Light and Dark [CZ]

-4-

Když jsem vešla do bytu, brácha nebyl doma. Nenechal nikde ani lísteček, takže jsem předpokládala, že je někde s nějakou holkou. A vlastně jsem mu neměla co vyčítat, protože jsem právě já teď přijela z rande. Pokrčila jsem nad tím rameny a okamžitě ze sebe sundala to mokré oblečení, pak jsem se osprchovala a celá hotová ze sebe smyla i make-up. Svalila jsem se do postele a otevřela konverzaci s Kylem.

Kyle: Charlie, doufám, že se mnou ještě někam půjdeš :)

Já: Uvidíme, uvidíme.

Kyle: No já už tě nějak donutím, to se neboj.

Já: Právě, že bojím. 

Odložila jsem telefon a zavřela oči. Pak jsem se jen oddala říši snů. O čem se mi zdálo? To radši necháme tajemstvím. 

...

Druhý den jsem se probudila a Jeremy pořád nikde. Už mi to připadalo zvláštní, on nikdy nebyl takový, že by mi alespoň nenapsal, tak jsem pro jistotu zkontrolovala zprávy, ale nic. Rozhodla jsem se to tedy prozatím nechat být, věřit mu, že není takové střapaté pako jako vypadá. Nasnídala jsem se a vlasy si spletla do dvou copánků. Co si budem, moc dlouhé nebyly, jelikož mám vlasy po ramena, ale jako copy to vypadalo. Nemalovala jsem se, protože jsem na to neměla chuť, a pak jsem se vydala do školy. Pěšky. Byl to pro mě celkem oříšek, vždycky jsem jezdila s Jeremym autem. 

Celkem jsem bloudila, ale do školy jsem to naštěstí stihla, sice tři minuty před zvoněním, ale stihla. Vlítla jsem do třídy a očima hledala kluka, se kterým jsem včera byla na rande, Kyla, a on nikde. Sedla jsem si tedy zklamaně na své místo a celý den jen zírala na prázdné místo vedle sebe. 

Přemýšlela jsem, co s ním je a nemálokrát jsem i zvážila to, že Kyle je jeden z těch typických namachrovaných frajírků. Toho, že jsem poněkud mimo, si všimlo hodně učitelů a ze školy jsem tedy odcházela s pětkou ze zkoušení a čtyřkou z rovnic. Zpátky domů jsem se už dostala líp, než do školy, měla jsem cestu už přeci jen trochu zažitou. Zaraženě jsem zůstala stát před domem, protože už tam stálo auto Jeremyho. Zmateně jsem vešla do bytu a pak se znechuceně zamračila. Z ložnice totiž byly slyšet vzdychy. Ne chrápání, vzdychy. 

Naštvaně jsem vrazila do ložnice a pak vykulila oči. Ležel tam můj bratr, logicky, a na něm Emily. Em, má nejlepší kamarádka. Nejdříve jsem byla přímo vyděšená, pak jsem ale změnila výraz na ledově chladný a znechuceně se na oba podívala. Oni se začali zmateně přikrývat peřinou. Mojí peřinou. 

,,Charlie..." promluvil na mě Jeremy a já začala malinko slzet. Pak jsem nad nimi zavrtěla hlavou a odešla z ložnice, pak i z bytu, a nezapomněla jsem za sebou pořádně prásknout dveřmi. Před barákem jsem zvedla mobil a napsala Kylovi.

Já: Kyle, nevím, kde jsi, ale potřebuju pomoct

Kyle: Co je?

Já: Kde bydlíš?

Kyle: Richardsnova, 54... Princezno, co se děje? 

Já: Můžu k tobě přijít?

Kyle: No... Jo.

Na nic jsem nečekala a vydala jsem se na cestu. Jela jsem metrem, protože bydliště Kyla bylo od našeho domu dost daleko, v podstatě přes celé město. Pak jsem v té ulici, kde údajně měl bydlet, začala hledat jeho dům. Když jsem ho našla, zazvonila jsem na zvonek a po celkem dlouhé chvíli se otevřely dveře a objevil se Kyle, s hrníčkem v ruce a červeným nosem. Podíval se na mě a já se k němu rozeběhla a vrhla se mu do náručí. 

,,Je mi jedno, že něco chytnu, ale chci tu být s tebou, potřebuju útočiště." řekla jsem tlumeně a pořád se k němu tiskla. On i se mnou v náručí zmateně zacouval dovnitř a odložil hrnek s čajem. 

,,Charlie, co se děje?"

,,Můj bratr." odpověděla jsem naštvaně.

,,Tvůj bratr co?"

,,Přistihla jsem ho se svojí nejlepší kamarádkou. Chápeš to?! Bála jsem se o něj, den se mi neozval..." už jsem spíš brečela, než křičela, a Kyle mě objal. 

,,Jako... Má matka je na služební cestě, tak tu klidně zůstaň, ale asi to ode mě chytneš..." zamračil se posmutněle a já nad tím jen mávla rukou a dotlačila ho až k pohovce.

,,Lehni." nic nenamítal, lehl si, přikryl se a já začala pro změnu bloudit po jeho domě. Nakonec jsem kuchyň našla a začala vytahovat různé ingredience. Potřebné vybavení doma měli, takže jsem po půl hodině pyšně nesla Kylovi do obýváku talíř palačinek. Když to uviděl, zasvítily mu oči a já ho trošičku odstrčila a posadila se vedle něj. Pak jsem mu podala ten můj výtvor.

,,Jsi dokonalá." řekl a já se uchechtla.

,,Tak to jsi mě ještě nepoznal."

,,A doufám, že poznám, princezno." začali jsme se k sobě přibližovat, ale on těsně před polibkem zavrtěl hlavou.

,,Chytíš to..." posmutněl a já jen naštvaně pokrčila rameny a políbila ho. V tu chvíli, jako by mi v břiše vzlétlo hejno motýlků, pocit, který jsem zažila poprvé v životě. 

...

Ráno jsem se probudila ve velké manželské posteli uprostřed světle modrého pokoje, oblečená v jakémsi pánském černém triku, které jsem měla jako šaty. To mě jako převlékl Kyle?

Pak se ale v místnosti objevil sám Kyle, s úsměvem na tváři.

,,Princezno, už mi nic není." nadšeně řekl a já pak začala kašlat. Oba jsme si povzdechli a pak jsme se začali smát. Uvařil mi čaj, objednal pizzu a svalil se vedle mě na postel. 

,,Kyle, co si pustit film...?" zeptala jsem se nadšeně.

,,A co by sis tak přála? Spidermana, Avengery, nebo tu mám nějaký animáky..." uchechtl se a já ukázala na cédéčko s Batmanem. 

,,Miluju Batmana." on jen přikývl a pustil to. Jedli jsme pizzu, pili čaj a při tom jak malé děti nadšeně sledovali Batmana. Já ho ovšem nedokoukala ani do půlky, protože jsem usnula. Když jsem se zase probrala, bylo mi už trochu lépe, ale ovšem pořád žádná hitparáda. Kyle vedle mě spal taky, film už byl vypnutý, a já se jen zasněně dívala na spícího kluka, do kterého jsem se asi zamilovala. 

,,Nekoukej na mě." promluvil, stále se zavřenýma očima a já zrudla. 

,,Kyle?"

,,Ano, princezno?"

,,Jak to... Jak to mezi náma je?" šeptla jsem a on otevřel oči a políbil mě.

,,Asi takhle, Lie."

,,Takže...?" povzdechl si a zvedl se z postele, načež se mi podíval do očí.

,,Charlie Stevensová, budeš mou přítelkyní?" 

Nadšeně jsem ho políbila, a tak jsme taky strávili zbytek dne. Koho zajímalo, že jsme měli jít do školy a taky to, že můj mobil už od rána drnčel zprávami a hovory od Jeremyho.

...

Tahle kapitola je kratší, bylo na ní méně času, ale zase je v ní celkem zlomová událost. :D
                                                                                                                                                                Lie:*