bojím se o tebe

kapitola 5

Vyšetření se blíží.Dneska se dozvím,jestli mám rakovinu.Je 9 ráno a Even,právě učí naší třídu.Docela mu závidím,že může být doma,teda když není zrovna v práci.

"Hale,neboj i já měl rakovinu",řekl najednou můj spolubydlící.
"Fakt a už jí nemáš?",zeptal jsem se.Tohle jsem opravdu nevěděl.
"Už jí nemám rok,uzdravil jsem se",řekl vesele.Jsem rád že je zdravý.
"To jsem rád",řekl vesele.A já teď vím,že jestli jí budu mít,budu se muset sní poprat,když to dokážu,vyhraji.

"Tak připraven?",přišla sestra.Jem jsem kývl na souhlas.Zvedl jsem se,rozloučil se,se spolubydlícím a odešel.

Když jsem měl po všech vyšetření,šel jsem ještě na toalety a poté se vrátil do pokoje.Čekal jsem asi hodinu.

"Nesu výsledky",řekl doktor,snažil jsem se v jeho výrazu něco vyčíst,ale nešlo to.
"Ano?",řekl jsem,když mlčel už nějakou tu dobu.
"Je mi to líto,bohužel jsme vám našli rakovinu",řekl doktor smutně.
"A co bude dál",řekl jsem.
"No jste nijak zdraví,kosti se dali do pořádku,dneska váš propustíme a za měsíc si přijdete na kontrolu a domluvu co bude dál",řekl,podal mi propuštěcí správu a já si teda sbalil a mohl jsem jít domů.KONEČNĚ!

"Tak ahoj",řekl jsem.
"Ahoj a hodně štěstí",řekl vesele.
"Děkuji",ještě mi dal svoje číslo a já odešel.

Cesta domů utíkala rychle.Přišel jsem domů.Měl jsem klíče,takže jsem si odemkl.V šatně jsem se vizul a šel jsem do kuchyně i s taškou.Do sklenice jsem si nalil vodu a napil se.Šel jsem k lednici a podíval se na fotku s Evenem.
Nedokázal bych si přestavit,že bych ho opustil a že on by byl bezemě.Vyběhnu schody a tašku si dám do pokoje.Špinavé věci,nakonec odnesu do pračky.Je to tu,po nějaké době slyším kliku a to známá že je doma.

"Sakra!Nechal jsem odemčíno",zaklel.
"Ne nenechal",řekl jsem mezi dveřmi a sledoval ho.
"Isáku!",přiběhl ke mě a silně mě objal.Sykl jsem bolestí.
"Promiň",řekl a sevření povolil.

Bylo prima,cítit ho u sebe,dělat zase to co máte rádi.Teda skoro.

"A co vyšetření?",zeptal se najednou,věděl jsem,že se zeptá.
"No....Našli mi rakovinu",řekl jsem smutně a slzy mi začali téct po obličeji.
"Neboj,spolu to zvládneme",řekl šeptem a políbil mě,polibek jsem s radostí oplácel.Tohle mi tak chybělo,cítit jeho rty na mích.

"A chceš jít zítra do školy?",zeptal se.A tím pádem jsem si vzpomněl na to,proč jsem se do nemocnice dostal.
"Ano",řekl jsem po chvíli přemýšlení.
"Dobře,zítra vás mám poslední a první hodinu",řekl,když se podíval do rozvrhu,všech tříd co učí.
"To jsem rád",řekl jsem a Evena objal.
"I já,dám si na tebe pozor",řekl šeptem a políbil mě na tvář.

Den utíkal rychle,po večeři ,to jsme měli hranolky s kuřecím masem.Teda po večeři jsem se šel vykoupat a udělat hygienu.Lehl jsem si do postele a čekal jsem než přijde Even.

"Dobrou",řekl nademnou a dal mi pusu do vlasů.
"Dobrou",řekl jsem šeptem a únavou jsem usnul.

Jak to budu pokračovat?Čti a dozvíš se.
Pokračování příště