Avatar

2.

,,Alyo? Jak to, že si nejela na ty hory, jak si říkala?", zeptala jsem se. ,,No.... mělo být překvapení, že tady budu.", usmála se a převalila se na břicho. Právě jsme totiž ležely na postelích, teda já a Emma na matracích a povídaly jsme si.

,,A co budeme dělat zítra?",,Lucy, myslím, že ty už stejně plány máš.", odpověděla jí Emma. ,,Vlastně jo. Napadlo mě, že bychom mohly jít s klukama pro stromeček a ozdobit ho. A potom můžeme jít bruslit na rybník.", usmála se. Přikývly jsme. Sice neumím bruslit a ani tady brusle nemám, ale stejně se těším.

Koukla jsem se na mobil a zjistila, že je dvacetšest minut po půlnoci. ,,Holky mám žízeň. Nechcete jít se mnou?", zeptala jsem se s nadějí v hlase. ,,Ne.",,Ne.",,Ne.". Proč mě to vůbec nepřekvapuje?,,Super.".

Vyšla jsem z pokoje a sešla schody do kuchyně. Je to tu dost strašidelný ve tmě.

Z jedné skříňky jsem vyndala skleničku a nalila do ní vodu. Otočila jsem se, abych se vydala zpátky do pokoje, ale někdo mi zatarasil cestu.

,,Tome, ty jseš vážně takový idiot!",,Jo je, ale já Tom nejsem.". ,,Nathe?", zeptala jsem se opatrně. ,,Ne.",,Viktore?",,Jo.". Oddychla jsem si. Už jsem se začínala bát, že je to někdo cizí.

,,Proč tu stojíš sama a ve tmě?", zeptal se mě. ,,Šla jsem se napít.". Dopila jsem posledních pár kapek a otočila se k místu, kde byla myčka.

,,Stejně by taková hezká holka jako ty neměla stát v noci někde sama.", řekl a plácnul mě přes zadek. Tak to prrr!
Natočila jsem se tak, abych mu viděla do očí a dala mu facku.

Naštvaně jsem ho obešla a zamířila opět do pokoje.

,,Kde jsi byla?", zeptala se mě Lucy.
,,Máš doopravdy skvělého bratrance.", řekla jsem s ironií v hlase. ,,Co s ním."
,,Dala jsem mu facku.",,Proč?",,Protože mi šáhnul na zadek.", odpověděla jsem lhostejně.

VIKTOR
,,Jdu na záchod.", oznámil jsem klukům. Asi si mě ani nevšimli. Sešel jsem schody do kuchyně. Stála tam Marinette. Musím uznat, že je hezká, hodně hezká.

Stoupnul jsem si za ni a sledoval ji. Otočila se. ,,Tome, ty jseš vážně takový idiot!", rozkřikla se. Vážně si mě spletla s Tomem. Ale má pravdu. Idiot to je. ,,Jo je, ale já Tom nejsem.", řekl jsem tajemně.

Potom řekla Nathovo jméno. Já a Nath?!

,,Viktor?",,Jo."

,,Proč tu stojíš sama a ve tmě?",,Šla jsem se napít.". Otočila se, aby uklidila sklenici do myčky.

,,Stejně by taková hezká holka jako ty neměla stát v noci někde sama.". Neodolal jsem a plácnul ji přes zadek. To, co ale udělala jsem nečekal. Otočila se zpátky ke mně a dala mi facku. Auu. Má dobrou ránu.

Poté naštvaně odešla k holkám do pokoje.

MARINETTE
Ráno mě vzbudila Alya s tím, že jdeme pro ten stromek. Neochotně jsem vstala a převlékla se do černých legín a šedého trika.

Společně s holkama jsme sešly do jídelny, kde už všichni seděly.

,,Ahoj.", pozdravily jsme sborově a přesunuly se k lednici. Upřímně jsem hlad moc neměla, tak jsem si dala jenom bílý jogurt. Nevím proč, ale nechutnají mi ty ochucené.

Posadila jsem se vedle Toma, který teď o něčem diskutoval se svojí sestrou.

,,Tak se oblečte a za deset minut odcházíme!", zavelel Tom a všichni kluci odešli.

Vzala jsem si na sebe zelený kabát.

Venku byla poměrně zima. Všude okolo nás byl sníh a sluníčko ani nebylo vidět.

,,Kam pro něj půjdeme?", zeptal se Nath. ,,Že by do lesa?", odpověděl mu ironicky Viktor. ,,Haha.". Odpovědi se stejně nedočkal.

Když jsme našli vhodný stromeček, kluci si ho dali na ramena a vydali jsme se k domovu na oběd. Ano, zabralo nám to celé dopoledne. Tak nějak to dopadá, když pošlete partu puberťáků, aby sami vybrali nejlepší a nejkrásnější vánoční stromek.

Po obědě ho přenechali pouze nám děvčatům, abychom ho ozdobily. Tomova mamika-Jane-nám sem dala asi tucet krabic s ozdobami. Kam to máme všechno dát?

Nakonec jsme stromek sladily do červeno-stříbrné barvy. Vypadal nádherně. Sice nad tím kluci kroutili hlavami, prý, že je přeplácaný, ale komu záleží na jejich názorech? Nám ne! Takže to dopadlo tak, že Lucy s Emmou své sourozence seřvaly a já, Alya a Nath jsme se snažili dostat, co nejdál to šlo.

DRUHÝ DEN-VÁNOCE
Dneska všichni stávali, co nejdřív mohli. Vyjímkou jsem nebyla ani já. Proč, co nejdřív? Ehm...no...Vánoce. jiné vysvětlení ani není potřeba.

Problém byl, že jsem ještě neměla zabalené dárky, takže jsem celé ráno dělala pouze tuto činnost.

Alye dávám přívěsek ve tvaru srdce s nápisem BFF. Tomovy polštář s fotkou naší "pětky statečných". Viktorovy a Emme nedávám nic. Lucy jsem koupila hrníček a čepici. Adrienovy dávám lístky na fotbal. Nathovy taky hrníček a sprchový gel. Dál vám to tady nebudu rozepisovat.

Balení dárků mi trvalo asi do deseti dopoledne, což byl čas svačiny, teda pro mě pozdní snídaně.

Sešla jsem dolů a udělala si ovesné vločky.

,,Marinette pošta!", zakřičela na mě Jane. Zvedla jsem se od stolu a zamířila do předsíně odkud hlas ženy vycházel. Předala mi obálku, na které bylo úhledně napsáno mé jméno, tedy Marinette, nečekaně. Otevřela jsem ho a začetla se.

Milá Marinette,
jsem rád, že si užíváš prázdniny se svými přáteli, dokud máš možnost. Jen je mi líto, ne vlastně není, že si do našeho boje zatáhla i je. Jejich život tedy skočí jako ten tvůj. Ale protože jsem hodný člověk dám ti na výběr. Buďto budeš proti mě bojovat sama a tím své přátele zachráníš nebo s nimi zůstaneš a já začnu zabíjením u nich.
Rozmysli si to.

Lišaj

Dopis jsem sevřela pevněji sesunula se o zeď k zemi. Z očí mi nekontrolovatelně začaly téct slzy. Nemůžu dopustit, aby se Tomovy, Adrienovy, Mikovy nebo Viky něco stalo. To bych si nikdy neodpustila.

Najednou se dveře otevřely a v nich se objevili Tom, Nath a Viktor. Proč jsem si nesedla jinam? Jsem prostě blbá.

,,Proboha Marinette, co se stalo?", zeptal se zděšeně Tom a kleknul si ke mně. Roztřesenou rukou jsem mu podala dopis. Bez řečí si ho přečetl a kouknul znovu na mě.

,,Nechci, abyste bojovali se mnou.", řekla jsem rozhodně. ,,Nepřipadá v úvahu! Nevím, jak ostatní, ale já jdu s tebou.", odporoval mi. Nath s Viktorem ani nedutali.