Avatar

9.

Objevili jsme se před obrovskou budovou továrny.

,,Je tu menší problém. Továrny jsou normálně v provozu, takže tam budou i normální civilisté. O to větší si musíte dávat pozor, jak na sebe, tak na ně.", informovala jsem je. ,,Tak a teď běžte na svoje pozice.", dodala jsem.

Já a Emma jsem popošly pouze pár metrů. Za to kluci museli obejít celou budovu.

(A-Adrien, M-Marinette, MI-Mike, T-Tom, E-Emma)

A: Jsme na místě.
M: Dobře. Chcete se někdo vrátit?
T: Sakra Marinette. Na tuhle otázku jsme ti odpovídali snad tisíckrát a odpověď se stále nezměnila.
E: To si tady budete povídat nebo jdeme útočit?
M: Až řeknu teď, vstoupíme dovnitř, jo?
MI: Jo.

Uklidila jsem si vysílačku do kapsy a otočila se na Emmu. ,,Připravena?", zeptala jsem se jí. ,,Můžeme.", přikývla.

M: Teď.

Emma rozrazila vzduchem dveře. Naskytl se nám pohled na pracovníky továrny, kteří ustali v tom, co právě dělali a koukali na nás. Nikdo ale nezaútočil. Dobré znamení.

A: U nás zatím čistý, ale půjdeme ještě do prvního patra. A co vy?
M: Ehm... zatím asi dobrý.
A: Zatím?
M: Zatím.
A: Sakra Marinette, co se tam děje.
M: Počkej.

,,Kdo jste a co tu chcete?", zeptal se mě starší muž s helmou na hlavě.

,,Nesmíme používat živly dokud nás nebudou ohrožovat.", šeptla jsem směrem k Emmě. ,,Ale vždyť jsem vyrazila dveře.",,To nějak zakecáme.".

,,Jmenuji se Marinette a hledám člověka jménem Lišaj.",,Nikoho takového neznám.", odpověděl mi opět ten muž.

A: I první patro je čisté.
M: Skvěle. Tady nejspíš nebudou, odejděte.
A: Dobře.

,,Ehm.....tak to pardon. Spletla jsem se. Nashledanou.", řekla jsem kostrbatě a chystala se odejít. ,,Tak takhle by to nešlo. Vy nám vyrazíte dveře, které mimochodem budeme muset platit my a v klidu si odejdete?", zakřičel ten muž za mnou. Ten jsem ale ignorovala a i s Emmou opustila budovu továrny.

Kluci na nás čekali před vchodem.

,,My jsme stihli projít přízemí a první patro, zatímco vy jste si jenom povídali.", řekl naoko uraženě Tom.
,,Dobře příště jdeme zadním vchodem my.", navrhla jsem. ,,Ok.".

Chytli jsme se navzájem za ruce a přemístili se k další továrně. Tato byla o něco menší, ale za to měla míň oken.

,,Počkejte než vám zavolám.", rozkázala jsem jim a společně s Emmou jsme odešli.

,,Myslíš, že tady budou?", zeptala se mě. ,,Doufám v to.".

Ocitly jsme se před kovovými dveřmi s nápisem EXIT.

M: Tak jo, jsme na místě.
A: Ok.
M: Teď.

Tentokrát jsme dveře nerozrazily, protože nás napadlo taky použít kliku.

Za dveřmi nikdo nebyl. ,,Zkus být potichu.", šeptla jsem Emmě do ucha, zrovna v ten moment, kdy jsem nakopla nějakou bednu. Sykla jsem bolestí.

,,Co tu děláte?!", vykřikl muž, který se objevil před námi. ,,Jmenuji se Marinette a hledám pana Lišaje.". Muž vytáhl vysílačku a něco do ní potichu řekl. ,,Pana Lišaje neznám.", odpověděl mi.

Najednou se za ním objevili další čtyři muži.

M: Myslím, že jsme ve správné továrně.
MI: Jak to myslíš?
M: Jednodu-

Moje prohlášení zaniklo, protože na mě někdo vyslal ohnivou kouli.

A: Marinette!

,,Tak si myslím, že Lišaje znáte.", řekla jsem směrem k tomu chlapovi. ,,Kdo jste?", zeptal se a ignoroval moji předešlou větu. ,,Já jsem avatar a tohle je moje kamarádka.",,Tak avatar jo?". Stále měl napřažené ruce mým směrem a podivně se usmál. ,,Jestli chcete bojovat-jako že chcete- nechte ji jít.", vyzvala jsem je a ukázala na Emmu. ,,Marinette já tady chci být. A sama je neporazíš.",,Ne Emmo, Viktor by mě zabil a kluky taky.".

,,Jak chceš. Ty můžeš teda jít.", řekl a kývl na Emmu. ,,Ale-",,Emmo jdi!", přikázala jsem jí.

EMMA
,,Ale-", chtěla jsem jí odporovat. Přece ji tady nemůžu nechat?! Jako je fakt, že by Viktor běsnil, že mě nechala bojovat, ale takhle zabije Adrien mě, že jsem tady nechala Marinette samotnou. ,,Emmo jdi!", řekla už celkem naštvaně.

,,Já tě tady nenechám!", odporovala jsem a vzdorovitě si založila ruce na hrudi.

,,Tak už se domluvte, máte na to dvacet sekund.", ohlásil nám jeden z tich mužů, které jsme do teďka okázale ignorovaly.

,,Emmo běž odsud!", rozkázala mi. Přikývla jsem, nemělo cenu odporovat. Ona si prostě prosadí svoje. Marinette se ke mně přiblížila a objala mě. ,,Řekni to klukům.", zašeptala mi do ucha. ,,Dobře. Postarej se o sebe.". Odtáhla jsem se od ní a vydala se ke dveřím.

Než jsem je zavřela, ohlédla jsem se na Marinette. Stála v bojovém postoji stejně jako ti chlapi.

Když jsem od dveří ušla asi dva metry, vytáhla jsem vysílačku.

E: Kluci máme problém!
T: Jaký?!
E: Těžko se to vysvětluje, prostě přijďte k tomu zadnímu vchodu!
A: Hned jsme tam.

Snad si pospíší.

ADRIEN
M: Teď.

Vtrhli jsme dovnitř. Nikde nikdo. Neměli tu být náhodou nějací zaměstnanci? Asi mají volno.

Po stěnách byly pavučiny a vešáky s reflekními vestami a helmami.

,,Tady to vypadá dost opuštěně.", pronesl Tom, když si prohlížel nějaký stroj.

M: Myslím, že jsme ve správné továrně.
MI: Jak to myslíš?
M: Jednodu-

Neodpověděla to. Sakra, co se tam děje?

A: Marinette!

Nic. ,,Třeba něco našly.", navrhnul Mike a dál procházel místnost, ve které jsme se nacházeli. ,,Ale, co když se jim něco stalo?", protestoval jsem se strachem v hlase. ,,Neboj. Marinette je avatar a Emma taky umí bojovat.", snažil se mě uklidnit Tom.

E: Kluci máme problém!
T: Jaký?!
E: Těžko se to vysvětluje, prostě přijďte k tomu zadnímu vchodu!
A: Hned jsme tam!

,,Jdeme!", zavelel Tom a my jsme ho okamžitě uposlechli. Rychle jsme vyběhli ze dveří, do kterých jsme se málem nevešli.

Doběhli jsme za Emmou, která stála celá rozklepaná u stromu. ,,Jsi v pohodě?", zeptal se jí Tom.,,Jo, jsem.", odpověděla mu. Mě ale zajímala jiná  věc: ,,A kde je Marinette?",,To je právě to. Ona....je....no...", koktala. ,,Sakra Emmo, tak už se vymáčkni!", zakřičel jsem na ni zoufale. ,,Adriene uklidni se!", okřikl mě Mike. ,,Emmo všechno nám v klidu řekni.", dodal milým hlasem.

,,Vešly jsme dovnitř a Marinette nakopla nějakou bednu. Asi to slyšel nějaký chlap, protože za námi přišel. Marinette mu řekla, že hledáme Lišaje. Tvrdil, že ho nezná a něco řekl do vysílačky. Potom tam přišli další čtyři chlapi. Marinette jim řekla, že je avatar a ať mě nechají jít pokud se bude bojovat. Odmítala jsem odejít, ale ona mi to přikázala a řekla mi, ať to řeknu vám. Potom jsem odešla.", převyprávěla nám. Mlčeli jsme. Každý se snažil přebrat nově získané informace.