Seděla v praku. Snad už hodiny. Byla tak krásná. Odhodlávala jsem se už pár minut k tomu k ní dojít. Nakonec sem sebrala zbytky veškeré své odvahy a sebevědomí a došla k ní.
"Ahoj, já jsem Emily, co že tu tak sama sedíš?" sedla jsem si vedle ní.
"Ahoj Emily, čekala jsem na kamaráda, ale asi na mě zapomněl." pokusila se usmát. I tak to bylo roztomilé. Vlastně ona celá, její hlas a to jak se chovala bylo úžasné.
"No a vadí, když si na chvíli sednu?"
"Ne, stejně mám hodně času."
A tak jsme se začaly bavit.
