HP challenge

#8 Zlatonka

"Harry, to zvládneš. Vždyť jsi vyhrál skoro každý zápas" utěšoval mě Severus.

"Právě. Skoro každý, ale ne každý. Mám strach, že tě to teď podělám" zanadával jsem si. Byl jsem z tohohle zápasu špatný, měl jsem strach, že je neporazíme. Zmijozel je teď každým dnem silnější a my slabší.

"Zvládneš to, věřím v Tebe" poplácal mě na zádech a vydal se na tribunu.

"Zvládneš to Harry" opakoval jsem si porad dokola než zamnou přišli z týmu, že už budeme začínat.

Zhluboka jsem se nadechl a vydal se vstříc svému osudu.

**

Ten zatracený Malfoy je blíž zlatonce a už ji několikrát skoro měl, jen já jsem pořád pozadu.

Zrychlil jsem a snažil se ho předletět. Začínalo se mi docela dařit, protože opravdu jsem ho předháněl.

Snažil jsem se kličkovat, abych ho trošku zmátl, což se mi vcelku dařilo. Blížil jsem se ke zlatonce a už jsem ji skoro měl kdyby nezměnila směr.. Ještě že mám rychlý reflex, jinak bych zas na samém bodě jako předtím.

Už jen kousek a mám ji. Jen musím trošku přidat..

"Harry Potter získal zlatonku! Nebelvír vyhrává!" všichni se ke mě slétli a plácali mě po zádech, gratulovali mi a já se cítil dobře, jen jsem pořád vyhledával pohled Snapea. Od jeho jediného bych chtěl slyšet pochvalu..

Nikde jsem ho neviděl ať jsem se rozhlížel jakkoliv.. Kde je?..

"Harry,jdem oslavovat" zavolal na mě Ron, tak jsem smutně přikývl a šel s nimi oslavovat..

**

Celé odpoledne jsem na něj myslel a nikde nebyl. Řekl jsem si, že po oslavě ho půjdu hledat, něco mu potřebuji dát.

Hledal jsem ho na chodbách jestli nema hlídku, hledal jsem ho všude.. Poslední možnost v jeho kabinetu.

Zaklepal jsem a ozval se jeho nádherný hlas. "Vstupte dál" chytl jsem za kliku a vešel. Seděl za svým stolem, kde zřejmě opravoval písemky.

"Neviděl jsem tě nikde po zápase.. Tak jsem tě šel hledat" začal jsem.

"Já vím, ale potřeboval jsem si pak něco dodělat" řekl, ale stále se na mě nedíval.

"Viděl si ten zápas?" zeptal jsem se s nadějí, protože tohle byl zápas pro něj..

"Nenechal bych si ho ujít. Viděl jsem ho celý, tvůj výkon byl takový, v jaký jsem věřil" poprvé za celou dobu se na mě podíval a usmál se.

"Něco jsem ti chtěl přinést.. Něco, co pro mě znamená hodně" šel jsem k jeho stolu a on se na mě překvapeně podíval. Natáhl jsem ruku a on též, předal jsem mu to nejcennější pro mě.

Podíval se do ruky a usmál se. "Harry, tohle si nemohu vzít"

"Nemůžeš, ale musíš" usmál jsem se a on si ho schoval do hábitu.

Vyšel směrem ke mě a podíval se mi upřeně do očí.

"Věřil jsem vždy v Tebe, věřím stále a věřit budu. Když budeš chtít překonáš a zvládneš všechno, co budeš chtít" palcem mě pohladil přes bradu a já se usmíval jak blázen.

"Severusi, když budu mít po mém boku Tebe, tak všechno zvládnu, ale sám ne" Snape se do široka usmál a políbil mě. "Harry, víš že tě miluju?" odpověď jsem mu dal krásný, sladký a dlouhý polibek.