Zapomenuti v chaosu

8. Kapitola

Newt si nebyl jistý, jestli se stavu, ve kterém se nacházel dalo říkat probuzení. Bylo to, jako by se jedna jeho část probudila a druhá stále byla v bezvědomí.
  Ať se snažil, jak chtěl, nedokázal pohnout jedinou končetinou, i když je všechny cítil a nedokázal ani zvednout oční víčka. Přesto ale slyšel hlasy. Ten nosový, který právě mluvil poznal Newt naprosto okamžitě. Byl to ten, který doufal, že už neuslyší. Patřil Krysákovi, jak Jansona pojmenoval Minho.

„Jsem si naprosto jistý, že je to subjekt A5. Jak dopadli testy?"
„Je imunní. Netuším, kde jsme udělali chybu, ale v tomto testu ne." odpověděl mu ženský hlas, který Newt neznal.

„Nemyslete si, že vám vaše jednání projde bez trestu."řekl Krysák někomu.
„Omlouvám se pane," začal mluvit hlas, patřící ženě, která na ně předtím vystřelila...Na ně. Kde jsou asi Trina a Mark. Jsou v pořádku? Prožívají to samé jako nyní Newt? Bylo mu líto, že je sem zatáhl. Byl to jeho nápad, jet do ZLOSINu, tutíž byla jen jeho chyba, že je tak rychle chytili. Co si to předtím myslel?

Z přemýšlení ho vytrhl Krysák. „Vaše omluvy jsou mi k ničemu. Naposledy byl viděn s Thomasem. Co když přinesl nějaké zprávy?!"

„Já...Zachvíli se probudí." řekla ta žena, co nás napadla.
„Na to nemáme čas." prohlásil Krysák. „Musíme ho připravit."
„Mám tedy povolení začít?" zeptala se ta druhá žena. Newt by málem zapomněl, že je tam s nimi v místnosti.
„Ano, postarejte se o něj. A vy," oslovil ženu, kterou Newt znal. „Vy pojďte se mnou."

Postarat se o něj. To neznělo Newtovi dobře. Znovu se pokusil pohnout jakoukoliv končetinou, ale jeho pokusy končily opět neúspěšně. Netrvalo však dlouho, než opět ztratil vědomí.

_______________________

Probudil se, až když s ním Mark třásl. „Newte, vzbuď se. Newte."
Newt se pomalu posadil a zmateně se rozhlížel po malé místnosti bez jakéhokoliv nábytku. Panovala tu tma, ale Newtovi oči si brzy zvykly. Byla tu ještě jedna drobnost. Místnost se s příšernými zvuky pohybovala.
„Ani nevíš, jak jsme se báli, že ti něco udělali." řekla Trina, ale Newt ji neposlouchal.

„Ne, ne, ne."mumlal a zvedl se na nohy tak rychle, až málem spadl.
„Newte?" začal Mark. „Vím, že tohle není ideální místo, ale jančení nám nepomůže, věř mi, už jsme to zkoušeli."

Newt chvíli bušil do zdí kolem, i když věděl, že to bude k ničemu. Potom se sesul na kolena a objal se rukama. „Už ne, prosím!"
„Newte. Víš, kde jsme, viď?" zeptala se pomalu Trina a chlácholivě mu položila ruku na rameno. V tu chvíli se místnost zastavila.

Newt se podíval na Marka a Trinu. Potom se zvedl a když se strop jejich vězení začal zvedat a prostor kolem nich se začal osvětlovat prudkým světlem, řekl. „Vítejte v labyrintu, čóni."