Avatar

1.-úvod

Od mého poznání s Bethany uběhly už asi dva týdny. Za tuto dobu jsem s avatarem chodila často do světa "duchů" a poznávala jejich kulturu. Zjistila jsem například, jak u nich probíhají svatby-nevěstu dají do jezírka, ve kterém žijí nějací zlí tvorové a ženich ji musí zachránit. Říkáte si, co se stane, když ji nezachrání? Nevěstu má možnost zachránit jiný muž, pokud se tak nestane, nevěsta zemře.

Myslím, že Bethany nedovolím, aby se vdala.

Je sedm hodin ráno a já jsem právě vstala. Dneska je poslední den školy před vánočními prázdninami. Tomova rodina mi nabídla, abych strávila Vánoce tam, protože moji rodiče jedou do Japonska a já bych byla doma sama. Další pozitivní věc na to je, že Tom má sestru, která je o rok mladší, ale chodí na jinou školu než my. Takže se s ní konečně po dlouhý době uvidím.

Holky ještě spaly, tak jsem si vzala knížku z nočního stolku a četla si.
,,Proč si mě nevzbudila?", zeptala se rozespale Alya.,,Protože je teprve sedm a škola nám dneska začíná až v devět.", usmála jsem se na ni a zavřela knížku. Moc jsem toho teda nepřečetla.

Chvíli po Alye se vzbudila i Viky. Postupně jsme se vystřídaly v koupelně a mohly jsme vyrazit do jídelny na snídani. ,,Tak, co budete dělat o prázdninách?", zeptala se nadšeně Viky. ,,Já jedu s rodiči na hory a na silvestr ke kamarádce.", odpověděla Alya. ,,Mě k sobě pozvala Tomova rodina, takže asi budu u nich.", sdělila jsem jim své plány. ,,Proč nebudeš s rodiči?",,Alyo, myslím, že to víš. Ale jedou do Japonska.". Obě jenom přikývly.

V jídelně jsme se posadily k našemu obvyklému stolu. Z kluků tady zatím nikdo nebyl.

O velké přestávce jsem zašla za Tomem. ,,Takže v kolik se sejdeme u portálu?", zeptala jsem se.,,Ve tři. Rodiče nás tam vyzvednou asi v půl čtvrtý, ale znáš je, jsou všude dřív".

,,Marinette, počkej!", zakřičel na mě Adrien, když jsem odcházela z jídelny.
,,No.",,Kde budeš na Vánoce?",,U Toma. Proč?",,U Toma?",,Teď jsem to řekla.",,Aha. Já jen.....že.....jestli by jsi nechtěla jet k nám.", navrhl mi Adrien.,,Víš já už jsem domluvená s Tomem a bude tam jeho sestra, kterou jsem neviděla asi dva roky.",,Jo dobrý. Tak někdy jindy.", usmál se a políbil mě.

Do menšího kufru jsem si dala oblečení, které potřebuju vyprat a pomalu se vydala k portálu.

Tom tam na mě už čekal. ,,Tak jdeme?", zeptala jsem se ho. ,,Zapomněl jsem ti říct, že tam s námi bude ještě Nath,Alya a můj bratranec se sestřenicí, takže na ně ještě musíme počkat.",,Tvoji příbuzní chodí sem na školu?",,Ne. Musíme počkat na Alyu a Natha.". To mi mohlo dojít. Dneska mi to nějak nemyslí.

,,Už jsme tady!", křičela udýchaně Alya. Konečně jsme mohli projít portálem.

Na druhé straně na nás čekali Tomovi rodiče a jeho sestra. Ihned mu skočila kolem krku a dala mu pusu na tvář.
,,Chyběl jsi mi.", zašeptala mu do ucha. ,,Ty mě taky Lucy.". Ano, tak se jeho sestřička jmenuje. ,,Hele děti ještě musíme vyzvednout Viktora a Emmu.". ,,Jo, vždyť už jdeme.", řekla otráveně Lucy a přiběhla ke mě.,,Počkej až poznáš Viktora a Emmu. Jsou to nejlepší bratranec se sestřenicí!". Lucy je prostě úžasná holka. A tím, že je jenom o rok mladší, si dokonale rozumíme.

Po půl hodině cesty jsme dorazili do školy Viktora a Emmy. Tomovi rodiče nám navrhli, abychom zůstali v autě, protože venku nebylo zrovna teplo.

,,A proč chodí každý člen vaší rodiny na jinou školu?", zeptala se Alya Lucy.
,,Ehm.....já s Tomem jsme chodili na stejnou školu, ale jeho vyhodili za to, že zmlátil mého kluka.", řekla a naštvaně se podívala na Toma, který se snažil dělat, že tu není. ,,Co nám k tomu řekneš Tome?", dodala.

,,Byl jsem v právu!", bránil se. ,,Jakém?",,Šel jsem po chodbě a viděl ho, jak se líbal s jinou holkou. Co jsem měl dělat?!", rozkřikl se.(kdyby něco tak Tom chodil do druhého ročníku na jinou školu. Bylo mu zrovna 15 a jeho sestře 14).

Nikdo ani nedutal. ,,Cože?!",,Já vím Lucy, zní to divně, ale je to tak.". Na to mu nic neřekla a z očí jí začaly stékat slzy. A protože jsem vedle ní seděla jenom já, neváhala jsem a objala ji.

,,Promiň Tome.", zašeptala mezi vzlyky. ,,Neplakej.", vyzval ji.

To už se ale do auta vrátili Tomovi rodiče s jejich neteří a synovcem.
Nastoupili a Tomův otec nastartoval auto.

Viktor byl vysoký hnědovlasý chlapec s černýma očima. Naopak jeho sestra Emma byla drobná blondýnka s modrýma očima. Jak můžou být sourozenci?

,,Takže Viktore,Emmo  tohle je Alya, Nath a Marinette.", představila nás Lucy a my si podali ruce.

,,A vy všichni chodíte s Tomem do třídy?", zeptal se nás Viktor. Přikývli jsme. ,,My jsme s ním chodili do třídy dokud nezmlátil toho kluka, že Tome?", vyjádřila se Emma. Tom se jenom ušklíbl a raději si začal povídat s Nathem.

Najednou Viktor udělal vír vzduchu a rozcuchal Tomovy vlasy. ,,Hej!". ,,Ty ovládáš vzduch?", zeptala jsem se ho udiveně. ,,Jo. A ty? Asi vodu předpokládám.", ušklíbl se. ,,No....já.... jak to říct.", nedokázala jsem se vymáčknout. ,,Prostě je avatar.", dokončila za mě větu Alya. ,,Ty jsi avatar? Ten avatar o kterém nám říkala učitelka?", vykoktala Emma.
,,Asi ano.", usmála jsem se. ,,Úžasný!", zvolala Emma.

U nich doma se to vůbec nezměnilo. Dokonce i hrníčky na jedné z polic ležely úplně stejně jako minule.

,,Holky pojďte. Budeme spát v dětském pokoji.", vyzvala nás Lucy. ,,A kde jako budeme spát my?", zeptal se s úsměvem Viktor. ,,Nevím. Spěte si, kde chcete.". Lucy měla očividně co dělat, aby se nerozesmála. ,,Budete spát na půdě. Upravil jsem to tam.", uklidnil ho Tomův táta Marcus.

Dál jsem jejich rozhovor nevnímala, protože jsme s holkama vyšly schody do dětského pokoje. ,,Dvě budou spát na posteli a dvě na zemi. Takže kdo chce spát kde?", zeptala se Lucy.
,,Tak budeme losovat.", dodala, když nikdo nic neříkal.

Ze skříně vyndala klobouk a hodila do něj čtyři papírky. ,,Marinette začni", navrhla.

Šáhla jsem do klobouku a nahmatala jeden lísteček. Dole.

Sakra. ,,Dole.", oznámila jsem jim.