HP challenge

#23 Budoucnost

Je to pojato spíš vtipně než úplně příběh klasický :) snad i tohle se vám bude líbit.

Ron

Ležel jsem v posteli, hleděl jsem do zdi.. Ne, to kecám, až takový zoufalec nejsem, ale fakt jsem ležel.

Ale přemýšlel jsem.

U mě jak neobvyklé..

No, ale přejdeme k jádru. Přemýšlím nad budoucností.

Opět.

Neobvyklé.

Ale přemýšlel jsem, co budu dělat dál. Za práci, jaký a hlavně s kým budu mít vztah, kde budu žít..

Nedošel jsem k ničemu.

Hermiona je už dávno minulostí a já nemůžu od té doby najít někoho nového. Ani nic, co bych dělal, proto jsem se rozhodl dodělat si poslední ročník v Bradavicích.

Harry se mi snaží pořád pomáhat, jenže nemůžu najít tu do které bych se ihned zamiloval.. Nejde to. Přijdu si už tak zoufale!

Musím se zvednout a začít něco dělat. Taky jen pořád jim a spím. To není asi nejlepší balící aktivita na světě že jo.

**

Amelis

Dnes jsem poprvé v Bradavicích. Mám strach, protože se bojím, že opět nebudu mít přátelé, že opět mě všichni budou pomlouvat, že nic nezvládnu.. Frustrovaně jsem si přijela vlasy a vydala se sebejistě do velké síně. Jak ironické.

Všichni na mě upřeli pohled, ale já stále šla sebejistě ke zmijozelu.

Zasedla jsem si úplně dopředu a všichni se na mě mile usmívali. Vážně?

Opadl ze mě strach když se mi začali všichni představovat.. Aspoň něco mám už za sebou.

**

Ron

Ta nová holka je tak nádherná! Ihned jk vešla sebejistě do velké síně, neohlížela se.. Jen si šla. Takovou ženu potřebuji mít. Je dokonalá. Jenže zmijozelka. No doprdele. To mi nějak asi uniklo.

Dýchej Rone, Dýchej. Raz, dva

Počítej ovečky.. Bonbónky..ja nevim, tak třeba maso? Kolik je tu jídla.. Hmm.. Dal bych si to vepřový s knedlíkama. Nebo ty ovocný vločky? No já nevím. Něco mňamózního určitě.

A co ta holka Rone?!

Jidlo.. Jídlo..

Holka, holka..

Jidlo,jidlo..

Krásná slečna.. Lepší než ty..

Doprdele.

**

Amelis

Šla jsem na první hodinu lékařů, kde jsem si sedla nejdál od všech. Nemám ráda, když s někým sedím.

S nikým.. Doprdele co? Kdo to je, co tu dělá!

"Já si sednu jo, nemám kde sedět" prohodil a jae rozhodla po poloprázdné třídě. Jasně. Nemaskde sedět.

Zabručela jsme nesouhlasně, ale to mu bylo jedno. Cpal se jídlem.. Ačkoliv.. Tak bych si dala sendvič.

"Hele dáš mi?" otočil se na mě a s plnou pusou něco zahoukal, což jsem mu nerozuměla, ale podával mi kus svého sendviče, což jsem brala za souhlas. Oba dva jsme se cpali sendvičema a mě bylo hrozně příjemně. Jo, když jim jen sendvič.

"Hele nechceš jít do prasinek na jídlo?" optal se a já radostně přikývla.

**

Ron

Už bylo po celém vyučovacím dnu a tak jsme vyšli do prasinek. Celou cestu jsme se bavili o našich nejmilejších laskovinkách. Jo to mi bylo dobře.

"Co si dáte slečno?"

"Překvapte nás! Dejte nám to nejlepší, co tu máte" usmála se a já málem rozpadl. Miluje jídlo, je krásná.. Co víc si můžu přát. Ještě vlastně ať ráda spí.

"A co děláš ve volném čase?" zeptal jsem se a netrpělivě vyčkával na odpověď.

"Občas se snažím učit, ale většinu času prospím" zasmála se a já s ní. Prostě dokonalá žena.

**

Po jídle jsme vyšli ven, projít se Prasinkami.

"Ukaž mi toho tady co nejvíc" řekla a já ji od té věty vzal snad všude, kde jsem snad i já nikdy nebyl.

Bylo mi s ní velmi příjemně, strašně jsem si přál, aby tohle neskončilo..

**

Amelis

Došli jsme k hradbám Bradavic po dlouhém dnů, který jsem si velmi užila. Po dlouhé době jsem se odreagovala a opravdu si užila den.

"Tak.." začala jsem, ale vůbec jsem nevěděla, jak to doříct, proto jsem ho políbila.

"Zítra s tebou opět počítám, musím poznat tak skvělého kluka" usmála jsem se naposledy a odešla. Těšila jsem se na každý další den..