Avatar

5.

,,Jaký dopis?", zeptal se opatrně Tom a přistoupil blíž ke mně. Adrien z kapsy vytáhl kus papíru a podal mu ho.

Netrvalo mu ani minutu to přečíst.
,,Marinette nesmíš si to takhle brát. Vždyť ty si dopadla snad ještě hůř než Viky. Oni vědí, že ji potřebují živou.", uklidňoval mě. ,,Ty to nechápeš. Viky teď trpí místo mě.".

Dopis nyní koloval mezi všemi přítomnými.

,,Dojdu si něco ověřit.", oznámila jsem a zvedla se z lavice. ,,Nemůžeš nikam jít, jedině s někým z nás.", odporoval Adrien, ale to už jsem byla pryč. Teleportace. Ještě že ji mám!

Objevila jsem se na náměstíčku před obrovským palácem, kde mě učil avatar.

Zaklepala jsem na obrovskou bránu a čekala. Otevřela mi mladá služka.

,,Co si přejete?", zeptala se mě mile.
,,Navštívit místnost pro meditaci."
,,Jistě, paní. Zavedu vás tam.", služka se mi mírně uklonila a gestem mě pobídla k pochodu.

Sedla jsem si na jeden z podsedáků a čekala než služka odejde.

Zavřela jsem oči přenesla se do světa duchů.

Prošla jsem tunelem, vytvořeným pomocí větví a ocitla se na mýtince.

,,Ahoj Bethany.", pozdravila jsem právě přicházejícího koně s křídly.
,,Ahoj Marinette. Co tě k nám přivádí?",,Jdu se tě na něco zeptat.",,Tak se ptej.",,Dobře. Moji nepřátelé unesli mou kamarádku místo mě. A já teď nevím, jestli se mu nemám vzdát, aby byla Viky v pořádku nebo jestli mám o ni bojovat.",,Máš spoustu kamarádů, kteří ti rádi pomůžou a budou tě chránit. Myslím, že by nedovilili, aby jsi se vzdala.",,Takže mám bojovat?",,Ano. Máš tím šanci zachránit nejen kamarádku, ale také svůj život. Marinette, silně věřím, že to dokážeš.",,Děkuji. Budu už muset jít. Tak ahoj.". Zamávala jsem jí a vydala se zpátky tou samou cestou jako jsem přišla.

Otevřela jsem oči a přede mnou seděl avatar. Strašně jsem se lekla. ,, Dobrý den, pane.",,Ahoj Marinette. Chci si s tebou promluvit.",,Dobře. O čem?"
,,Slyšel jsem, co se stalo Viky. Věřím tomu, že ty příjdeš na to, jak ji zachránit.",,No....upřímně nevím."
,,Ty to zvládneš. A teď běž za kamarády. Bojí se o tebe.". Přikývla jsem.

Vyšla jsem před palác a teleportovala se přímo do jídelny. ,,Marinette! Ty žiješ!", vykřikl Tom a objal mě. ,,Jo. Proč bych neměla?",,Nevrátila jsi se pět hodin.". A jo. Nedošlo mi, že ve světě duchů utíká čas jinak. ,,Aha."
,,Jenom aha? Ani nám neřekneš, kde jsi byla?", zeptal se Adrien. ,,V paláci.".

Všichni jsme se posadili okolo stolu.
,,Něco mi došlo. Když mi od toho Lišaje chodí balíčky, očividně ví, kde bydlím a kde bydlí Tom. A mohl to zjistit jedině tak, že mě sledoval.", řekla jsem a oni na mě jenom civěli. ,,To je možný, ale co s tím?", nechápal Mike. ,,A ten dotyčný mě bude sledovat pořád. Takže můžeme prověřit každého, kdo chodí okolo Tomova domu.", navrhla jsem.
,,Marinette. To je v podstatě nemožný! Víš kolik lidí tady projde?", odporoval Tom. ,,Nic není jednoduchý a pokud máme alespoň malou šanci takto najít Viky, uděláme to nebo alespoň já.". Mlčeli. Tak v tom přeci jen budu sama.

,,Dobře, uděláme to tak.", souhlasil Adrien a zvedl se ze židle. ,,Máte tady někde mapu okolí?", dodal a pohlédl na Toma. ,,Satelitní fotku.", odpověděl a ukázal na fotku v rámečku za námi.

Adrien pro ni došel a položil ji na stůl.

,,Uděláme hlídky. Viktor s Tomem půjdou sem. Nath s tátou Toma půjdou sem a já s Mikem zase sem.", rozhodl Adrien a ukazoval na jednotlivá místa na fotce. ,,Tak to teda ne. Já jsem taky člen týmu.", protestovala jsem a založila si ruce na prsou. ,,Půjdu s Nathem. Marcusi promiň, ale nechci tě do toho zamotávat.", dodala jsem a omluvně se podívala na Marcuse. ,,V pohodě."
,,Není to v pohodě. Když už teda půjdeš, nechci, aby jsi šla s Nathem.", odporoval Adrien. ,,Nejsem nesvéprávná a Nath je schopný vládce vody a já avatar.",,No tak dobře, ale když se bude cokoliv dít, tak zavoláte."
,,Souhlasím."

Oblékla jsem se a vyšla ven. Já s Nathem jsme měli být o ulici vedle, tak jsem se tam vydala.

Nath tam už byl. ,,No konečně.", zvolal. ,,Nemohla jsem najít čepici.". Omluvně jsem se na něj podívala a stoupla si vedle něho.

,,Co ty a Alya?", zeptala jsem se. Bylo na něm vidět, jak znervózněl. ,,Co by bylo?",,No.....jak to mezi sebou máte?"
,,Nijak. Jsme jen kamarádi.",,Nathe, jde na tobě vidět, že máš Alyu rád, hodně rád a ona tebe taky.",,Myslíš?"
,,Nemyslím, já to vím!", řekla jsem sebejistě.

,,A co jsi udělala Viktorovi?",,Cože?", nechápala jsem.,,No jednou v noci přišel s tím, že jsi hrozná.",,Aha. Dala jsem mu facku.", řekla jsem nezaujatě.
,,Proč?",,Sáhnul mi na zadek.",,Jenom kvůli tomu?",,Jo. Kdyby to viděl Adrien, dopadl by mnohem hůř.",,To je fakt.", zasmál se.

Zahnuli jsme za roh do Tomovy ulice.
,,Nemyslím si, že bychom dneska našli.", řekl upřímně a smutně se na mě podíval. ,,Měla jsem to být já."
,,Tohle neříkej. Nemůžeš za to.". Do očí se mi nahrnuly slzy. Nath ke mně přišel a obejmul mě.

,,Nemůžeš za to. Rozumíš? I kdyby unesli tebe místo ní, hledali by jsme tě úplně stejně.", uklidňoval mě. Přikývla jsem. Věděla jsem, že by mě hledali úplně stejně, ale.......Viky by byla tady s náma teda s nima a byla by šťastná s Denisem.

,,Chci ti něco ukázat.",,A co?", zeptal se nechápavě. Chytla jsem ho za ruku a teleportovala se před palác. ,,Kde to jsme?",,Ve vzdušném paláci. Pojď za mnou.", vyzvala jsem ho.

Dovedla jsem ho do meditační místnosti. ,,Co tady děláme?",,Nathe, potřebuju, aby jsi si sednul, uvolnil se a věřil mi.". Přikývl.

Udělal přesně to, co jsem mu řekla.
,,Zavři oči a dej mi ruku.". Oba jsem nás přenesla do světa duchů.

,,Než zacneš plašit, něco ti řeknu.",,Dobře.",,Právě jsi ve "světě duchů". Avatar mi řekl, že jsi jeden z mála lidí, kteří jsem můžou a taky, že tě mám naučit meditovat. Vím, že teď asi nebyla správná chvíle, ale byla jediná, kdy jsme byli osamotě. Takže až se vrátíme a Adrien nás seřve, sveď to na mě. A teď pojď za mnou.", vyzvala jsem ho. Nath stál na místě s otevřenou pusou.