Zapomenuti v chaosu

11. Kapitola

Labyrintem otřásl zvláštní hluk, který Newta překvapil, ale ne natolik, aby přestal udržovat tempo běhu. Podobný zazněl už když byli v Placu. Neměl však příliš času nad tím přemýšlet, protože se jejich skupinka dala do běhu. Stačil se ale ohlédnout, aby viděl, jak se Dvůr rozpadá. Cítil přitom zvláštně úlevný pocit.

Běžel po boku Marka a Triny, kteří se občas starostlivě podívali na jeho kulhající nohu. Drželi se zhruba uprostřed jejich skupinky, kterou pomáhala vést Sonya, jeho sestra. Newt stále nemohl uvěřit tomu, že ji našel, tomu, že ho našel Thomas, aniž by o tom věděl, ale ani tomu, že Mark s Trinou našli Deedee.

Labyrintem otřásly další zvuky a Newt se začal obávat, že tuší, co je způsobuje. Nebyli to rmuti, ale trhavina. Jak dlouho mohly zdi náporům výbuchů? Co se vlastně dělo venku?

Utíkali dál, zatáčeli za břečťanem porostlé rohy. Když do něj vrazila nějaká žena v červené bundě, málem spadl. Mark ho ale popadl za zdravou ruku a nedovolil mu klesnout k zemi. Newt si nesměl dovolit, myslet na zbytečné věci, které by ho mohli stát drahocenou rovnováhu. Mohlo by se mu stát, že kdyby spadl, ušlapali by ho jako stádo sudokopytníků.

Před nimi byl se objevila díra v zemi a Newtovi najednou došlo, že se musí jednat o Rmutí noru. S Markem a Trinou se procpali až ke klouzačce.

Při dalším výbuchu se zachvěla zem a začaly padat kusy zdí. Jeden kus, vypadající jako přerostlá kra, spadl do chodby před nimi. Mark s Trinou sebou thli. Podobnou situaci už jednou zažili, když na ně padaly zdi místnosti, kvůli bergu, který do nich narazil. Tehdy přišel o život jejich přítel a oni málem také.

Dav lidí je chtě nechtě tlačil před sebou. Newt ani nevěděl, kudy pořádně běželi.
Potom se před nimi objevila místnost. Newt si přes chaoticky utvořenou frontu lidí všiml PlaniTranzu, zabudované do zdi. Chtějí je někam přemístit?

Fronta postupovala a Newt s Markem a Trinou se s ní postupně přibližovali k PlaniTranzu, ať už znamenal jejich záchranu nebo zkázu.

Co když se jedná o nějakou další zkoušku? Ne, to by Thomas nedovolil. Newt v to přinejmenším věřil.

Najednou se odněkud zezadu ozval rozruch. Newt vystoupil že řady a stoupl si na špičky, aby lépe viděl. Ucítil, jak ho Trina vzala za límec, aby ho nenapadlo vystoupit z fronty.

K Newtovi dolehl přes hluk místnosti hlas. Hlas, který nebyl nijak zvlášť hlasitý, ale hlas, který Newt znal. Který se mu vrýval do hlavy jako noční můra.
Newt si hned přiřadil onen hlas ke Krysákovi. Ztuhl.
Pokusil se vymanit z Trinina sevření, ale ona jím smíkla k sobě.

„Co se děje? "zeptala se.
„Krysák, ten zfrasák zfrasenej."vybuchl Newt a nevšímal si Trinina a Markova nechápajícího výrazu. „Musím jim jít pomocí! Nemůžu je nechat s Krysákem samotné."

„Newte, ne." zarazila ho Trina.
„Trino, nech ho, ať jim pomůže." přerušil ji Mark. „Postavíme se po tvém boku."

Jenomže k ničemu takovému nedošlo. Zezadu do nich někdo z té velké tlačenice nedočkavých lidí drkl, Mark neudržel rovnováhu a převalil se přes okraj PlaniTranzu. V zápěstí zmizel za šedivou mlhou.
Trina na nic nečekala, popadla Newta za límec a strčila ho do rámu PlaniTranzu.

Newt chvíli cítil jen zvláštně mrazivý pocit, ale když přistál na všech čtyřech na druhé straně PlaniTranzu a lehce vylekal Marka, mohl se konečně svobodně nadechnout čerstvého vzduchu.