Zapomenuti v chaosu

3. Kapitola

Sotva Newt seděl pohodlně v dodávce, připomněly se mu otázky. Spoustu otázek.
Newt chvíli jen seděl a pozoroval ubíhající krajinu, protože nevěděl na co se zeptat jako první.
„Víte, kde se ZLOSIN nachází?" zeptal se nakonec.

„Ano, zjišťovali jsme si to..."řekl Mark a na odmlčel se. „Nejprve jsme chtěli se ZLOSINem spolupracovat."
„Cože?" ztuhl Newt.
„Bude nejlepší, když začneš povídat napřed o sobě a my ti pak řekneme náš příběh." přidala se Trina.

Newt přemýšlel, jestli má říci pravdu nebo ne. Přeci jen tyhle lidi neznal dost dlouho. Ale zase, kdyby jim neřekl pravdu a oni to skutečně mysleli dobře, mohl by tím něco skutečně pokazit. Nakonec se rozhodl jim říci pravdu, ale nešťourat se v detajlech.
Vyprávěl jim o tom, že ho ZLOSIN sebral rodičům, přejmenoval ho a dělal na něm pokusy. Že si z toho moc nepamatuje, protože, když byl starší, vymazali mu vzpomínky a poslali ho do labyrintu. Teď se mu pomalu vracejí, ale stále si nevzpomíná na všechno.
Vyprávěl jim o Placu a o rmutech a potom jim řekl o jediné dívce, která jednou přijela klecí.
Mark i Trina sebou viditelně trhli a Newt netušil, co se děje.

„Newte, co to bylo za dívku, jak se jmenovala?" zeptala se Trina.
„Jmenovala se Teresa a byla podobně stará jako já, ale jak jsem vám už říkal přejmenovali nás."odpověděl Newt.
„Pokud to byla jediná dívka..."začal Mark.
„Ty labyrinty byly vlastně dva. Jeden, kde byli samí kluci a jedna holka. Druhý, kde byly samé dívky a jeden kluk. Dostal bych se k tomu později." řekl Newt. Trina si dala hlavu do dlaní a Mark zaryl prsty do volantu, až mu zbělely klouby. Newt stále netušil, co se děje. Bylo mu hrozně, ale snažil se to potlačit. Tak moc chtěl znát odpovědi.

„Deedee, kde jsi."zašeptala Trina do dlaní. Potom hlavu zvedla a střela si slzu z tváře.
„Promiň, že jsem tě přerušila. Pokračuj, prosím."

Newt kývl na souhlas. Najednou se cítil unavený, ale přesto pokračoval. Mluvil o tom, že jednoho dne zmizela obloha a zdi se přestaly zavírat, o tom, jak nakonec z labyrintu utekli.
Potom začal mluvit o spáleništi, o Brendě a Jorgovi. O tom, jak se měli dostat na bezpečné útočiště. Jak Teresa unesla Thomase a jak je nakonec převezli zpět do ZLOSINu. Dále jim ještě popsal, co se stalo od té chvíle, kdy utekli do chvíle, kdy ho Thomas střelil.

Mark a Trina zatajovali místy dech a třeštili oči. Mark při jeho vyprávění párkrát opět zaryl prsty do volantu, až měl Newt strach, že ho zničí.

„Netušila jsem, že jsou tak špatní. Kolik jsi toho ty a ti ostatní museli vydržet."řekla Trina a podala Newtovi jablko. Ten se na něj díval jako na zázrak. Nepamatoval si, kdy naposledy ho jedl.

Trina si jeho výrazu všimla a usmála se.„Země už se vrací do původních kolejí."
Mark se za volantem narovnal a začal vyprávět jejich příběh, ze kterého Newtovi mrazilo na zádech.

„Začalo to jednou, když jsme jeli metrem že školy. Vagon se zastavil a my jsme nevěděli, co se stalo. Když jsme se dostali na stanici, zjistili jsme, že lidé byli často zranění a popálení. Mohly za to sluneční erupce.
S Trinou jsme měli štěstí a narazili jsme na bývalého vojáka Aleca, jeho kolegini Laru a ještě pár lidí, podobného věku. Podařilo se nám utéci do hor a tam jsme nějakou dobu jakž takž příjemně žili." Mark se odmlčel, zabočil doleva. Newt chroupal jablko a Trina se ujmula slova.
„A jednou k nám přiletěl berg. Normálně přinášely zásoby, ale teď ne. Lidé v něm po nás začali střílet šipky. Později jsme zjistili, že ty šipky byly napuštěny virem- Erupcí."

Newtovi málem zaskočilo. „Cože?!"
Mark si jeho vstupu nevšímal a pokračoval za Trinu.
„Někteří naši přátelé tam zahynuli a já, Trina, Alec a Lara jsme se vydali zjistit, co za to mohlo a jak se to dá vyléčit. Po cestě jsme narazili na vesnici. Dopadla stejně jako naše. Lidé kteří přežili utekli do lesa a jediný, kdo tam zbyl byla malá holčička jménem Deedee. Šipka ji trefila do ruky, ale nic to s ní neudělalo, protože byla imunní. Lidé z vesnice ji považovali za démona a ve vesnici ji nechali. Samotnou. Chápeš to?!" Mark byl rozzuřený. Bylo jasné, že vyprávět o tom všem je pro něj těžké.
Newt i přes to, že se z nevysvětlitelného důvodu cítil unavený, snažil poslouchat každé jejich slovo.