Uvidět bez očí (Snarry Czech)✔ DOKONČENO

27 - Drobné pošťouchnutí

Ze začátku z něj slova vycházela těžce, ale George se ukázal jako dokonalý posluchač. Trpělivě nechal Harryho vyprávět, v patřičných situacích pokládal doplňující otázky, mlčel, když to bylo potřeba. Hladil ho po zádech, nepustil ho ani na malou chviličku. Harry mu v té chvíli připadal jako štěně, kterému někdo velmi ublížil. Nechal ho vyplakat, objímal ho až do chvíle, kdy mu vyčerpaně usnul v náruči. Přehodil přes ně deku, uvelebil se pohodlněji a dlouho hleděl zamyšleně do stropu, než sám usnul neklidným spánkem, z nějž se probral jako první. Opatrně, aby ho nevzbudil, se vysoukal z nepohodlné pozice a s tišícím kouzlem šel připravit snídani.

Harryho probudila lahodná vůně, z níž se mu v ústech tvořily sliny ještě dřív, než vůbec otevřel oči. Vymotal se z deky, široce zívl a zamžoural na George, který akorát připravoval čaj, a usmál se. Zdálo se mu až skoro k neuvěření, jak lehce se u něj pohyboval, věděl, kde se co nachází, choval se jako doma. Asi jako on v Doupěti nebo u něj v bytě. Úsměv se změnil v jakousi bolestnou grimasu. Byli by pro sebe dokonalí, kdyby se k přátelství přidaly city.

„Už jsi vzhůru," konstatoval zrzek, aniž by se otočil a přerušil tak Harryho úvahy dřív, než stihly nabýt konkrétnějších rozměrů. „Dobré ráno."

„Ahoj," zachraptěl. „Skočím si do koupelny a pomůžu ti. Měl jsi mě vzbudit." Zamrkal, protřel si štípající oči. „Zatraceně, nevyndal jsem si večer čočky. Hned jsem zpět."

„Žádný spěch," ujistil ho a hodil na pánev několik vajec.

„Jsem tu," řekl Harry o několik minut později a s potěšeným úsměvem nasál vůni snídaně. Zjistil, že není, s čím by mohl pomoci, tak se opřel bedry o linku a sevřel kuchyňskou desku do rukou, neboť netušil, co s nimi. „Promiň mi ten včerejšek."

George se na něj na okamžik otočil, než se vrátil pohledem na pánev, hlídaje volská oka, aby se nepřipálila. „Ty brýle ti nesluší. Je to strašný nezvyk po těch letech, co je nenosíš," utrousil s povytaženým koutkem. „A za co přesně se mi omlouváš?"

Rozpačitě si prohrábl vlasy na zátylku a mimovolně posunul brýle po kořenu nosu výš. „No, ehm... za všechno?" navrhl nejistě. „Určitě jsi sem nepřišel proto, abys mě viděl tak... jak jsi mě viděl."

„Jak se to vezme," odpověděl a shrnul vejce na velký talíř. Vzápětí ho i se slaninou a topinkami odlevitoval na stůl, jako další za ním plachtil čaj. Došel k Harrymu, položil mu ruce na ramena, zapíchl se do jeho pohledu. „Už jak jsem přišel, jsem říkal, že neodejdu, dokud mi neřekneš, co se děje. Jasně, myslel jsem, že to bude jako vždycky – že si to spolu rozdáme a povídat si budeme až potom," prohlásil a v očích mu zajiskřilo. „Ale nakonec mi vůbec nevadí, že to dopadlo takhle. Jsi pro mě důležitější než sex. A vážím si toho, cos mi řekl." Neodolal, rozcuchal mu vlasy. „Pojď se najíst. Jsi nějak moc hubený a to se mi nelíbí."

„Ty mi skládáš jeden kompliment za druhým," opáčil sarkasticky. „Vypadám strašně, brýle mi nesluší, jsem moc hubený..." vyjmenovával a jednotlivá slova doprovázel prsty na ruce. „Neznat tě, řekl bych, že se mě snažíš sbalit."

Pokrčil rameny a zasmál se. „Třeba jo." Usadili se přes roh vedle sebe, aby pohodlně dosáhli do jednoho talíře. „Jsi nešťastný. Proto ti to nesluší."

„No, s tím teď moc neudělám. Ale jedna věc mě napadla," naznačil tiše a vidličkou převaloval kousek slaniny po talíři. „Ještě pořád v Rumunsku potřebují lékouzelníka? Docela uvažuju, že... teda, pokud tvoje nabídka pořád platí," zamumlal myšlenku, která ho napadla v koupelně. „Tady už mě nic nedrží, takže..."