Pohled Katherine
O několik hodin
Je mi zima. Jsem unavená a už nemůžu. Je tma. Sedla jsem si na lavičku. Všimla jsem si kamery. Udělala jsem malý ohnivý šíp a zničila jí. Nechala jsem si objevit křídla. Nohy jsem dala na lavičku a křídly omotala. "Amelie" ozval se hlas Capitána. Postavila jsem se na nohy. Podívala jsem odkud se ten hlas ozývá. Je tam. Zamračila jsem se. Ve vteřině byl u mě. Je tu i Pietro. "Prosím pojď s námi" řekl. "Nikdy" řekla jsem. Vyletěla jsem do vzduchu a letěla pryč. Letí za mnou Iron Man, War Machine a Falcon. "Zastav" ozval se Iron Man. Zrychlila jsem. "Nechceme ti ublížit" řekl Falcon. Iron Man se objevil přede mnou. Zastavila jsem těsně před nim. Zmizelo mu to z obličeje. "Prosím , nechceme aby se ti něco stalo" řekl. Protočila jsem očima. "A proč jste mě teda nutily ho oživit" řekla jsem. "Mohla jsi ho zachránit" řekl. "Ale takhle to nefunguje" křikla jsem. "A jak" křikl. "Život za život ty troubo" křikla jsem. Zarazil se. Bože to je trotl. Začala mi téct krev z nosu. Rychle jsem letěla na zem "Do prdele" řekla jsem. Zmizely mi křídla. Spadla jsem z metru na zem a přímo na ruku. Ozvalo se hlasité křupnutí. "Au" řekla jsem. Stekla mi slza. Někdo mě vzal do náručí. Podívala jsem se kdo to je. Je to Pietro. "Ahoj" řekl. Dal mě na lavičku. "Co tě bolí" zeptal se mě. "Ruka a hlava" řekla jsem. Sáhnul mi na ruku. Zasyčela jsem. Podívala jsem se na něj. Začalo se mi stmívat před očima. "Amelie" řekl. "Není...." řekla jsem a pak tma........
************************
Otevřela jsem oči. Jsem na ošetřovně. Podívala jsem se okolo sebe. Sedí tam Capitan. Spí. Otevřely se dveře a v nich stál Pietro je nějaký smutný. Nechápu proč. "Steve vstávej" řekl. Capitan se vzbudil. Nevšimly si že jsem vzhůru? Divný. Capitán odešel. "Pietro" špitla jsem. Podíval se na mě. "Amelie" řekl. Sednul si ke mě. "Jak dlouho jsi vzhůru" zeptal se mě. "Já.. Teď jsem se vzbudila" řekla jsem. "Aha" řekl. Pohladil mě po tváři. "Co se vlastně stalo" zeptala jsem se ho. "No, omdlela si. Ale spala si skoro pět dní. Bály jsme se že se nevzbudíš" řekl. "To se stává" řekla jsem. "Co se stává" zeptal se mě nechápavě. "Že omdlím a spím třeba i pět šest dní" odpověděla jsem. "A ví se proč takhle omdlíváš" zeptal se znovu. "Ano ví, vždy sem vyčerpaná tím myslím jakože moc kouzlím" řekla jsem. Sedla jsem si. Dal mi sklenici s vodou. Vypila jsem obsah sklenice. Usmál se na mě. "Děkuju" řekla jsem. "Nemáš za co" řekl. Vzal mi sklenici a dal jí na stůl. "Slibuju že už tě nebudeme do ničeho nutit" řekl. "A já slibuju že neuteču" řekla jsem a usmála se.......
ČTEŠ
Avengers- Katherine Amelie Rogers
Fanfiction"Všichni ihned na svá stanoviště nejedná se o cvičení zaútočily na nás" ozval se hlas jednoho z vedoucích. "Amelie okamžitě přijď" ozval se hlas mého šéfa. "Fajn, hned jsem tam" řekla otráveně černovláska. Ve vteřině byla u toho muže. "Od teď jsi m...
