Uběhly tři měsíce. Annie mě krotila a já se snažila nedělat nám problémy. Pes rostl a vztah mámy a Johna se upevňoval víc a víc. Všechno bylo dobré. Ale nic nemohlo být navždy, že?
Jednou bylo Annie špatně, tak jsem šla do školy sama. Před školou mě zastavila jedna holka. Ani jsem si ji snad nikdy nevšimla.
"Ahoj. Jsem Robbie. Strašně se mi líbíš a moc tě obdivuji. Tvoje kamarádka je sice taková tichá a občas mě děsí, ale ty vypadáš fajn. Nechceš jít ven?" vydechla. Ještě, že mě moje kamarádka Annie naučila být v klidu. Zasmála jsem se v duchu. "Ahoj, jsem Emily. A ta moje kamarádka je vlastně moje holka. A jdu jí koupit oběd, protože jí je blbě. Můžeš jít se mnou."
Chyba.
