HP challenge

#5 Deník

Už je to delší dobu, co jsem objevil v pokoji deník. Nic v něm nebylo napsaného ani neměl žádný název a tak jsem si ho vzal a začal do něj psát.

Byly nějaké věci, které jsem nechtěl sdělovat nikomu. Hermioně a ani ne Ronovi. Proto jsem si každý den do něj shrnul svůj den a své pocity z různých události. Jediné, co bylo zvláštní, tak vždy mi na to přišla krátká odpověď.

Dnes jsem psal třeba o tom, jak mě nikdo z party nechápe a kdykoliv jim něco řeknu, vždy to odkývou, něco mi na to řeknou, ale ve finále mi nijak nepomohou. Nevím, co se tu s nimi v poslední době děje, vždy mě naslouchali a pomáhali mi, tak jako já jim..

Přišla mi odpověď na zmiňovanou situaci.

"Každý den vidím, jak se sedíš u stolu a trápíš se. Nikdo tě nevnímá, nikdo ti nerozumí a tak rád bych byl na jejich místě. Nejraději bych byl u Tebe pořád, pomáhal Ti všechno zvládnout. Tak moc"

Nikdy jsem na to neodpovídal, ale vždy mě to zahřálo u srdce. Nějak jsem tak cítil, že někdo tu pro mě je, ačkoliv ne úplně fyzicky. Dnes jsem měl ale chuť neznámého poznat, protože psát si přes měsíc s někým, koho vůbec neznáte je občas deprimující.

"Kdo jsi?"
Napsal jsem a během chvilky dostal svou odpověď.

"Čekal jsem kdy se zeptáš. Myslím, že se i cítím i připravený na to se ti odhalit. Zítra v komnatě nejvyšší potřeby v 8 večer" víc už jsem nepotřeboval. Měl jsem nutnou potřebu zjistit, kdo mě celé ty týdny podporuje a je tu pro mě. Chtěl jsem tu osobu poznat, přirostla mi tak moc k srdci.

Je zvláštní, že ho osobně neznám, ale vytvořil jsem si k němu silné pouto. Jsem zvědavý, kdo to bude..

***

Mířil jsem ke komnatě, kde jsem měl být v 8 hodin. Ještě chvíli jsem stál na rohu a zhluboka se nadechoval. Upřímně. Cítil jsem se nervózní a měl jsem strach.

Nadechnul jsem se a vyšel do komnaty. Nikdo tam nebyl. Na chvilku jsem se bál, že si že mě někdo vystřelil..

"Ty jsi vážně přišel" ozval se odněkud nějaký hlas,který mi přišel známý.

"Kdo je to?"

Že stínu vyšel zmijozelský blonďák.

"Draco? To si byl celou dobu Ty?"

"Ano..." posmutněl. Nejspíš si myslel, že ho ihned pošlu do háje, ale já se.. Zamiloval. I když jsme si jen psali, zamiloval jsem se do jeho slov, do toho jaký byl a upřímně. Ačkoliv je to Draco Malfoy, přirostl mi k srdci a já se ho díky tomu nevzdám. Poznal jsem jeho druhou stránku a to mi stačí.

Přiblížil jsem se k němu a chytl ho lehce za bradu. Podíval se na mě svými nádhernými oči a já se zamiloval snad ještě víc.

Musel jsem ho políbit. Hned. A tak jsem také udělal.. Nikdy jsem nepolíbil sladší rty.