O několik dní později
Pohled Steva
Ameli se nelepší. S nikým nemluví, nespí. Skoro vůbec nejí. Kouká na hvězdy. Nebo ve dne se snaží rozluštit ten deník. Tolik mě bolí jí takhle vidět. Chci aby se usmívala a aby to zase byla ona. Zastavil jsem se před knihovnou. Pootevřel jsem dveře. Amelie tam sedí a kouká na nebe. "Amelie" řekl jsem. "Jdi pryč" řekla. "Měla by sis odpočinout" řekl jsem. "Ty tomu nerozumíš, odejdi" řekla. "Rozumím tomu víc než si myslíš, Amelie když nebudeš spát tak můžeš omdlít a může se ti něco stát" řekl jsem. Vstala a otočila se na mě. Nemohl sem uvěřit vlastním očím. Má kruhy pod očima a má je úplně rudé oči. "Nic mi není a teď mě nech" řekla. Zamračila se. "Dobře" řekl jsem. Zase si sedla. Odešel jsem. Šel jsem za ostatníma. Sednul jsem si. "Tak co" zeptal se mě Tony. "Nic pořád tam sedí, když vstala tak jenom na chvíli a nemohl jsem uvěřit vlastním očím" řekl jsem. "Co se stalo" zeptala se mě Wanda. "To není vůbec ona, mám kruhy pod očima a očima má opuchlé a červené" řekl jsem. "Neboj se Steve já to zkusím vyřešit" řekla Wanda. "Ty chceš jít za ní" zeptal jsem si jí. "Ano, a věř že z ní dostanu" řekla a odešla.
Pohled Wandy
Šla jsem do knihovny. Dokážu si představit jak Amelie vypadá. Musím jí nějak pomoct. Ona si myslí že nikoho nepotřebuje. Ale jednou za čas někoho potřebujeme. Rodinu, přátelé. Otevřela jsem dveře od knihovny. "Ahoj" řekla jsem. "Co potřebuješ Wando" řekla. "Můžu s tebou mluvit" zeptala jsem se jí. "Fajn ale jenom na chvíli" řekla. "Proč jsi se s námi přestala bavit" zeptala jsem se jí. "Protože mě nechápete" řekla. "Tak mi řekni co se děje jsem tvoje kamarádka" řekla jsem. "A to je právě to" řekla. "Nazýváš se mojí kamarádkou a nepoznáš že mi něco je" křikla. Vstala. "Amelie promiň já to tak nemyslela" řekla jsem. Otočila se. "A co si tak nemyslela. Akorát ste se na mě domluvily" zakřičela. "Tak to není mi se o tebe bojíme to je celé" řekla jsem. "Ty to asi nechápeš já vím že vám to Pietro řekl" řekla. "Amelie udělal to pro tebe" řekla jsem. "No a co ale on my slíbil že to nikomu neřekne" křikla. "Amelie pochop že ti chtěl nějak pomoct" řekla jsem. Zamračila se. "Tak že mě zradí tak to se mu povedlo, víš co nech mě" řekla. "Neodháněj nás od sebe" řekla jsem. "Nech mě být já vás nepo-....." řekla. Pak se jí obrátily oči v sloup a ona spadla k zemi. "Amelie" křikla jsem. Běžela jsem k ní. Objevil se tu Pietro. "Co se stalo" zeptal se mě. "Musí na ošetřovnu hned" řekla jsem. Kývnul. Vzal jí do náručí a běžel na ošetřovnu....
ČTEŠ
Avengers- Katherine Amelie Rogers
Fanfiction"Všichni ihned na svá stanoviště nejedná se o cvičení zaútočily na nás" ozval se hlas jednoho z vedoucích. "Amelie okamžitě přijď" ozval se hlas mého šéfa. "Fajn, hned jsem tam" řekla otráveně černovláska. Ve vteřině byla u toho muže. "Od teď jsi m...
