Zapomenuti v chaosu

1. Kapitola

Newt se probudil. Cítil tupou, ale silnou bolest v rameni, avšak i přesto nechal oči zavřené. Něco tu totiž nesedělo a když bude dělat mrtvého brouka, bude mít více času na přemýšlení. Nemohl se rozpomenout, co se stalo. Jediné, na co si vybavil byly kamínky, které se mu zařezávaly do zad, rukou i nohou. Avšak teď na žádných kamenech neležel. To, na čem ležel bylo hebké, jemné na dotek. Skoro jako prostěradlo. To bylo to, co mu nesedělo.

  Kdy naposledy ležel na prostěradle? Ve ZLOSINu? Pomalu se mu před očima objevovaly obrazy. Vzpomínky. Vybavil si,  co všechno se stalo, jak ho Thomas střelil.
Idiot. Blesklo Newtovi hlavou. Netrefil Newta do hlavy, když mačkal spoušť, uklouzla mu ruka. Kulka mu proletěla ramenem, upadl na zem, ale to pořád nevysvětlovalo, jak se dostal tam, kde nyní leží. Nemohli ho převézt zpět do ZLOSINu? Proč by to ta banda plopáků dělala?

Byla tu ještě jedna věc, která ho znervózňovala. Cítil se naprosto hrozně, ale ne jako rapl. Jako by mu někdo nalil nemrznoucí směs do žil a ta jím teď protékala a dávala o sobě vědět. Hlava mu třeštila. Tohle se vůbec nepodobalo stavu rapla. Třeba už se naprosto zbláznil. Šlo to snad ještě víc? Nechápal, co se stalo. Nechápal vůbec nic.

Z přemýšlení ho vytrhl ženský hlas. „Hned se ti budu věnovat. Jen mu to píchnu."
Newt přiotevřel oči, aby zjistil, co se děje. Nad něj se skláněla nějaká žena. V ruce třímala injekci. Newt musel jednat hned. Prudce se zvedl do sedu a vytrhl ženě injekci z ruky. Chtěl ji použít proti ní, ale nenadálá bolest, která mu proběhla rukou ho donutila injekci pustit. Sbírat ji ze země by byla jen ztráta času, proto se dal na útěk. Avšak cestu mu zablokoval jakýsi muž, na kterého ta žena předtím mluvila.
Muž ho prudce chytil za paži.
„Uklidni se! Nejsme zlí ani nakažení."řekl. Newt se pokusil vytrhnout ruku z jeho sevření, avšak muž ho držel moc pevně. Pomalu se vedle něj postavila i ta žena, která si teď Newta se zájmem prohlížela.
„Kulháš."

Newt ji ignoroval a místo toho zvažoval plán útěku, ale záhy mu bylo jasné, že ten nebude možný. Rozhodně ne, když mu bylo tak, jak mu bylo.

„ZLOSIN je dobrý." řekl najednou a s pečlivě pozoroval jejich reakci. Musel alespoň zjistit, zda ho neodvezli zpět do ZLOSINu a tohle není pouze jedna z dalších zkoušek.

Muž si odfrkl. „ZLOSIN určitě nějaký je, ale dobrý to rozhodně není."
„Fajn. Proč tu jsem?"položil Newt jednu z otázek, které mu vířily v hlavě.
„Myslím, že bychom se měli nejprve představit. Já jsem Mark."řekl muž a pustil Newtovu ruku. "Jen pro případ. Dveře jsou zamčené a v oknech jsou odolné mříže. Nemá smysl se pokoušet o útěk."

Newt se rozhlédl po místnosti. Uprostřed bylo jedno lehátko, na kterém se dnes probudil. U jedné zdi byl pult s obvazy a jiným harampádím.
Na druhé straně místnosti stál stůl a pár židlí. V rohu ležela velká sportovní taška. Na jedné stěně byla dvě okna. Muž nelhal, byla opravdu zamřížovaná. Dveře do tohoto pokoje byly otevřené. Za nimi se nahoru táhlo schodiště. Také končilo dveřmi. Nepochybně zamčenými dveřmi.

„Jsem Trina."usmála se žena. Měla kratší blond vlasy a zelené oči. Mohlo jí být okolo třiceti, stejně jako Markovi.
„Já jsem Newt," řekl. "Mohli byste mi teď říci, kde a proč tu jsem?"
„Jistě...Víš, postřelili tě."začala žena, která se představila jako Trina a sáhla Newtovi na rameno. Instinktivně ucukl. Z rukávu mu vyčuhoval obvaz.

Vyhrnul si čisté, šedé tričko, které mu museli tihle lidé půjčit. I kalhoty měl nové. Nevěděl, jak je na tom se spodním prádlem, avšak to teď nehodlal zjišťovat. Každopádně pod svým novým trikem byl obvázaný od pasu nahoru. Přemýšlel, jestli se zbláznil on nebo ti lidé. Proč mu sakra pomáhali?

„Promiň, nejsem v tom moc zdatná. Navíc jsem si nebyla jistá, jestli nemáš něco zlomeného." řekla zas Trina.

„Takže tě postřelili..."začal muž, ale Newt mu skočil do řeči. „Já vím...poprosil jsem o to." Sotva to vyslovil, udělalo se mu zle. Navíc to znělo jako ta největší pitomost.
„Byl ten co to udělal imunní?"vyhrkla najednou Trina. V očích jí zajiskřilo.

„Co to u všech plopáků je? Co tím chcete zjistit? Kde je Thomas? nevim to, jasný?!"vyjel na ni Newt, kterého začala znovu bolet paže.

„Nevím, kdo je Thomas, ale měl by ses uklidnit. Viděli jsme to s Markem, rozumíš. Viděli jsme, jak tě střelil."začala mluvit žena s rukama zvednutýma v obraném gestu.

„Ujela mu ruka. Stačil mírný pohyb a kulka tě zasáhla jinde."konstatoval Mark a Trina po něm loupla naštvaným pohledem.
Newt tam jen tak nevěřícně stál a netušil, co má dělat nebo říkat.

„Hele, potom, když ujeli a tys upadl do bězvědomí, jsme k tobě přišli. Začal ses uzdravovat." řekla Trina, přičemž se k Newtovi přiblížila. Ucouvl.

„Jak to myslíte?"

„Prostě se uzdravuješ. Nemáš Erupci, ale chvíli bude trvat, než se budeš cítit zase dřív."shrnul to Mark.

„To je blbost. "zavrtěl Newt hlavou, ale něco v něm mu říkalo, že je to pravda. Mohl konečně normálně přemýšlet.

„Také by se mi to zdálo jako pitomost, kdybychom se i my dva neuzdravili."řekl Mark.

„Počkat, cože?! ZLOSINu se podařilo najít lék?" zeptal se vyjeveně Newt. Jak dlouho mohl být mimo?
Najednou někdo zabušil na dveře. V Newtovi jako by zaplála naděje. To musí být Thomas. Přišel ho zachránit.
Z omylu ho vyvedl šílený smích, který se Newtovi zavrtal až do morku kostí.

„Ne, ZLOSINu ne. Vysvětlíme ti to, ale ne teď. Máme málo času." řekla Trina, zatímco do sportovní tašky nandavala věci z pultu.
„Jdeš s námi, Newte?"zeptal se Mark. Ze skříně vytáhl pušku.

Newt chvíli váhal. Pokud tam venku byli raplové, sám je rozhodně přemoci nemohl.
„Jo."
„Skvěle." řekl Mark a podal Newtovi kladivo. Ozvalo se další zabouchání.
„Opravdu? To se mám ubránit jen s tímhle?" zvedl tázavě Newt kladivo ve zdravé ruce.
„Ber nebo nech." řekl Mark. Newt nepřítomně kývl.

„Poslouchej, venku máme dodávku. Je zabezpečená tak, aby se dovnitř nedostali ti co nemají. To však znamená, že bude chvíli trvat, než ji otevřeme. Chci abys šel s Trinou a kryl jí záda, rozumíš? Odteď jsme ty a my jeden tým!"řekl Mark.

„Fajn."souhlasil Newt.
Slova se ujala Trina." Marku, kam pojedeme?" Už měla většinu sbalenou, tašku zavěšenou na rameni a v jedné ruce držela vystřelovací nůž.

„Nevím."pokrčil rameny Mark.
„Já bych o něčem věděl," řekl Newt nejistě. "Chtěli byste najít imunní. Sice nevím, kde teď moji přátelé jsou, ale vím, kdo by to mohl vědět. ZLOSIN."
Nechtěl své zachránce dostat do potíží, ale cítil, že se k Thomasovi potřebují dostat.

Mark ztuhl. Nejspíše mu to nepřipadalo jako dobrý nápad.
„Jsi si jistý?" zeptala se Trina.
„Nic lepšího nemáme."řekl Newt.
Mark nevypadal nadšeně. Smích a bouchání se neustále stupňovalo. „Fajn."