Annie měla strach. Ale nejen z její, rodiny. Ze všech mužů. A nebylo to lehké ani pro mě. Šly jsme po městě, vedla jsem ji za ruku a každou půl minutu mě pouštěla, protože se lidi dívali. Když jsme šly kolem muže, což nebylo tak neobvyklé, nečekaně změnila směr nebo minimálně zrychlila a koukala do země. A představa, že by k nám v restauraci nebo obchodě došel muž, mě děsila natolik, že jsem při příchodu rovnou říkala, že si přejeme servírku nebo prodavačku. Jednou kolem nás šli policisté. Když viděla velké svalnaté pány, otočila se a běžela pryč. Což samozřejmě policisty uvedlo do pochyb a když jsem se na ně koukla a rozběhla se za ní, měli jasno. Po skoro čtvrt hodině jsem se zastavila a vysvětlila jim rychle situaci, prošla prohlídkou a rychle spěchala najít Annie. Kdyby chytli ji, řešíme držení cigaret u nezletilých, což by ji moc nepomohlo.
