Avatar

EPILOG

Od zachránění Viky uběhly asi dva měsíce.

Během této doby jsme se převážně zotavovali ze zranění. Teda hlavně já, ostatní byli v rámci možností v pořádku.

Viktor na mě přestal být naštvaný a odpustil mi to, co se stalo v tom městě. I když to nebyla moje vina.

Denis byl tak šťastný, že je Viky zpátky, že jsem před ním musela utíkat, aby mě neustále neobjímal. Jednou mi dokonce vlezl do pokoje, když jsem se převlékala. Adrien nebyl moc nadšený. Vyhrožoval mu, že jestli mě nepřestane sledovat, neručí za sebe. Denis to ale nebral na vědomí.

,,Marinette, vnímáš nás?", zamával mi před obličejem rukou Tom a zasmál se. ,,Co?", zeptala jsem se a na trávě se usadila pohodlněji. Právě jsme seděli u jezera a povídali si. Ano, bohužel jsme museli zpátky do školy.

,,Ptal jsem se tě, jestli si mluvila s Nathem. Poslední dobou se chová divně.", zopakoval svůj dotaz. ,,Ne, nevím.", zalhala jsem. Ale přesně jsem věděla, co mu je. Často jsme spolu chodili do světa duchů a jeho to vysilovalo víc než je normální. Jednou když jsme se vrátili, omdlel a já ho křísila asi dvě minuty.  Proto chodí spát i po škole, abychom mohli jít navečer do paláce meditovat. Je mi ho líto a nejraději bych ho tolik netrápila, ale avatar mi to nařídil.

,,Ale dojdu se za ním podívat.", navrhla jsem a vyhoupla se do stoje.
,,A proč k němu vždycky chodíš na tak dlouho?", zeptal se mě Adrien a podivně se ušklíbl. ,,Večer ti to snad vysvětlím.",,To mi říkáš už asi týden nebo dva.",,Dneska ti to vážně řeknu."
,,Jestli mi večer řekneš, že mi to říct nemůžeš, tak jsi příště jdi třeba za Nathanielem.". Přikývla jsem. Vím, že to myslel vážně, nejen protože se tak i tvářil, ale taky protože kdyby on chodil pořád třeba za Alyou, byla bych naštvaná ještě víc než on.

Otočila jsem se směrem k chatce kluků a odešla.

Zaťukala jsem na dveře a pomalu je otevřela. ,,Nathe? Jsi tady?", řekla jsem do ticha chatky. ,,Jsem tady!", ozvalo se z ložnice. Přešla jsem ke vchodu do ložnice a vešla dovnitř.

,,Jsi v pořádku?", zeptala jsem se ho starostlivě a zkoumavě si ho prohlédla. Ležel na posteli a vypadal dost unaveně. Chudák.

,,Jo..... jdeme zase meditovat?",,Vlastně ano. Nevím, proč to na tebe takhle působí. Já jsem byla úplně v pohodě."
,,A jak dlouho tam ještě budu muset chodit?", zeptal se smutně a tak trochu otráveně. ,,Dokud nebudeš umět meditovat sám a bez dozoru.".

Natáhla jsem k němu ruku a on se jí chytl. Společně jsme se přemístili do paláce.

PO MEDITACI
,,Pane? Můžu se vás na něco zeptat?"
,,Jistě Marinette.",,Můžu svým přátelům říct, že se mnou Nathaniel chodí do světa duchů?",,Proč?",,No.... Adrien si myslí......, že ho........ podvádím s Nathem.",,A ty jim věříš?"
,,Věřím v čem?",,Že to nikomu neřeknou.",,Věřím. Jinak bych tu nebyla a neprosila vás.",,Pokud jim věříš, klidně jim to řekni.",,Děkuju. Nashledanou.", rozloučila jsem se s ním a opustila jeho komnatu.

,,Tak pojď Nathe.", vyzvala jsem ho, když jsem k němu přišla.

Teleportovali jsme se zpátky na školní pozemky, přesněji k jezeru, kde seděli naši kamarádi. Nath se sesunul k zemi. Dělá to vždy když se vrátíme, takže jsem se o něj ani nebála. Narozdíl od ostatních.

Tom se na mě vyjeveně podíval: ,,Co se mu stalo? Napadli vás?",,Ne, nenapadli a Nath je v pohodě.", ujistila jsem ho. ,,Tak proč se právě sesunul k zemi?", odporoval a překřížil si ruce na prsou. ,,To vám chci teď vysvětlit.". Posadila jsem se na zem vedle Natha.

,,Jak víte chodím s avatarem často meditovat. Jednou mi řekl, že schopnost chodit do světa duchů má i Nath.",,Co je svět duchů?", zeptal se mě Adrien. ,,Je to tak trochu vymyšlený svět. Jsou tam duchové různých příšerek. Každý, kdo tam chodí, má svého ochránce. Já mám třeba pegase s duhovou hřívou, ale to je vedlejší. Natha to z nějakého důvodu vysiluje. A když se vrátíme, vypadá nějak takto a taky často spí.", dokončila jsem svůj monolog. Ostatní na mě koukali jako by spatřili ducha.

,,Takže vy jako můžete chodit do jiného světa?", zeptala se mě Alya a s údivem na mě pohlédla. ,,Jo.",,To je super!",,Není. Když umřete tam, umřete i tady. A věř mi, že tam žijí všelijaké věci.",,Aha. Tak to moc super není.", opravila se. ,,Není to tak hrozný.", ozval se Nath. ,,Je to na tobě vidět, že to je v pohodě.", řekl ironicky Adrien. Nathaniel cosi zabručel, ale nikdo mu nerozumněl.

,,Nesmíte o tom, ale nikomu říct!", upozornila jsem je. Přikývli.

,,Co nesmějí nikomu říct?", zeptal se hlas za mnou. Philip. Ten tu chyběl.
,,Nic, co by tě mělo zajímat.", odsekla jsem a postavila se. Přeci jen není bezpečné sedět k němu zády.

,,Zajímá.",,Ale nemělo by.",,Adriene, tobě nevadí, že Marinette tráví víc času s ním než s tebou?", řekl směrem k mému příteli a divně se ušklíbl. ,,Ne. Já věřím jí i Nathovi.", odpověděl mu prostě po chvíli mlčení. Philipovi úsměv zmizel. ,,Já, být na tvém místě, nevěřil bych jí, teda hlavně Nathovi."
,,Nejsi na jeho místě a nikdy nebudeš!", odpověděla jsem za Adriena a ten se usmál.

,,Jseš si jistá?",,Jo a tebe to nemusí zajímat.",,A jsme zase u toho, co koho zajímá.",,A co já s tím?",,Odpovědět mi.",,Na co?",,Na otázku.",,Jakou?"
,,Nedělej blbou.",,Dobře, jsem si jistá.".

Philip se ušklíbl, otočil se a vydal se k odchodu. ,,Adriene, hlídej si ji.", poradil mu. Ale on ho nejspíš ani neslyšel, protože si povídal s Tomem, který klečel u Natha a pomáhal mu posadit se.

,,Idiot!", ulevila jsem si a sedla si vedle Alyi. Objala mě okolo ramen a s úsměvem na tváři se koukala na kluky.

Byla to dost komická scénka. Adrien podpíral Natha, který zase vypadal jako mrtvola a vůbec nespolupracoval. Tom na něj cosi křičel a držel ho(Natha) pod rameny.

,,Odvedeme ho do chatky.", kříkl na nás Adrien.

Podl toho jakým tempem se plahočili, by tam došli až zítra ráno, takže jsem se rozhodla jim pomoct.

Přiběhla jsem k nim a chytla Toma za ruku. Přemístila jsem nás do jejich chatky. ,,Díky.", poděkoval mi Adrien a položil Natha do postele.

,,Nemáte zač. Pojďte půjdeme za Alyou.", navrhla jsem a teleportovala nás zase zpátky.

,,Jsem ráda, že vás mám.", řekla jsem a všechny vtáhla do hromadného objetí.

KONEC