Uvidět bez očí (Snarry Czech)✔ DOKONČENO

9 - Dychtivost spojená s očekáváním

„Tak jo," ozval se Harry a odhodlaně zaklapl tlustou knihu o kouzelných bylinách. Vedle něj se ještě povalovaly další dvě – jedna o běžných a neobvyklých nemocech po pokousání kouzelnými tvory a jedna o nezvyklých a inovativních způsobech použití běžných ingrediencí. „Myslím, že základ mám."

„Ano?" opáčil Severus klidně, ale srdce se mu rozbušilo rychleji.

Dannyho slova přišla zničehonic a on je nečekal, navíc zamyšlenost jeho hlasu propůjčila neobvyklou hloubku a odhalila zase další tóninu jeho sametovosti. Připadal si neschopně a nevyužitě, když vedle něj seděl na pohovce a jen občas odpověděl na nějakou otázku, pokud se s ním mladík domlouval na určité přísadě. Toužil něco dělat – nějak se podílet – a ne jen nečinně posedávat a nechat mysl, aby bloudila pochmurnými myšlenkami.

„No, uvidíme, co z toho vznikne," zamumlal a pohlédl na seznam ingrediencí, jenž si vypsal. „Zítra se budu muset stavit pro nějaké přísady, co tu nemám, ty vzácnější obvykle na běžné používání nepotřebuju." Vzhlédl k Severusovi a pousmál se nad jeho tázavým výrazem. „Dračí krev, pyl z popelavky, vílí prach a kůži z denivky tady fakt nemám."

„Naštěstí jsou to poměrně dostupné přísady, i když jsou vzácné," odtušil Severus klidně.

„To ano. Roh z muchlorohého chropotala budu muset objednat," pokračoval tiše, jako kdyby spíše mluvil sám k sobě, poklepávaje si brkem na spodní ret. „Škarolístek bych tu měl mít, tobolky škrtidubu taky..." Prohrábl si věčně rozcuchané vlasy a protáhl se. „Nudit se nebudeš, teda aspoň doufám."

„Věřím, že ne," opáčil tiše. „Pokud mi tady toho necháš dost na přípravu, rád se toho ujmu."

„To je dobře, ušetří to spoustu času. Pojď, ukážu ti, kde co najdeš."

Se zívnutím se postavil na nohy a počkal, až se zvedne i Severus. Cítil se unavený a nemohl se dočkat, až si bude moci lehnout. Sice přes den nedělali nic náročného – Severus se dál učil orientovat v domě a Harry ho kontroloval během probírání se informací v knihách – přesto se cítil unavený jako kotě. Předchozí dva dny byly psychicky velmi náročné – přece jen, jak často si běžný člověk bere domů svého bývalého profesora lektvarů, nadto slepého?

„Myslím, že ti to nechám na kuchyňském stole," rozhodl najednou a vytáhl z kapsy hůlku. Přivolávacím kouzlem nechal na dřevěnou desku doplachtit několik velkých láhví a nasměroval k nim druhého muže, aby se v nich mohl zorientovat. Nasadil omluvný tón. „V laboratoři se nevyznáš a já bych nechtěl, aby ses zranil."

„To je v pořádku," odtušil a začal očichávat a prsty zkoumat obsahy jednotlivých nádob, Harry mezitím ještě nechal přilevitovat misky a velký mosazný hmoždíř.

Postavil se ke kuchyňské lince, skrytě zívl a natočil si do sklenice vodu. Pozoroval, jak si slepý muž snaží v předmětech utvořit systém a pousmál se nad soustředěnou vráskou uprostřed čela. Sledoval štíhlé prsty, které převzaly funkci zraku, a znovu ho bodl osten lítosti. Zároveň si pomyslel, jak dokázal být život nespravedlivý. Muž před ním byl svým způsobem větší hrdina než on sám. On sice zbavil svět Voldemorta, ale jak? Měl prostě štěstí a vždy mu někdo pomáhal. Temného pána zabila vlastní odražená kletba, vlastně to byla jen obrovská náhoda. Snape oproti tomu několik let denně nasazoval svou kůži, snášel hněv černokněžníka, jistě byl i mnohokrát mučen. Topil se v nedůvěře ostatních, přesto ho to nezlomilo, a i na konci všeho neváhal obětovat svůj život pro něj. Harry se domníval, že Snape nejspíš smrt vítal, o to horší muselo být probuzení poté, co ho Nagini pokousala.