Uvidět bez očí (Snarry Czech)✔ DOKONČENO

17 - Jedno malé uklouznutí

Chvěl se. Dýchal mělce přes pootevřená ústa. Nedokázal se zastavit. Už to trvalo příliš dlouho, než aby to byl ochoten vůbec zkoušet. Zkrátka to potřeboval vědět, zjistit, jestli si jeho řeč těla vykládá správně. Měl dojem, že při tom cudném polibku na tvář cítil, jak jeho tělo reaguje na vzájemnou blízkost. Hmotně toužil poznat pravdu, proto, když už to napětí nedokázal snést, prostě vyrazil do útoku.

Přistoupil k němu, když opatrnými pohyby připravoval čaj. Pousmál se nad tím, jak sebou trhnul, když mu svýma rukama položenýma na boky naznačil, aby se otočil. Skousl si ret, jasně viděl ten tázavý výraz, nakrčené obočí a vyrýsovanou linku na čele. Byl zmatený, ale on ho nehodlal nechat tápat v nejistotě příliš dlouho. Pustil jeho boky, konečky prstů přejel po jeho svěšených rukou a zastavil se až na obličeji, aby zahodil ten otravný kus látky, který ho neskutečně iritoval. Chtěl vidět jeho reakci.

Vnímal jeho zrychlený dech, prstem na rtech umlčel jeho otázku. Přiblížil se a vytáhl na špičky, mírně zakolísal. A zaútočil. Přisál se na jeho ústa, zaplétaje mu jednu ruku do vlasů, druhou pokládaje na záda, kde silně sevřel látku košile. Severus nespolupracoval, zůstal strnule stát, ale neodradilo ho to. Chápal, že musí být v šoku, ale to, že jej neodstrčil, ho povzbudilo. Jen malý okamžik trvalo, než se jeho rty proti němu pohnuly, silné ruce jej chytily kolem pasu a natlačily na kuchyňskou linku, a v té samé chvíli jako by veškerá zaraženost mistra lektvarů zmizela.

Harry prudce vydechl, když se mu Severus probojoval do úst a rukama zajel pod tričko. Sváděl bitvu s jeho jazykem, vzdechy se mísily s netrpělivým vrčením během zápolení s knoflíčky košile. Nebylo proč čekat. Chtěl ho. Teď a tady. Výmluvně se svým klínem otřel o ten jeho, potěšeně zaznamenal, že ani jemu to není lhostejné. Opustil měkká ústa, odhodil košili a svlékl si tričko. Zasténal, když konečně mohl pocítit jeho nahou kůži na své, ale bylo to tak zoufale málo! Chtěl víc. Potřeboval víc! Potřeboval se s ním spojit v jedno tělo, potřeboval být v něm.

Rty mu přitiskl na krk, rukama bloudil, kam dosáhl, užívaje si doteky, které mu Severus oplácel a vrněl blahem nad vzdychy, jež mu věnoval. Zněly jako rajská hudba, která jeho chtíč prudce zintenzivňovala. Obrátil se s ním, přirazil ho ke skříňce, nehty mu vytvářel rudé cestičky po zádech, jazykem kroužil okolo bradavek.

„Chci tě," zapředl mu do ucha, jen co se narovnal. Neomylně zamířil do jeho kalhot, nahmatal pulzující erekci a silně ji stiskl. Severus jen bezmocně vzdychl, zatínaje mu prsty do ramenou. „Trváš na posteli?" zeptal se hlasem zhrublým vzrušením, rozepínaje volnou rukou poklopec černých kalhot, jež následně spadly na zem i se spodním prádlem a odhalily impozantní mužství, dosud spočívající v Harryho ruce.

„Ne," vydechl a vyklenul pánev, přirážeje do teplé dlaně.

„To rád slyším," zavrněl, vlhce ho políbil a otočil ho zády k sobě.

S prudkým bušením srdce se posadil. Dech měl velmi rychlý, téměř se zalykal. Rukama si frustrovaně zajel do vlhkých vlasů a hned poté si upravil nepohodlnou erekci v pyžamových kalhotách. Padl zpět do propocené postele, neměl daleko k fňuknutí.

„Pro Merlina," zasténal, snaže se myslet na cokoliv, aby jeho tvrdý problém zmizel, ale nebyl schopen zaměřit myšlenky na nic jiného než na sen, který ještě dozníval. Cítil to vzrušení, které se ho v něm zmocňovalo a ani po probuzení neopadávalo. Překvapilo ho to. Přece to, že ho chtěl před pár dny políbit a na Štědrý den mu dal pusu na tvář, hned neznamenalo, že ho přitahuje. Nebo ano?

„Zatraceně, lehni," zavrčel zoufale směrem ke svému klínu, vytáhl zpod hlavy polštář a schoval si pod ním obličej.

Muselo to být tím, že nikoho neměl a se Severusem byl v každodenním kontaktu. Jedna krátká chvilka s Georgem evidentně nestačila k tomu, aby nebyl nadržený. Byla prostě krátká a už z ní zbýval jen slabý opar vzpomínek. Pokusil se přetočit na břicho, ale to bylo snad ještě horší, při tom pohybu se mu shrnula kůžička přes naběhlý žalud a mimovolně se několikrát posunul po matraci, aby to zopakoval, než se zarazil. Uvědomil si, že takto to nepůjde. Samo to nepřejde, bude si muset pomoci. A představovat si, jak dokončuje to, co ve snu nestihl, se jevila jako skvělá volba na zpříjemnění doteků, které by mnohem radši přenechal někomu jinému, v této chvíli konkrétně někomu slepému a černovlasému. Nemělo smysl to zkoušet potlačit, zbytečně by to bolelo a stejně by nakonec došel k závěru, že to bez uspokojení nezvládne.