Sticky notes || Drarry CZ

C H A P T E R E I G H T

Nebelvírská společenská místnost, Škola čar a kouzel v Bradavicích

HARRY
Bolí mě hlava. Hrozně. Včera večer jsem to přehnal. S Ronem jsme v ložnici ještě dorazili tu flašku. Fuj. Nick měl pravdu. Možná by mi nebylo špatně po tom málu, co jsem vypil v síni, ale po půlce flašky... Ron je samozřejmě v pořádku. Asi je zvyklý. Tipuju, že šel za Pansy. S Hermionou se nebaví. Klasika. Asi půjdu za Hagridem. Upřímně doufám, že tam bude. Jestli ne, vyhlásím pátrání.
Došel jsem k jeho srubu. Tesák byl přivázaný před ním a spal. Snažil jsem se kolem něj tiše projít, ale marně. Zvedl hlavu a začal štěkat.
,,Tesáku! Drž hubu! To jsem já, Harry."
Podíval se na mě, naposledy štěkl a zase ulehl. Nakoukl jsem dovnitř oknem. Nikde nikdo. Hagrid umřel! Co budu dělat!? Profesor Brumbál. Jasně!
Spěšně jsem se rozběhl směrem k hradu. Přesněji do ředitelny.

Zastavil jsem se až před zlatým chrličem.
,,Citrónová zmrzlina!" vykřikl jsem heslo. Nic. Bývalé heslo.
,,Hejno švábů!" Zase nic. No dobře, asi nebude mít čtyři roky staré heslo. Zas takový starý dědek to není. Kdybych byl domácí skřítek a pracoval v Bradavicích, tak bych si teď nejspíš rozmlátil hlavu o ten chrlič. Moc dobře si pamatuju, jak mi Dobby vzal lampu a začal se sám trestat.
Po téhle mojí myšlence jsem už byl doopravdy naštvaný, a proto ze mně vyletěl tohle.
,,Tak ale ty vole už."
Socha se pomalu začala otáčet a otvírat tím vchod do ředitelny za profesorem.
Cože? Vážně zrovna tohle je heslo? Proč by Brumbál tohle vymýšlel?
Vyjel jsem po schodech nahoru a zaklepal. Žádná odezva.
Kašlu na to. Jdu dovnitř
Opatrně jsem otevřel dveře a vešel.
,,Profesore Brumbále? Profesore Brumbále!" vykřikl jsem.
,,Vida, čekal jsem, že se tu někdy ukážeš." ozvalo se za mnou.
,,Profesore? Kde jste?"
,,Na stěně..."
,,Vy jste mrtvý! To nee!" zděsil jsem se a díval se nahoru na jeho podobiznu.
,,Harry...co se ti stalo? Někdo ti vymazal paměť?"
,,Ne, to ne. Já jen zapomněl."
,,Ach Harry, ty jsi doopravdy marný," povzdechl si mluvící obraz Brumbála.
,,Co vlastně potřebuješ?"
,,Hagrid se ztratil! Není ve svém srubu! Co budu dělat?! Už mě nemá rád..." ovládlo mě zoufalství.
,,V klidu Harry, byl jen na malém výletě. Jenom do Francie a zpátky. Bez kouzel. Nic zajímavého."
,,Profesore, máte vůbec nějakou představu o Evropě? Jak je velká? Vlastně je docela malá, ale to je jedno. A mimochodem, nechcete se trochu snížit? Bolí mě už za krkem."
Brumbál si jenom povzdechl.

Jakmile jsem došel do své ložnice, Ron vyskočil z postele a samozřejmě se začal vyptávat. Nic jsem mu neřekl. Nechtělo se mi mluvit. Zrzek na mě vyhrkl něco ve smyslu, že jsem debilní kretén a odkráčel do společenské místnosti.
Mohl bych si konečně z batohu vytáhnout a usušit všechny věci, protože při snídani jsem si do ní vylil dýňovou šťávu. Celou jsem ji vyprázdnil a ucítil ten nechutný smrad. Ono se to totiž nestalo tu dnešní snídani. Vyskládal jsem si učebnice na okno a z jedné na mě vylétl papírek. Úplně mokrý. Dalo mi značnou práci rozluštit, co tam stojí ale zvládl jsem to.

Máš pravdu. Svoji identitu ti neřeknu. Ale můžeš se zeptat na něco jiného, třeba odpovím. A ano vážně jsem nečekal, že odepíšeš.

Já jsem fakt kus debila. Zapomenu si svůj odepisovací papírek v učebnici, kde si ho může kdokoliv přečíst a ještě ho polilu dýňovou šťávou. Možná už ani nebude fungovat. Zeptám se Hermiony. Přepsal jsem si vzkaz na pergamen, který byl plný (doopravdy tam jsou 3 vzkazy, ale ok) ,,dopisů", které by po odpovědi zmizely.
Papírek jsem přiložil ke všem učebnicím a do ložnice vtrhla Hermiona.
,,Harry, Harry! Potřebovala bych si půjčit Papušíka. A Ron je pořád naštvaný. Takže půjčíš mi ho?"
,,Absolutně nevím, kde je." pokrčil jsem rameny a rozhlédl se po pokoji.
,,Tak já si půjčím nějakou školní sovu."
Najednou zbystřila a povšimla si papírku na okně.
,,Můžu?" zeptala se mě a bez odpovědi si ho vzala. Chvíli si ho pročítala a mračila se.
Najednou vyskočila.
,,Harry? Ty jsi gay?"
,,Ne, proč?" odpověděl jsem otázkou.
,,Protože to píše kluk..."

Zmijozelská ložnice, Škola čar a kouzel v Bradavicích

DRACO
,,Draco vstávej!" Probudil mě dívčí hlas. Pansy.
,,Kolik je hodin? Proč mě budíš?" Přetáhl jsem si přes sebe ještě víc peřinu.
,,Je osm a budím tě, protože se jdeš mnou a Ronem projít." odpověděla mi. Ani to se mnou nehnulo. Tak přistoupila na drastičtější řešení. Zatáhla za moji peřinu. Ležel jsem úplně na kraji postele a bohužel byl i velký kus peřiny pode mnou. Jak zatáhl, já sletěl z postele dolů. Vybouchla smíchy. A já vlastně taky.
Když jsme se konečně dosmáli, tak po mně Pans hodila oblečení se slovy ,,Čekám na tebe ve společence." a odešla. No co mi zbývá? Oblékl jsem se a šel za ní.

Zmijozelská společenská místnost, Škola čar a kouzel v Bradvicích

,,Už jsem tady!" oznámím Pansy.
,,Konečně. To ti to trvalo." otočila se na mě. Jak jako trvalo? Mohlo to být maximálně tak dvacet minut. Nevím co dělá.
,,No, nedívej se na mě, jako kdyby to nebyla pravda. Čekám tady na tebe už přes třicet minut. S Ronem jsme se měli sejít před deseti minutami. Naštěstí jste si hodně podobní. Připravování vám dlouho trvá a nikdy nechodíte včas." dokončila svůj proslov a už mě táhla pryč.

U Tří košťat, Prasinky

,,Rone!" zavolala Pansy na zrzavého chlapce čekajícího před dveřmi. No je to tady. Máme se zkusit přátelit. Nebo se aspoň pořád nehádat. Tak alespoň pro Pans.
,,Mír?" s těmito slovy Weasleymu podávám ruku. On ji příjme.
,,Mír." dodá ještě a už vejdeme dovnitř.
,,Kluci, jsem moc ráda, že se spolu snažíte vycházet." řekla Pansy nadšeně. Jsem rád, že je šťastná. Sedli jsme si k jednomu zadnímu stolu. Pansy vedle mě na naproti nás Ron.

,,Co si dáte?" přišla k nám servírka.
,,Třikrát máslový ležák." odpověděla Pansy.
Už máme objednáno a sedíme u stolu Teď je asi čas na to, začít o něčem mluvit.
,,Proč jste vlastně přišli pozdě?" zeptal se Ron.
,,No to se ptej tady modelky." řekla a ukázala na mě Pansy se smíchem rukou.
,,Možná kdyby si mi to řekla dopředu, tak bych vstal dřív a nebyl včera vzhůru do dvou do rána!" pronesl jsem na svou obranu.
,,Proč si byl tak dlouho vzhůru?" zapojil se Ron.
,,No přemýšlel jsem o Ha....eeehhhh" Sakra! Jsem v háji. Nemůžu mu říct, že se mi líbí Harry. Mysli, Draco!
,,Na Haaaa? Co přesně to má znamenat?" ptal se mě Ron. Co mám říct?! Otočil jsem se na Pansy s pohledem pomoc mi a ona se mi vysmála za pomoci jen jednoho úsměvu. Nejspíš se nesmírně bavila. Asi pomsta za to ráno. Co mám dělat?
,,Haa, ha, ha....Harry!" vykřikl najednou Ron. Tak teď jsem teprve v háji. Pansy se začala smát.
,,U Merlina, já už nemůžu. Dracovi se Harry líbí." objasnila to Ronovi. Pansy já tě doopravdy zabiju. Právě to řekla Ronovi, nejlepšímu kamarádovi Harryho. Můžu se jít rovnou zabít.
,,Zatraceně! To ty jsi papírek. Tebe bych nikdy netipoval. Já vím něco, co Harry a Hermiona ne! Skvělý pocit. Nikomu nic neřeknu, neboj. Tohle si ještě užiju."
Tak se asi nemusím zabíjet. Ron je očividně v pohodě. Počkat. Vážně mi dali přezdívku papírek? No ty vole...
,,Děkuju." poděkoval jsem mu. Zbytek času na to už řeč nepřišla. S Ronem si i celkem rozumíme. Máme stejně rádi famfrpál i stejné týmy. Samozřejmě s výjimkou těch školních.

Aah, tahle chapter nám trvala hrozně dlouho, protože jsem líná. Hmm. Několikrát jsem musela změnit způsob, jakým Harry dostane papírek, protože lejno bylo nedostatečné 🙄😡.
Love u all ❤️