Avatar

3.

Den po Vánocích Tom svolal poradu naší party.

,,Kdo souhlasí s tím, že budeme nadále bojovat s Marinette?", zeptal se Mike.
,,Nikdo. Já nechci, abyste se mnou chodili do soubojů s Lišajem.", odporovala jsem. ,,Marinette už jsme o tom mluvili. My tě v tom nenecháme samotnou. Takže kdo jde s Marinette?", dodal. Všichni zvedli ruce. Jako ano, jsem za ně ráda, ale nechci, aby jim někdo ublížil.

Adrien, který seděl vedle mě, mě obejmul okolo pasu a dal mi pusu do vlasů. ,,To sis vážně myslela, že bych tě tam nechal jít samotnou?",,Ne, ale doufala jsem v to.", usmála jsem se na Adriena.

,,Tak a teď tě přivedeme na jiné myšlenky. Dokud tu jsou holky, tak jdeme na oběd, ale jenom holky. Kluci zůstávají tady.", rozhodla Emma. ,,Souhlasím.", přitakala Alya. Ostatní jenom přikývly.

,,Nemyslím, že je vhodné jít do města, když ti někdo hrozí smrtí.", protestoval Tom. ,,Nejsme malý. Zvládneme to.". Na jejich odpověď jsme nečekaly a rovnou odešly.

,,Něco zkusíme.", navrhla jsem. ,,Bude to bolet?", strachovala se Viky s úsměvem na tváři. ,,Ne nebude. Jde o to, že mě avatar učil teleportaci a říkal, ať to zkouším během normálního života. Už se mi to párkrát povedlo.",,Když nás tím nezabiješ.", usmála se Alya. Nastavila jsem ruku, aby se mě chytily.

V zápětí jsme se objevili ve vedlejší uličce jednoho z měst, kde můžete ovládat živly. Je jich jenom pár v republice.

,,To bylo super!", vydechla Lucy. ,,Tak, kam půjdeme jako první?",,Na ten oběd?", navrhla jsem.

Po jídle jsme si opět stouply na místo, odkud jsme se měly teleportovat, ale někdo proudem ohně odhodil Viky.

,,Viky!", zakřičely jsme sborově. Chtěla jsem jít za ní, ale obklíčila nás skupinka lidí a tím nám zatarasila cestu k ní. Začaly na nás útočit.

Když jsem se podívala směrem, kde měla být Viky, nebyla tam. To je snad zlý sen! Ne horší než zlý. Příšerný!

Teď jsem se ale musela soustředit na odrážení útoků. Šlo to dost blbě. Protože oni jako vládci na osmé úrovni proti nám na čtvrté. Jako dobře, Já ovládám vodu taky na osmé a oheň na šesté, ale to je vedlejší.

Jenže i během té vteřiny nepozornosti se jim povedlo odhodit mě do skleněné výlohy jednoho z obchodů. Sklo se okamžitě roztříštilo a všechno spadlo na mě nebo pode mě. Bolelo to a hodně, ale musela jsem pomoct kamarádkám.

Zvedla jsem se, jak nejrychleji jsem mohla a běžela do středu dění. Ihned se do mě pustili tři chlápci v černém.
,,Holky musíme se teleportovat!", zakřičela jsem, když jsem dopadla na zem a nějaký týpek s jizvou, ve tvaru lva, na ruce, na mě doslova skočil. Vážil snad tunu! Jedním mávnutím ruky jsem ho odhodila a koukla po holkách. Byly na tom o trochu líp než já, protože se neválely ve střepech a nezalehnul se tunový chlapík, ale i tak vypadaly hrozně.

Lucy držel po krkem jeden chlap. Tak jsem po něm hodila kovové liány a připoutala ho ke sloupu. Lucy se na mě vděčně podívala a pokračovala v boji.

,,Až řeknu teď, tak skočíte přesně támhle.", přikázala jsem a ukázala na místo za mnou.

ADRIEN
Když nás holky opustili, v místnosti zavládlo ticho.

,,Tak co podnikneme?", zeptal se Viktor. ,,Dávají fotbal.", řekl jsem nezaujatě. ,,Tak pustíme fotbal.", rozhodl Tom a pustil televizi.

Neustále jsme nadávali, Třeba když někdo simuloval nebo netrefil branku, do které bych se trefil i já a to jsem ho hrál naposledy na základce.

Najednou se ozvala rána a okolo mě prolétla Marinette a nějaký chlap, kterého jsem neznal. Namířila na něho ruce a spoutala ho kovovými liánami. Co se to sakra děje?!

Všechny holky ležely na zemi a oddechovaly. Nevypadaly zrovna nejlíp.

Okamžitě jsem k Marinette přiběhl a pomohl jí posadit se. Viktor zase pomohl Emmě, Tom Lucy, Nath Alye a Mike zůstal stát tam, kde byl.

,,Kde je Viky?", zeptal jsem se vystrašeně. ,,Oni.....ona...... byla tam....a-a potom......tam nebyla.....a já nevím.", Rozplakala se Marinette. Začal jsem ji hladit po zádech, ale ona sykla bolestí. Podíval jsem se tam a zjistil, že má celé záda ruce a místy i obličej od střepů. ,,Promiň.", zamumlal jsem.

Mezitím přiběhla Jane a začala je ošetřovat.

Kouknul jsem se po klukách. Tom  starostlivě sledoval svou sestru, Viktor vraždil Marinette pohledem a Nath s Mikem měli neutrální výrazy.

Když byly ošetřeny, což u Marinette znamená obvázané záda i ruce, sešitý a zalepený obličej, kotník v sádře a nalomená žebra, u Emmy "jenom" sešitá ruka a obličej a taky kotník v sádře, u Lucy otřes mozku, zlomená ruka a pár škrábanců na obličeji, u Alyi naražená ruka, sešitý obličej a noha. O Viky nám holky zatím nic neřekly.

,,Musíme Viky zachránit!", rozhodla Marinette. ,,V tomhle stavu nikam nejdeš! Zítra se ti zahojí ten kotník a žebra, takže pátrat začneme až potom. Já,Mike a Tom se tam zajdeme podívat. Jo?", odporoval sem. Přikývla.

S klukama jsme dojeli, ne sami, vezl nás Tomův táta a začaly jsme s procházením města.

Nikde nic. Ani Viky ani pachatelé toho útoku.

,,Tady nic není. Ztrácíme tu čas!", ozval se Mike zpoza rohu. ,,Tak přijďte  pojedeme domů a vymyslíme plán na zítra.", navrhl jsem.

DRUHÝ DEN-MARINETTE
V noci jsem skoro nespala. Proč? Protože zmizela Viky a protože srůstání žeber bolí jako blázen!

Naštěstí už je po všem a teď už jsou moje kosti v pohodě.

Je fakt, že mám ještě obvazy na rukách a zádech, kvůli štřepům, ale hlavní je, že se můžu hýbat.

Vyšla jsem z pokoje a zamířila do kuchyně. Všichni tam už seděli, včetně lidí z mého týmu. ,,Dobré ráno.", pozdravila jsem, když mi Jane podávala snídani.

,,Tak, jak to dneska uděláme?", zeptala jsem se. Sedla jsem si vedle Adriena a dala mu pusu na tvář. ,,Ještě nevíme. Pomohlo by, kdyby jste si vzpomněly, jak vypadali.", řekl Tom a usmál se na mě. ,,Měli černé pláště, takže jim do obličeje nebylo vidět.", vložila se do toho Lucy a já jsem přikývla. Neměla jsem, co dodat.

Někdo zaťukal. ,,Jdu tam.", oznámila jsem jim a zvedla se ze židle.

Otevřela jsem dveře a stál tam pošťák.
,,Ahoj Marinette.", pozdravil mě. ,,Ahoj. Tak co pro nás dneska máš?", zeptala jsem se ho. ,,Jeden balíček.", usmal se a podal mi papíry k podepsání.