Dina

84 3 0
                                    

Probudila jsem se zase na posteli. Vedle mě ležela Alfa a klidně spala. Opatrně jsem zpod její hlavy vytáhla ruku a přešla do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla, měla jsem na sobě pořád kostímek do práce a už to bylo važně nepříjemné a nepohodlně. Z koupelny vedli další dveře. Opatrně jsem vzala za kliku a dostala se do krásné a prostorné šatny. Uprostřed mistnosti byly dvě kruhové černo-bílé sedačky. Na jedné byla moje taška. Aspoň tak, oddychla jsem si a šla ji prozkoumat. Našla jsem v ní spodní pradlo a spoustu oblečení od domácího po plesové. Ten myslel na všechno, pomyslela jsem si a musela se usmát. I když ta taška byla važně velká a já bych se do ní vešla bezproblému nebyla to ani jedna desetina mého šatníku. Našla jsem si černé, krátké potrhané kraťasy a k tomu černé tílko a červenou kostkovanou košili. Na košile jsem ulítlá a doma jich mám vážně hodně. Klidně by mohli mít i vlastní kufr. S oblečením v ruce jsem zamířila zpět do koupelny a dala si pořádnou sprchu. Byla jsem ve sprše asi půl hodiny a tak jsem vylezla a osušila se. Jen ve spodním prádle jsem si stoupla před velké zrcadlo. Na boku jsem měla vytetovanou růži, zakrívala jitvu po střele, jedinou jizvu kterou jsem měla.

~ ,,Adame co tu děláme?" nechápala jsem a zmateně se rozhlížela kolem. Jeli jsme nějakým skladem. Adam a další dva muži měli v ruce zbraň. Najednou se ozval výstřel. Škubla jsem sebou. Nevím co to se mnou bylo, byla jsem zvyklá na střelbu a na zbraně, ale tohle se mi prostě nelíbilo. Něco tu bylo špatně, ale ja jsem nebyla schopná říct co.

,,Adame." sykla jsem když se ozval další výstřel. Přitáhl si mě do obětí a políbil mě do vlasů.

,,To bude dobré Dí, promiň, že jsem tě sem bral, ale neměl jsem navýběr. Doma by tě našli." šeptal mi do vlasů a já se najednou cítila v bezpečí. Potom mi ale došlo co řekl.

,,Co?" zmateně jsem se na něj podívala. V jeho očích se odrážel strach. Bylo to snad poprvé co jsem to u něj viděla. Z tranzu mě dostala další střela. Najednou jsme zastavili Nik se na mě podíval pohledem který jsem znala. Měl ho pokažké, když odcházel do práce a oba jsem něvěděli jestli se vrátí. Dlouze mě políbil a potom vystoupil. Osaměla jsem. Ozvaly se další výstřeli, tentokrát byly ale blízko a jeden zasáhl auto. Najednou se otevřeli dveře a někdo mě vytáhl do šera večera. Škubala jsem sebou a chtěla se vyprostit, ale on měl moc velkou sílu. Zakousla jsem se mu do ruky. Fuj, ten chlap asi nezná slovo higiena. Otřásla jsem se. S výkřikem mě mustil a ja od něj odstoupila dostatečně daleko. Věděla jsem, že nemám kam utéct a tak jsem ho aspoň nezpoutěla z očí.

,,Ty děvko!" zařval na mě a držel si ruku, až těď jsem si všimla krvavé skvrny na jeho ruce. Otřela jsem si pusu, měla jsem ji celou od krve, ale mě to nevadilo. Bože, ta je tak sladká. Olízla jsem si red. Chutnala važně dobře. Sakra co to blbu, musím se vzpamatovat. Zatřásla jsem hlavou, abych tyhle myšlenky vyhnala z hlavy. Všimla jsem si jak sahá po zbrani. Zpozorněla jsem a začala se rozhlížet za co bych se zkovala. Nic, nic tu nebylo. Už ji měl v ruce a pomalu ji zvedal hlavní ke mě.

,,Adame!" zakřičela jsem z plných plic. Nevěděla jsem co jiného dělat.

,,Dí!" ozval se křik za tím mužem. Najednou se ozvaly dva výstřeli. Byly zkoro nastejno, ale já věděla, že jsou dva. Jeden zasáhl muže a ten se sesunul na zem. Druhé zasáhla mě do boku. S výkřikem jsem se sesunula k zemi. Adam ke mě okamžitě přiběhl. Potom jsem ztratila vědomí, pamatuji si jen ti že mě vzal do náruče.~

Po tváři mi stékali slzy. Pokažké, když jsem si vzpoměla na Adama strašně to bolelo. Byl to můj první a poslední kluk, kterého jsem měla. Není to divně, že? V 21 jsem měla jen jednoho kluka, ale my jsme spolu byly 4roky. Díky němu znám ten temný svět. Hodně lidí mě chtělo zabít, ale bálo se. Adam zanedlouho získá ,,korunu" a hodně lidí mu bude chtít ublížit přeze mě, ale to se jim nepodaří. Jsem mu ukradená už pro něj nic neznamenám, sice jsme pořád v kontaktu. Ale je to jen popřání k svátku, narozeninám, vánocům a tak. Občas si napíšeme i něco víc, ale je to spíš ze slušnosti.

11. srpnaWhere stories live. Discover now