Uvidět bez očí (Snarry Czech)✔ DOKONČENO

1 - Světlý bod v temnotě

Mladý černovlasý muž pomalu kráčel odpoledním mumrajem lidí ženoucích se kdovíkam. Předpokládal, že mnoho z nich bylo na cestě z práce, spěchajících, aby stihli nakoupit, než se vrhnou do kolotoče vaření večeře, starání se o děti a dalších nezbytných potřebností, než se budou moci posadit na pohovku v obývacím pokoji a sledovat svůj oblíbený seriál. Někteří ještě vyvenčí své psy, pak uspí děti a se svými partnery se pomilují před spaním.

Uznával, že měl o příjemném večeru dost naivní a pohádkové představy, bylo mu jasné, že takto to nefungovalo všude. Uvědomoval si, že někde se lidé budou hádat, někde bude další člověk zapíjet svůj žal, někdo se bude strachovat o svého bližního. Takto by si však představoval svůj poklidný večer on. Přijít z práce, absolvovat procházku se svým milencem a čtyřnohým mazlíčkem, společně se navečeřet, a pak si povídat nebo se dívat na film. Zakončit to přitulením, cítit tlukot druhého srdce, proplést ruce v gestu sounáležitosti. Nic z toho však neměl. Doma ho nečekal ani pes, natož partner, jen stále tichý malý domek, který si po skončení války a dostudování školy pořídil.

Zakašlání ozývající se někde pod ním upoutalo jeho pozornost a přerušilo tok neveselých myšlenek. Zmateně se rozhlédl a utáhl si černou šálu blíže ke krku. Nevzpomínal si, že by chtěl jít po nábřeží Temže, proto ho překvapilo, že stojí u jednoho z mnoha pouličních osvětlení, které v odpoledním šeru začínalo vysílat své umělé paprsky na dlážděnou zem. Zima klepala na dveře, vzduch byl studený a prosycený vlhkostí, která byla navždy nerozlučně spjata s londýnskou pověstí. Vítr posouval jednotlivé lístečky spadlé ze stromů, kde se držely zuby nehty do poslední možné chvíle. Několik z nich zavadilo o schoulenou postavu sedící na zemi, podloženou na první pohled nedostatečně teplou dekou, která znovu zakašlala, když k ní sklopil zrak. Aniž by nad tím přemýšlel, vhodil do malého plastového kelímku několik drobných mincí, které nosil po kapsách. V nádobce to povzbudivě zacinkalo.

„Omlouvám se, víc nemám," zamumlal a chtěl pokračovat v chůzi. Hodlal zmizet za nejbližší roh, aby se mohl přemístit před dům.

„Děkuji vám, pane," zachraptěl mužský hlas vděčně. Bylo evidentní, že je nastydlý a v jeho tónu zazněl třas, nejspíše vyvolaný zimou.

V něm něco povolilo, udělal dva kroky zpět. „Smím se na chvíli přidat?" zeptal se, veden jakýmsi osamělým popudem. Nevěděl, zda si chce povídat nebo jen tak mlčet, ale zdálo se dobré na chvíli zastavit a sdílet ten čas s někým jiným, s někým cizím.

Ne, že by jich denně nepotkával dost - po absolvování bradavické školy se nakonec rozhodl pro jinou životní dráhu, než měl původně v plánu. Porážka Voldemorta, ke které byl dohnán, aniž by po tom toužil, v něm něco zlomila. Necelý rok, co strávil po boku Hermiony a Rona hledáním viteálů, mu znechutil vše, co s válkou nebo zločinem souviselo. Opustil sen stát se bystrozorem. Vložil svou píli do učení, vypiloval lektvary, s Nevillem po boku pronikl do tajů bylinkářství. Místo výcviku bystrozora se přihlásil na studium lékouzelnictví. Místo chytání zločinců se rozhodl zachraňovat životy jinak, stal se lékouzelníkem Potterem.

A s jistým zadostiučiněním si uvědomil, že ho ta práce naplňuje, ačkoliv směny ve třetím patře, které se týkaly otrav způsobených lektvary a bylinami, byly někdy náročné a vysilující. Bavilo ho potkávat nové lidi a pomáhat jim. Bylo to osvěžující a každý úsměv vyléčeného pacienta mu zalil útroby hřejivým pocitem. Možná proto ho zaujalo zakašlání muže, kterého by jinak přehlédl.

„Je to veřejné místo," řekl muž s pokrčením ramen a narovnal se, „můžete si dělat, co chcete."

Hlas měl hluboký a nečekaně příjemný, i když byl poznamenán chrapotem z nachlazení. Něco mu to připomínalo, něco zasunuté v jeho vzpomínkách, ale pro tu chvíli nad tím nepřemýšlel. Co však Harryho překvapilo, až sebou neznatelně trhnul, byla špinavá páska přes oči, která se po stranách ztrácela v zacuchaných, mastných černých vlasech, které sahaly pod ramena. Ze zarostlého obličeje znatelně vystupoval hákovitý nos. Celkově byl muž špinavý. Slabé oblečení, tak nevhodné do místního chladu, bylo potrhané a jedna bota, která se při jeho narovnání odhalila, ukazovala odlepenou podrážku. Ruce v bezprstých rukavicích měl propletené mezi sebou - zda nervozitou nebo snahou si je zahřát, Harry netušil. Obličej porostlý černým vousem se naklonil, natočil k němu své ucho, možná ve snaze zachytit jeho dech, zjistit, zda tam stále stojí.