Body

7.část

JUSTIN  

„Co víš o tom monoklu pod jejím okem?” Marley na mě otočil hlavu. „Říkala mi, že se bouchla na párty, ale nějak jí nevěřím,” zakroutil hlavou a koukl se zpět před sebe na jezero v kterém jsme ještě před malou chvílí dělali blbosti jako dva malý pětiletý kluci.  

Zaraženě jsem se na něj podíval. Ona mu řekla, že si to udělala na párty? Byl jsem zmatený. „Jsem si jist, že jí to někdo udělal, jen mi nechtěla říct kdo. Řekla mi ať to neřeším,” pokrčil jsme rameny a taky se koukl před sebe. Vlastně mě užíralo, že mi nevěřila.  

„Já vím kdo to byl,” téměř zašeptal.  

Se zájmem jsem se na něj podíval. „Kdo?”  

„Můj bratr,” řekl sklesle.  

Počkat.. to jí jakože ublížil její táta? Pokud to tak chápu taky by to tak mělo být. Všiml jsem si několika dalších malých modřin na jejím těle, ale nevěnoval jsem ji pozornost. „Její otec?” nadzdvihl jsem obočí.  

„Ano, přesně tak, její otec,” sklopil hlavu a s ní i pohled, který teď věnoval zemi.  

„Proč?”  

„Divím se, že ti to neřekla, ale tak i na druhou nedivím se, neříká to jen tak někomu, ale jako její kluk by jsi to měl vědět,” odmlčel se a já si mezitím v hlavě přehrál to jak řekl, že jsem její kluk, ne že by mi vadilo být jejím klukem, ale prostě nechci vztah, „její rodiče jí už nějakou dobu srovnávají s její sestrou a mají Kath daleko radši, protože ona se chová prostě jako.. holka. Nákupy, make-up, sukně, šaty.. přesný opak Ronnie a to se jim líbí.  

„Takže pokud to dobře chápu, oni ji mlátí za to, že nevypadá jako Barbie?” nevěřícně jsem se na něj podíval a klidně by jsem si troufal říct, že jsem překvapeně zalapal po dechu.  

„Ano, přesně tak to je,” řekl zklamaně.  

Koukl jsem se před sebe a všechno si to odehrával v hlavě. Její táta ji mlátí každý den za to, že nevypadá jako Barbie a já s ní prostě jen spím a nepomůžu jí. Svým způsobem si myslím, že jí ještě víc ubližuju.  

„Musím si s ní promluvit,” řekl jsem rozhodnutě a postavil se.  

Koukl jsem se na Marleyho, který jen kývl hlavou a dál pozoroval jezero. Vydal jsem se k malému obchůdku v dáli odkud se ještě nevrátila nebo nám nedala vědět, že jde někam jinam. Vešel jsem do obchodu, ale kromě starého chlapa za pultem tu nikdo nebyl. 

Přešel jsem k pultu a oblízl si rty. „Neviděl jste tu asi před půl hodinou brunetu, štíhlá postava, černé legíny, bílé tílko?” zeptal jsem se ho a doufal, že mi něco řekne.  

„Pořád ji vidím, stačí se jen podívat na druhou stranu pane,” usmál se na mě.  

Otočil jsem hlavou na druhou stranu obchodu, kde bylo parkoviště. Ihned jsem oči nechal na ní. Seděla na kapotě červeného teréního auta a usmívala se. Mezi jejími nohy stál on. Ten grázl.  

Cítil jsem jak to všechno ve mně začalo vřít. Čelist jsem secvakl nadoraz a ruce zaťal v pěsti. Rychlým krokem jsem se vydal z obchodu ven a obešel si ho dozadu na parkoviště. Chytil jsem Nolana za rameno a odtáhl ho od Ronnie.  

Vypadni od ní!” zakřičel jsem na něj. Zmateně se na mě podíval a až potom si uvědomil, že před ním stojím já a mluvím o Ronnie. Krátce a pobaveně se zasmál a narovnal si tričko, které jsem mu nepatrně zmuchlal.