Zapomenuti v chaosu

2. Kapitola

Když raplové vylomili dveře z pantů, Newt, Mark i Trina stáli připraveni pod schodama.
Newt najednou zapomněl, jak špatně mu je. Nečekal, že jich bude tolik.

Valili se po schodech a strkali do sebe, aby se každý dostal dovnitř.
Mark, který byl v čele trojice, se rozhodl postupovat k venkovním dveřím. Svíral pušku, ale nevystřelil z ní, jako by si říkal, že to nebude nutné. Bohužel to nutné bylo, protože raplové na ně skutečně zaútočili.

Jako první se na ně vrhl nějaký muž, který úplně neodhadl vzdálenost mezi ním a Markem. Zřítil se ze schodů a když se zastavil u Markových nohou, nehýbal se.

Mark jeho tělo bez mrknutí překročil a pokračoval ve výstupu. Prst jedné ruky měl položený na spoušti.
Newt ho následoval a vyhnul se pohledem muži rozvalenému na schodech. Místo toho pohlédl před sebe. Lekl se, když zjistil, že mezi rapli se vyskytovaly i děti. Jeden chlapec, kterému nemohlo být více než sedm let, si neustále olizoval rozpraskané rty a sledoval trojici přimhouřenýma očima. Newt se otřásl. Byl tak zaujatý tím chlapcem, že si ani nevšiml ženy, kolem které procházeli. S otevřenou pusou stála přitisknutá ke zdi. Vypadala, jako by s ní chtěla splynout.

Marka nechala projít, ale když šel kolem Newt, popadla ho za triko. Newt to nečekal. Leknutím málem upustil kladivo. Rychle si ho přendal do zraněné ruky, aby mohl ženu zasáhnout lépe. Bolest, táhnoucí se z ramene se dostavila ihned.
Sykl.
Žena si ho k sobě přitáhla blíže. Snažil se zvednout ruku s kladivem, ale nešlo to. Zdálo se mu, že najednou váží minimálně o polovinu více.
Žena si ho prohlížela. Najednou otevřela ústa, čímž odhalila řadu ohavných hnědých zubů a Newta ovanul příšerný hnilobný smrad.
Došlo mu, co chce žena udělat. Chtěla ho kousnout. Newt vyjekl. Snažil se od ženy odtáhnout, ale držela ho moc pevně.

„Bojím se, že ho střelím."rozeznal Newt Markův hlas.
Ve stejné chvíli se ozval pleskavý zvuk, žena stisk povolila a svezla se podél zdi. Newt zavrávoral dozadu. Trina vytáhla svůj nůž z ženina těla a narychlo si ho otřela do ženina oblečení.

„Frase," ujelo Newtovi z úst. Pocítil zhnusení, ale zároveň vděk.
"Jsi v pořádku?" zeptala se Trina. Newt hodil rychlý pohled na místo, kde ho ta žena chytila.
„Jo, řekl bych, že jo. Guty."

Pár šílenců se na ženu, která ho předtím napadla vrhlo. Newtovi se obrátil žaludek. Nechtěl si ani domýšlet, co ji čeká.
Ostatní raplové se stále soustředili na trojici. Jeden se proti Markovi rozběhl. V ruce držel nějaký ostrý střep, ale než s ním stačil kohokoliv zranit, ozvala se hlasitá rána a muž padl mrtvý k zemi. Mark vystřelil. Raplové začali zmatkovat. Jeden přes druhého křičeli nebo vyluzovali jiné příšerné skřeky.

Newt se otočil, aby viděl, jak si vede Trina. Schody vycházela bokem, protože potřebovala mít přehled, co se děje jak před ní, tak za ní.
Newt si pomyslel, že s Markem už mají určitě nějaké zkušenosti.
  Jak dlouho už takhle žili? Bylo pro ně těžké opustit domov, tedy pokud to vůbec jejich domov byl?
Newt zatřásl hlavou. Potřeboval se všech těch otázek zbavit. Musel dávat pozor na cestu.

Ozvalo se dalších pár výstřelů, které pomohly Newtovi vrátit se do reality.
„Uhněte a nic se vám nestane." mluvil Mark na rapli, ale ti ho stejně moc neposlouchali. Jeden se pokusil Markovi pušku sebrat. Mark se rozpřáhl a odhodil ho stranou. Muž se znovu postavil a zaútočil na Newta. Ten vzal do zdravé ruky kladivo a trefil muže přímo mezi oči.

Měli před sebou už pouze pár schodů a za nimi zel otvor po dveřích. Newt při tom pohledu nabral novou sílu a snažil se nevnímat bolest v ruce.
Kupodivu jim někteří raplové skutečně uhnuli z cesty a pouze na ně zírali. Newt byl obzvláště ve střehu, i když tito lidé nevypadali, že by na ně chtěli útočit.

„Zrychlíme." řekl Mark potichu, ale přesto si byl Newt jistý, že ho slyšela i Trina.
Mark nečekal na žádnou odpověď a teď už běžel. Newt se mu držel v patách.

Proběhli místem, kde dříve stávaly dveře. Newt si ihned všiml trochu poškrábané dodávky, která měla mříže ve všech oknech kromě toho čelního, ale ani to nebylo normální, vypadalo to, jako by tam nepatřilo. Bylo trochu tmavší než ta zbylá okna a vypadalo docela tlustě. Nejspíše ho někdo vyměnil. Ale to, co ho zarazilo nejvíce, byly zvláštní záplaty na dveřích. Bylo na nich připevněno pár páček.

Newtovi došlo, že to bude Markova dodávka. Už si myslel, že mají vyhráno, ale mýlil se.
Od otvoru od dveří se ozval jakýsi bojový pokřik.
Trině, Markovi i Newtovi se podařilo dostat se k dodávce rychle, což v Newtovi vzbudilo naději, že zvládnout odjet rychleji, než se k nim raplové dostanou. Když se však zaměřil na záplaty připevněných na dveřích, naděje se rozplynula. Mark se předtím zmiňoval o zabezpečení dodávky před rapli, které je zdrží. Tohle bylo nejspíše ono.

Newt se chtěl ohlédnout na skupinu za sebou, vtom však zpozoroval svůj odraz v okně dodávky. Zatajil dech. Byl vyhublý a poškrábaný. Měl obrovskě kruhy pod očima, žíly mu nezvykle vystupovaly a měl slepené a rozcuchané vlasy. Připadal si, jako by pozoroval někoho jiného.

„Neboj, to se spraví."řekla mu Trina, která si jeho zaraženého pohledu všimla. Newt se zastiděl, za to, že se zabývá svým vzhledem, místo toho, aby jí pomohl.
„Nepotřebuješ s něčím pomoci?" zeptal se.
„Ne, trochu se to seklo."řekla Trina a párkrát zacloumala dveřmi.

Někdo Newta popadl zezadu za tričko a strhl ho dozadu ve stejné chvíli, kdy se Trině povedlo dveře od dodávky otevřít. Newt se po útočníkovi ohnal, ale marně.
Trina mu přispěchala na pomoc. Švihla po útočníkovi vystřelovacím nožem a když povolil sevření, chytila Newta za zdravou paži dotáhla ho k dodávce. Nastoupil jako první a ona se držela hned za ním.  V kabině se nacházely tři sedadla. Za nimi byla mříž, která kabinu oddělovala od zbytku vozu.
U volantu seděl Mark. Newt si dosedl na prostřední sedačku. Trina rychle zavřela dveře, zaujala místo na posledním volném sedadle a sportovní tašku si položila na nohy.
Mark na ně rychle pohlédl, aby se ujistil, že jsou v pořádku. Potom nastartoval.

Raplové jejich auto obklíčili ze všech stran. Newtovi nahánělo strach, když viděl, jak se protahují ruce mřížemi a ťukají na sklo.
Mark šlápl na plyn. Uviděli, jak se pár těl skácelo k zemi a následně ucítili drcnutí, jak je auto přejelo. Newtovi se zvedl žaludek.

„Mohl by ses prosím předklonit?"zeptala se ho Trina s milým úsměvem. Nechápal proč, ale poslechl. Ozval se skřípavý zvuk otevírání mříží, po němž následovalo žuchnutí a zavírání mříží. Trina vhodila tašku do zadní části auta, aby jí nepřekážela. Čekala je dlouhá cesta autem.

„Doufám, žes v tom neměla porcelán."zasmál se Mark a Trina se k němu přidala. Newt jenom lehce nadzvedl koutky. Bylo příjemné zase slyšet někoho se smát.

Tak tu máme další kapitolu. Doufám, že se vám zatím příběh líbí. :)