,,Alfo, dost." smála jsem se a bránila před Alfou, která si nejspíš dala za úkol, že mě celou oslintá. Stratila jsem rovnováhu a pod její vahou jsem najednou ležela na zemi. Vítězně zavila s začala mi olizovat obličej. Strašně jsem se smála a bylo mi jedno, že mě z dálky pozoruje Nik s tím debilem. Najednou se Alfa zvedla a běžela k jezírku. Neváhala jsem a vyrazila za ní. Díky krvi jsem byla rychlejší, a tak mi nedělalo problém ji dohnat. Zastavily jsme se až u malého jezírka. Když jsem sem šla tak jsem si ho nevšimla. Byl v malým lesíku, a protože už zapadalo slunce, bylo tu šero. Spokojeně jsem si sedla na břeh a ponořila nohy do vody. Až teď jsem si všimla, že je to starý bazén, nebo možná nějaká kašna. Na dně byly vidět staré, sem tam zničené pomalované dlaždičky. Stejně tak i stěny. Kolem obvod byly pískovcové kameny porostlé mechem.
,,Je to tu nádherné." pronesla jsem do ticha a zavřela oči. Vnímala jsem, jak si vítr pohrává s větvemi stromů, jak Alfa plave v jezírku a kroky který se ke mně zezadu na přibližují.
,,Je to Nik." prozradila mi Alfa a dál plavala. Zahrajeme si hru. Usmála jsem se sama pro sebe a dál seděla na kamenech a koukala se před sebe. Ani když šlápl na větvičky a ta pod jeho váhou praskla, já se neotočila. Najednou se zastavil a nabil. To jsem se už otočila. Najednou mi tělem přijela ostrá vlna bolesti. Přestala jsem cítit své tělo a jen padala do jezírka. Ještě jsem zahlédla, jak se Nik spokojeně usmívá a uklízí si zbraň. Potom už byla jen tma.
Prudce jsem se posadila. Pořád jsem seděla u stromu a Alfa ležela vedle mě. Jen co si všimla že jsem vzhůru, začala na mě skákat a olizovat mě.
,,Alfo, dost." smála jsem se a dala si ruce před sebe.
,,Už jsem myslela, že si mrtvá. Si najednou přestala dýchat. Ale potom si zase začala. A potom zase přestala a potom si se probudila." vystřelila mi, když mě nechala a běhala zase po zahradě.
,,Taky jsem si to myslela. Zabil mě." vydechla jsem nevěřícně.
,,Kdo?" Alfa se zastavila a koukala na mě.
,,Nik. U jezírka tamhle vzadu." ukázala jsem směr kde bylo to jezírko.
,,Vážně?" zůstala v šoku stát na místě.
,,Co se děje?" nechápala jsem.
,,To ti vysvětli Nik." došla ke mě. ,,půjdeme domů." vzala mě za lem trička a zatahala za něj. Jen jsem se usmála a s Alfou po boku jsem se vydala k domu.
,,Co tu děláš?" vynořil se zpoza stromů Nik a tím debilem.
,,Co asi." vyštěkla jsem na něj ,,Šla jsem se projít. Nečekej, že budu jen zavřená. Potřebuji být taky venku." křičela jsem na něj. On vážně uměl zkazit náladu. On se jen uchechtl.
,,Jdeme." vzal mě za loket a táhl mě k domu. Nemělo cenu se bránit, stejně jsem se chtěla vrátit. Nik mě dotáhl až do nějakého pokoje. Byl jiný než ten můj. Nábytek byl z masivního, tmavého dřeva a všechno bylo uděláno ve starém stylu. Nábytek byl lehce vyřezávaný. Nevím proč, ale působilo to útulně. Byly tu troje dveře, když nepočítám ty, kterými jsme přišli. Jedny vedli na balkón, to jsem poznala hned a další určitě do koupelny a šatny. Nik mě stačil do pokoje a zavřel dveře. Takže Alfa zůstala za dveřmi. Strčil do mě tak prudce, že jsem spadla na zem. Naštvaně jsem se po něm podívala. On se jen usmál. Udělal to naschvál, došlo mi a nastávala jsem se ještě víc.
,,O co ti sakra jde?" vyštěkla jsem na něj. On se jen uchechtl.
,,Mám pro tebe návrh." sklonil se ke mě a chytil mě za ruce. Chtěla jsem se mu vysmeknout, ale měl příliš pevný stisk.
