Avengers- Katherine Amelie Rogers

2.Kapitola Dcera?

"Protože je to moje dcera".... Fury se zarazil. "Cože je" zeptal se překvapeně.  "Je to moje dcera" řekl jsem. Dívá se na mě tím nechápavým pohledem. "To by jí ale bylo přes 40" řekl Fury. "Nevím jak to přežila ale je to tak" řekl jsem. "Řekněte mi vše co o ní víte" řekl. Sednul jsem si. "Celým jménem Katherine Amelie Rogers, dcera Margaret Carterové a moje. Když jsem zmrznul tak jí bylo 6 let" řekl jsem. Stekla mi slza. "Víte jistě že je to ona" zeptal se mě. "Ano" řekl jsem. "Dobře, nechám udělat testy otcovství aby jsme si byly jistější" řekl. Kývl jsem a odešel. Šel jsem na do kuchyně. Mám hlad. Otevřel jsem ledničku. Je prázdná. Jako opravdu? Zavřel jsem jí a za těma dveřmi stála Natasha. Nadskočil jsem. "Bože. Natasho tohle mi nedělej" řekl jsem. Zamračila se na mě. "Steve vysvětli mi proč jsi byl sprostý na Starka" řekla. Teď jsem sem se zamračil zase já. "To je moje věc" řekl jsem. Zatvářila se zmateně. "Co se to s tebou děje Steve" zeptala se mě. "Co by se mnou mělo být, prostě nemám náladu. A taky by mohl někdo dojít do krámu je zase prázdná lednice" řekl jsem a šel za Amelii. Otevřel jsem dveře. Je tam u ní Bruce. Bere jí krev. "Ahoj Steve" řekl. "Ahoj Brucy" řekl jsem. Vešel jsem do místnosti a za sebou zavřel. Šel jsem k nim. "Jak je na tom" zeptal jsem se ho. "Musely jsme jí zašít ty to břicho ale bude v pohodě" řekl.  "Fury ti to řekl" zeptal jsem se ho. "Ano řekl a to já teď jdu udělat ty testy" řekl. "Dobře" řekl jsem. Odešel. Sednul jsem si k ní. Chytil jsem jí za ruku. Pohladil jsem jí po tváři. "Dceruško moje"..... Já nechápu jak to vím, ale prostě to vím. Ona je moje dcera. Prostě to vím. Poznal jsem jí podle očí. Má je jako já a Peggy dohromady. "Prosím" řekla. Začala sebou škubat. "Ne nechte mě" křikla. Rychle jsem jí chytil. "Neboj se Amelie nikdo ti neublíží" řekl jsem. "Vrať se tati zachraň nás" řekla. Tečou jí slzy. "Kate neboj se jsem tu a nikam neodejdu" řekl jsem. Začala se uklidňovat. Po chvíly byla už v klidná.   "Přísahám že tě neopustím"... Nemůžu jí tu nechat. Chytěl jsem jí pustit ale on mi tu ruku stiskla. "Nikam nejdu" šeptnul jsem........
O několik hodin později....
Pořád spí. Už nekřičela. Jsem rád. Je sice pozdě ale já spát nejdu. Nechce se mi. Chci být tady sní. Chci být se svojí dcerou. Otevřely se dveře a v nich stál Tony, Bruce, Sam a Natasha. "Steve" řekla Natasha. "Co tu chcete" řekl jsem. "Měl by sis odpočinout není to zdravý" řekl Sam. "Nech mě být" řekl jsem. "Steve prosím běž si lehnout" řekla Nat. Zakýval jsem na náznak že ne. "Proč, kvůli nějaké poběhlici" řekl Stark. Podíval jsem se na něj. Vstal jsem a šel k němu. "Jak jí to nazval" řekl jsem. "Fajn řeknu to hůř je to prostě malá děvka" řekl. Dal jsem mu pěstí. Spadnul na zem. "Tak takhle o mojí dceři mluvit nebudeš Antony" zařval jsem. "Neví se to jistě" podotknul Bruce. Zamračil jsem se. "Ale já to vím" řekl jsem. Šel spět k ní. Sednul jsem si. "Steve" řekl  Sam. "Nechte mě sním o samotě" řekla Natasha. Odešly. Šla ke mě. Objala mě. "Natasho ona je ti jediné co mi zbylo" řekl jsem. Začaly mi téct slzy. Nejdou zastavit. "Nechci jí ztratit. Ted když jsem jí našel" řekl jsem. "Chápu" řekla.  
Pohled Katherine Amelie
"Ne mami" řekla jsem. Drží mě nějaký muž. "Pusťte jí" řekla mamka. "Proč by jsme to měli dělat" řekl jeden z nich. Dali mámě k hlavě zbraň. Vystřelil. "Ne" křikla jsem. Spadla mrtvá k zemi. "Mami né" zakřičela jsem. Začaly mi téct slzy. Ne to ne. Zabily mi maminku mojí polední rodinu. Začaly mi hořet ruce, břicho, nohy a nakonec jsem hořela celá. Poslala jsem proti nim ohnivou stěnu. "Amelie vstávej" uslyšela jsem něčí hlas. Pořád tam jsou ti Hydráci. A já jsem jim pomáhala. A to mi zabily mámu i tátu. "Notak Amelie prober se" ozvalo se znovu. Ne musím je zničit. Začala jsem proti nim používat oheň. Tohle je za tebe mami a tati. "Dceruško prosím vstávej to jsem já táta" ozval se něčí hlas. "Tatínku kde jsi" křikla jsem. "Už nikdy tě neopustím, přísahám" ozvalo se znovu.
Konec snu.
Otevřela jsem oči. Hořím. Všechno v té místnosti je ohořelé. Stojím. Začaly mi téct slzy.  Je tam Capitan America a pár další Avengers. "Amelie" řekl Capitán. Šel ke mě. "Ne nechoďte ke mě jsem pro vás hrozba" řekla jsem. Všimla jsem si že jedna z nich drží zbraň. "Prosím" řekla jsem jí skrze myšlenky. "Ne to nemůžu, nemůžu tě zabít" řekla. "Proč" nechápala jsem. "Kvůli tvému otci" řekla. Co? Mému otci? Ale on je mrtvý. On zemřel zabila ho Hydra! A já jim pomáhala! Jak jsem mohla! Jsem příšerná! Vždyť nejsem ani člověk! Jsem monstrum. Už nemůžu. "Zastřel mě"řekla jsem jí znovu. "Proč" zeptala se mě. "Jsem monstrum copak takhle vypadá normální holka" řekla jsem jí. Zbraň schovala. "Nejsi monstrum" řekla. Přestala jsem hořet. Podlomily se mi nohy. Někdo mě chytil. Podlomily se mi nohy. Spadla bych kdyby mě někdo nechytil. Podívala jsem se kdo to je.
Pietro Maximoff. "Mám tě" řekl. Usmál se na mě. Vzal mě do náručí. Dal mě na postel. Pak byla jenom tma......