HP challenge

#25 Nápad

"Paní profesorko, dostala jsem nápad. Jelikož knihovna už je v hrozném stavu, tak by se měla trošku opravit. Bylo by to možné?" šla jsem za profesorkou ohledně knihovny, ale bála jsem se, že na můj nápad nepřistoupí.

"Dobrá, zrovna se mi to hodí. Draco Malfoy udělal průšvih, tak vám pomůže. Zítra začnete, uvolním vás z vyučování" přikývla jsem, ale byla jsem zděšená. S Dracem Malfoyem? To je jak zlý sen. Vždyť mě nemá rád, uráží mě.. Snad tohle nějak zvládneme, budu si muset pohnout.

**

Draco

Zavolala si mě profesorka s mým trestem a málem jsem měl infarkt. Mám opravovat knihovnu s Grangerkou?! Jen to ne. Tohle nedám.. To nejde! Jenže.. Budu muset, protože jinak mě vyloučí na měsíc a to mě otec zabije.

Mířil jsem do knihovny, ale několikrát jsem se ztratil až jsem se musel někoho zeptat. Já Draco Malfoy poprvé v knihovně. No to mě podrž.

"Co mám dělat?" zabručel jsem.

"Ty už jsi tady? No.. Pomocí kouzel, které jsem ti tu vypsala to zkus dát v této části dohromady" předala mi papír a šla upravovat jinou část knihovny. Bezeslov jsem šel dělat svou práci.

Když uběhla hodinka asi, tak jsem si šel sednout a chvíli oddych.

"Pauza?" zeptala se překvapeně. Vzhlédl jsem na ni a trošku si připadal jako její syn, který vyvedl něco špatného.

"Jo.. No, já už půjdu znova pracovat" řekl jsem a rychle se zvedl. Nestojím se s ní hádat.

"Ne.. V pohodě, promiň. Jen to chci mít brzy za sebou" ihned na to se omluvila a já zvedl překvapeně obočí.

"Ty to chceš mít brzy hotové? To snad já, tohle je ten nejhorší trest"

"Jo.. Promiň" otočila se smutně a šla dělat svou práci.

Bylo mi ji líto.. Chápu, že za to nemůže.. Jen já jsem idiot.

"Hermiono, promiň. Nemyslel jsem to tak, ale víš.. No není tohle něco, co bych dělal nejraději" usmál jsem se.

"Já vím, to je má chyba. Chtěla jsem jen opravit knihovnu.. A profesorka mi řekla, že máš jít semnou" pousmála se smutně a já měl chuť ji snad objat. Úplně mi ji bylo líto, byla z toho špatně.

"Není, buď v klidu jo?" přikývla, ale moc v pořádku nevypadala.

Objal jsem ji. Ať si myslí co chce, pro mě je to taky překvapení, že ji objímám, ale teď to potřebuje.

"Děkuju" zašeptala a já ji stiskl víc.

"Není za co, pujdem pracovat? Přikývla a já se vydal dodělat svou práci.

**

"Tak jsme to zvládli za dnešek" pochválil jsem nás a ona se usmála vítězně.

"Ano, bylo to ale náročné.." povzdechla si, určitě se těší spát, tak jako já.

"Jo, ale teď se můžeme jít vyspat a zítra si tu už můžeš číst"

"Jo..Děkuju" usmála se a já měl chuť ji opět objat,ale byla rychlejší.

"Herm.."

"Ano?"

"To by jsme neměli dělat."

"Já vím.. Promiň, nemůžu si pomoct. Měla jsem tendenci tě objat"

"Herm.." a to bylo jediné, co jsem ji dokázal říct. Musel jsem ji políbit.