Body

4.část

JUSTIN

Zabouchl jsem dveře od auta a zahleděl se na skupinu lidí před námi. V čele stál Nolan.

Přimhouřil jsem oči nejen kvůli slunci, které mi pražilo do očí, ale i proto, aby vědět, že já se ho nebojím.

„Jednou ti to nestačilo, Nolan?!" zakřičel jsem se smíchem.

„Ha-ha-ha Bieber," ironicky se zasmál a přistoupil o několik kroků blíž ke mně. „Nepřišel jsem do města, abych se bil počkat co to říkám? Přišel jsem sem, abych tě jednou pro vždy srazil z trůnu," sebejistě se usmál.

Začal ve mně vřít hněv a kdyby mi Fredo nestiskl paži asi by jsem se k němu rozeběhl a na místě ho zabil. „Co si o sobě kurva myslíš Nolan? Mě jen tak nedostaneš a sám to dobře víš!" zakřičel jsem, aby mě slyšel.

„Víš já na rozdíl od tebe nejsem kurevník, kterej každou noc má levnou štětku z baru jen proto, aby si užil," vysmíval se mi do tváře.

Zaťal jsem ruce v pěst a secvakl čelist nadoraz. „Jednou ti nestačilo dostat přes držku, co?! Chceš dostat ještě jednou? Tak pojď sem," udělal jsem několik kroků dopředu.

„Opravdu si myslíš, že se budu prát, když mě tvoje lidi můžou odstřelit třeba hned teď? Opravdu si myslíš, že jsem tak blbej? Myslel jsem, že si chytřejší," zasmál se a otočil se na lidi, co stáli za ním.

„Nolan, kdybys se doopravdy chtěl bít, mohl by jsi klidně teď. Bylo by to férový jeden na jednoho. Poslouchej někdy, co říkáš i tvoji lidi by mě mohli zabít klidně teď."

Nolan na chvíli pohled nasměroval do země ještě předtím než ruce zatnul v pěst jako já a podíval se mi zpříma do očí v kterých vládl hněv. „Máš pravdu, nechci se bít, ne teď."

„Tak co po mě do řiti chceš?!" vyprskl jsem naštvaně.

„Ne, co chci já, ale co chceš ty," usmál se jakoby mě měl v paži a potom rukou ukázal směrem k jeho autu, co stálo několik metrů od něj.

Nechápavě jsem svraštil čelo a čekal, co se bude dít. Dveře od auta se pomalu začaly otevírat. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Z auta vystoupila brunetka střední postavy s dokonalým tělem. Jessica.

„Tohle jsi nečekal, Bieber, co?!" zasmál se pobaveně Nolan a ohromně se bavil na mém zmateném výrazu.

„Jess," vypustil jsem z úst.

Moje oči se rozšířily při jejím lehkém, ale sebejistém úsměvu. Nolanova ruka se obtočila kolem jejího pasu a její ruka se přesunula na jeho hrudník.

Moje mysl jakoby se zlomila. Cítil jsem jak moje tělo opustil hněv. Zůstal jsem stát s prázdným výrazem ve tváři a až když mi začal docházet kyslík jsem si uvědomil, že jsem zadržoval dech. V momentu se všechno obrátilo proti mně, cítil jsem tíhu jakoby na mě padalo kamení. Byl jsem jako živá mrtvola. V hlavě prázdno a na očích holka, kterou jsem už dva roky považoval za mrtvou.

„Justine, měli by jsme jít," řekl někdo za mými zády.

Nereagoval jsem. „Koukám, že nejsem jediný, kdo je tady lhář!" vyštěkl jsem a přitom se koukal na Jessicu, která se mi vysmívala do tváře.

„Opravdu sis myslel, že s tebou budu navždy? No tak Justine, prober se," zasmála se a s ní i Nolan.

„Víš, Jessico, já tě miloval, upřímně jsem tě miloval, ale všechno tohle už je dávno za mnou. Až teprve teď jsem zjistil, že moje nenávist k tobě je ten správný cit," snažil jsem se vypadat klidně i tak mluvit, ale přitom se mi nohy třásly.