Seděla jsi tam, celou dobu, vedle mojí postele a čekala až se vzbudím. Nikdy si se nedočkala. Byla to dlouhá doba, snad dvacet hodin v kómatu, pak to moje tělo vzdalo. Nikdy si neodpustím, že jsem tě tam nechala.
"Je mi líto slečno, ale domů se dnes vrátíte sama." oznámil doktor a položil ji ruku na rameno. Rozbrečela se. Dlouho tam na mém těle brečela, mlátila do věcí, nadávala. Vyšla před nemocnici a zapálila si. Pořád se třásla. Když dojela máma a John, pořád tam seděla na zemi, kouřila cigaretu za cigaretou a brečela. Odvezli ji domů.
Pohřeb byl pěkný, ne moc lidí, žádné zbytečné prodlužování.
