8.část

945 82 18
                                    

JUSTIN

V zrcadle jsem si naposledy upravil vlasy a potom se vydal ze dveří dolů do patra, kde už byli ostatní kromě Jimmyho. Zastavil jsem se v předsíni a obul si černé Supry.

„Takže ty dneska nejsi s Ronnie?" zeptal se mě podezřivě Fredo.

Hned u toho jména jsem se napl. „Ani mi o ní nemluv," zavrčel jsem na něj a na tváři měl kamenou tvář.

„Co se stalo?" Fredův hlas byl vážný, ale zároveň i zvědavý. Nevěděl jsem k jaké straně se mám přiklánět a jestli mu to říct nebo ne.

„Nech to bejt,"zasyčel jsem. Nechtěl jsem na ni už víckrát myslet a tím, že by jsme to zase řešili by jsem si zase všechno připomněl, no všechno.. spíš to jak byla dobrá v posteli.

Fredo se chystal něco říct, ale Jimmy seběhl schody, takže jsme všichni k němu strhly pohled. „Taky, že jsi se vůbec uráčil přijít," zasyčel jsem.

„Jestli chceš být dneska na všechny hnusnej jenom proto, že ti Ronnie nechtěla dát tak by jsi měl radši zůstat doma," ozval se za mnou Gregův hlas.

Při té větě mě ovládl hněv, zaťal jsem ruce v pěst a pomalu se otočil, abych nevybuchl ještě předtím než uvidím jeho tvář. „Nevíš, co se stalo tak drž hubu!" vykřikl jsem.

„Ne? Tak proč jsi dneska s náma a neužíváš si s Ronnie v posteli?" nechápu proč mě pořád provokuje, když ví čeho jsem schopnej.

Jedním krokem jsem se dostal těsně před něj a prsty mu obmotal kolem krku, instinktivně mou ruku chytl a chtěl si ji dát pryč, aby se mohl nadechnout. Přitlačil jsem ho na dveře za ním a z příma se mu koukal do očí. „Tak poslouchej ty bastarde, tobě nic není do toho co já a Ronnie děláme, proč to děláme a nebo neděláme a proto se do toho nebudeš srát, jasný?" nadzdvihl jsem obočí.

„Justine, pusť ho, dusíš ho," ozval se za mnou Fredo.

„Sklapni!" zařval jsem ve víru hněvu. „Je ti to jasný?!" na sevření jsem vynaložil ještě větší sílu a jemu už doopravdy docházel dech.

„Nikdy mě nezastrašíš a nikdy nezměníš můj názor, řekl přiškrceně.

„Už ho pusť, stejně s ním nic neuděláš víš jakej je," opět se za mnou ozval Fredo.

Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl a hned potom, co sem to udělal jsem ho pustil a on sjel zády po dveřích dolů. Chytl se za krk a snažil se popadnout dech. „Ještě jednou budeš mít na mě nebo na ní blbý slovo, přísahám ti, že se tejden nepostavíš," chtěl jsem mu plyvnout do tváře, ale nakonec jsem si to rozmyslel.

„Myslím, že by jsi dneska měl zůstat doma," Fredo mě chytl za rameno a bratrsky mi ho stiskl.

Vyškubl jsem se mu a vydal se směrem ke dveřím. Dveře jsem otevřel a tím pádem i odsunul Grega, kterej se pořád ještě válel na zemi a vůbec mě to netrápilo. Ještě by si zasloužil kopačku do ksichtu. Nasraně jsem šel k autu, obešel jsem ho a nastoupil na místo řidiče.

„Tak jdete nebo ne?!" zařval jsem na ně skrz otevřené okna a oni včetně Grega šli pomalu k autu. Dnešní večer teda začíná hezky.

***

Vystoupil jsem z auta a zabouchl za sebou dveře stejně jako ostatní. Zamkl jsem ho a klíčky si strčil do kapsy. Všichni jsme se vydali ke dveřím klubu u kterého stáli dva velcí týpci, kteří nás už dobře znali, takže nás jenom pozdravili a pustili dovnitř.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: May 27, 2016 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

BodyKde žijí příběhy. Začni objevovat