bojím se o tebe

kapitola 2

"Isaku!",zařval na mě Even.Nechápavě jsem se na něj podíval.
"Ano?",zeptal jsem se,jelikož jsem nevěděl,proč na mě křičí.
"Jen,že máš snídani",řekl a tím mě donutil,dojít do kuchyně.Už jsem zase oblečený do společenského oblečení a jsem připraven jít do školy.
"Dobrou chuť",řekl Even vesele a dal mi pusu do vlasů.S velkou radostí jsem se do kód a pustil.Toasty,jsou moje nejoblíbenější jídlo.
"Děkuji ti,ale už budu muset",řekl jsem a podíval se na hodiny,které máme nad kuchyňskou linkou.
"Jasně,budu čekat",řekl a přišel ke mě.Objal mě a políbil,polibek jsem mu oplatil.Nakonec mě pustil a já teda odešel.

★★★★★★★

Ve škole mě ale čekalo nemilé překvapení.
"Všechno nejlepší!",řeknou všichni ve třídě,když do ní vejdu.
"Děkuji!Alespoň někdo si vzpomněl",řekl jsem vesele.
"Všichni si pamatujeme,kdy ses narodil!",řekl Ben vesele.Jen s úsměvem jsem kývl.
"I já jsem nezapomněl",řekl mezi dveřmi mě velmi známý hlas.Ano Even.
Otočil jsem se na něj.
"Evene!"řekl jsem  vesele.
"Ale co tady děláš",řekl jsem.
"Nekoukal si na suply?",řekl za mnou Ben.
"Přeci víš že tu budu učit matematiku a angličtinu",řekl a podíval se na mě .Zase jsem zapoměl.A ano,má maturitu.

Celý den,utíkal poměrně rychle.Škola byla opravdu skvělá.Neučili jsme se a celý den s námi ve třídě byl Even.

★★★★★★★

Po škole se vydáváme domů.No domů.
"Kam jdeš?Jdeme támhle",řekl Even a ukázal na opačnou stranu.
"A co tam?",řekl jsem nechápavě.
"Uvidíš",řekl Ven,který šel po mém levém boku.
Šli jsme asi 15 minut.
"Bene,počkej tu s nim",řekl a my šli do domu,kde bydlí Sára.

"Tak pojďte",odveze pro mě,neznámý hlas.

Vejdeme do domu,vyzujeme se a jdeme do obýváku.Teda jesli tam je.

"Překvapení!!",řeknou zborovně,hned jak dveře otevřu.
"To jsme neměli",řekl jsem a podíval se kolem sebe.Nad sebou jsem měl nadpis.

Isáku všechno nejlepší k 19 narozeninám!

"Líbí?",přišel ke mě Even a podíval se mi do očí.
"Ano",řekl jsem a objal ho.

Když mi dali všichni dárky,přišel na řadu poslední a to od Evena.

"Tak ještě jednou všechno nejlepší",řekl a krabičku mi předal.

Krabičku jsem otevřel a v něm se nacházeli klíče.
"Od čeho to je?",řekl jsem nechápavě a na všechny se podíval.Usmáli se a já fakt nechápal.
"Pojď",řekl Even a všichni šli za námi.

Sára otevřela tlačítkem,dveře od své garáže,stálé jsem nechápavě koukal.Ale když se dveře úplně otevřeli,stálo tam auto,které jsem si vždy přál.
"Evene,to snad nemyslíš vážně",řekl jsem a podíval se na něj.
"Myslím,snad se líbí",podíval se na mě a pak zpátky na auto.

"Tak ho pojď vyzkoušet",řekl.Tlačítko jsem zmáčkl a auto se odemklo.

"Tak ahoj a v pondělí ve škole",řekl jsem a všechny objal.
"Dobře a ahoj",řekli všichni.Sedl jsem si na místo řidiče a Even vedle mě.Nastartoval jsem a vyjel jsem.

Jeli jsme se projet kolem města a po půl hodině,jsme se vrátili domů.Auto jsem zaparkoval na dvoře a když jsme vylezli.

Evene",řekl jsem ,když jsem auto zamkl.
"Ano?",přišel ke mě a políbil mě,políbil mě,polibek jsem mu oplatil.
"Děkuji ti",řekl jsem a objal ho.
"Nemáš za co",řekl a oběti zesílil.

Doma jsme se rovnou vysprchovali a udělali hygienu.Neměli jsme chuť k jídlu,jelikož jsme se najedli u Sáry.

Šli jsme rovnou do pokoje.Lehli si vedle sebe a koukali si do očí.
"Miluju tě",řekl jsem po chvíli ticha.
"I já tebe",řekl a políbil mě,polibek jsem oplácel.

Nakonec jsme v obětí usnuli.

Je to tu,další kapča.Snad se líbí.
Pokračování příště