Sword Art Online - návrat

Útěk

Asuna běžela směrem ke mně. Jeden z členů Smějící se rakve, ZaZa, tipoval jsem, se šíleně smál. Bojovat, nebo utéct, bojovat, nebo utéct? To bylo jediné, co mi vířilo hlavou. Stiskl jsem pevněji Sachinu ruku. Nemohl jsem riskovat, že ji znovu ztratím. Bylo jich hodně a my jsme byli jenom tři. Jejich statusy byly velmi vysoké, stejně jako ty moje a Asuniny. Sachi by proti nim neměla šanci.
„Poběž.“ Šeptl jsem směrem k ní a rozběhl se pryč. Využil jsem podporu systému, abych téměř letěl vpřed. Asuna přizpůsobila svou rychlost té naší. Musel jsem se sejít se členy Rytířů Krve. Hned. Kolem nás prosvištěl šíp, který jen tak tak minul moji hlavu. Zasyčel jsem a sevřel Sachinu ruku pevněji.
Utíkali jsme do lesů. Tam se dalo celkem dobře skrýt, i když jsem tušil, že to proti guildě vrahů nebude fungovat.
„Musíme do jeskyně!“ Zakřičela Asuna.
Ano. Věděl jsem to. Věděl jsem, že se musíme dostat do jeskyně, kde byli RK, ale netušil jsem, zda to zvládneme.
Zasyčel jsem, pustil Sachinu ruku a postrčil ji směrem k Asuně.
„Postarej se o ni!“ Zakřičel jsem a tasil Elucidator i Dark Repulser. Věděl jsem, že proti LC musím jít v plné síle. Podpůrný systém mi ukázal blížící se rudé kurzory hráčů. To byla známka PK. Vrahů. Nebylo pochyb. Byli to oni. Aktivoval jsem skill meče a vyrazil vpřed. Využíval jsem podporu systému k nabrání co nejvyšší rychlosti. Musel jsem jim získat trochu času. Můj meč se za vylétnutí spršky jisker střetl s mečem jednoho z nich. Šílené se smál.
„Ty jsi PoH, že?“ Zasyčel jsem. Nebylo pochyb. Dle síly to musel být on.
„Divím se, že si skrček jako ty, pamatuje moje jméno!“ Chechtal se.
„Chcípni!“ Zařval a rozehnal se mečem po mé hlavě. Tak tak jsem jej vyblokoval. Začal jsem zuřivě bojovat a střídat jeden skill za druhým. Najednou kolem mně prolétl další záblesk. HP kurzor, značící hodnotu života postavy, se u několika členů LC dost snížil. To mohla způsobit jediná osoba - Asuna. To mi dodalo dost kuráže a síly k tomu, abych i já začal postupně snižovat HP nepřátel. Viděl jsem však, že pomalu klesá i moje.
„Kirito-kun, utíkej!“ Zakřičela Asuna a použila vysokorychlostní vícesměrný světelný výpad meče, který oslepil nepřítele. Naštěstí na dost dlouho, abychom se s Asunou stihli vypařit.
„Kde je Sachi?“ Ptal jsem se za běhu.
„Se členy RK v jeskyni. Poběž! Musíme si pospíšit!“ Řekla, chytila mě za ruku a táhla mě za sebou.
Usmál jsem se.
Tvá maminka je silná, velmi silná. Už se těším, až ji znovu uvidíš. Byla to, ale doba, co? Neboj se. Všechno ti vynahradíme, až se znovu setkáme. Vlastně doufám, že to bude brzy. Po tváři mi stekla slza. Asuna zvědavě povytáhla obočí. Potřásl jsem hlavou, abych naznačil, že o nic nejde.
V hlavě mi utkvěla jedna myšlenka, která se rozléhala v mé mysli jako širý oceán. Těšíme se na tebe...Yui..