"Tak co, zas mi zlomíš srdce?" zeptala jsem se ho se slzami v očích.
"Musím" bez dalších slov odešel.
Já se složila k zemi jako hromádka neštěstí. Brečela jsem. Klepala jsem se. Nezvládla jsem to. Myslela jsem, že jsem na to připravena, jenže nejsem. Myslela jsem, že se s tím smířím, ale nejde to. Jsem slabá.
Nedokážu myslet na nic než na něj.
Nedokážu vymazat všechny ty krásná slova, vzpomínky,to jak jsme spolu blbli.
Nedokážu zapomenout na jeho úsměv.
Na jeho hlas.
Obličej.
Oči.
Ústa.
Tělo.
Na něj.
Nikdy jsem si nedokázala představit, jaké to je když vám někdo vyrve srdce z hrudi.
Jaká to je bolest.
Jaký je to žal.
Připravil mě o všechny poslední kusy toho dobrého.
O ten zbytek lásky a náklonnosti.
Připravil mě o všechno dobré v mém životě.
O všechny hezké vzpomínky,
O mou lásku,
O moje přátelství,
O to všechno hezké.
Teď zbyla jediná část mého já.
Ta zničená,
Ta krutá,
Ta nemilostná,
Ta, která neotevře nikomu své srdce ani mysl.
S tímto jsem se zvedla ze země a vykročila zpět do pokoje.
Rozhodla jsem se být jiná.
Ke všem.
*
Jenže v hloubi srdce jsem věděla, že když přijde on, všechna zlost, bolest ze mě zmizí.
*
Tak teď jdu dopsat všechny části. Nebyl čas, každý den v práci do noci, omlouvám se.
Jinak jsem tuto část pojala trošku jinak, tak snad se i tak vám bude líbit.
ČTEŠ
HP challenge
FanfictionKaždý den po dobu 30 dní budu přidávat krátký příběh na téma, které mi někdo záda. Do výzvy jsem se zapojila společně s kamarádkou @lucdoc23 :)
