Když jsme se na zastávce loučily, dala jsem ji moje číslo a řekla, ať zavolá, když bude mít zájem. Upřímně sem nečekala, že zavolá tak brzo. Ale opravdu, další den se ozvala. Zvedla jsem mobil a vzala ji to.
"Zdravím, kdo volá?"
"Tady já, Annie." musela jsem se usmát.
"Ale ahoj, nečekala jsem, že zavoláš. Co se děje?"
"Měla jsem jít s kamarádem do kina, ale na poslední chvíli to zrušil a už nemůžu sehnat nikoho kdo by šel, ale nechcu nechat propadnout lístky, tak si mě napadla ty. Nechceš jít?"
"A kdy jako?" přemýšlela jsem.
"Dnes v devět to začíná. Tak v osm na nádraží?"
"No dobře, budu tam." tipla sem to.
Snažila sem se znít klidně, ale myslím, že mi to stejně nešlo.
