Až příjde zima, budeme si spolu zase hrát.

|5|

23. září 1939

Dešťové kapky. 

Stejně studené jako obvykle, stejně velké, stejně bodavé. 

Jeden by na ně byl už dávno zvyklý. 

Dokonce bylo i obvykle ošklivé, studené a depresivní počasí.

Skoro jako by příroda říkala ;" Není mi dobře a nestydím se za to." Nepříjemné, být za takových podmínek venku, že?

Takové počasí často velmi dominantně pobarvuje způsob myšlení, náladu nebo také pohled na popisovaný příběh.

Aviliovi to bylo jedno. 

Stál v jakémsi opevnění podlouhlých budov, v hloučku lidí s Davidovou hvězdou na rameni, krčící mi se pod jedním deštníkem u ohně.

Hlouček se skládal z mužů veškerého věku. 

Ženy byly schované v oných budovách. Muži si povídali. 

Povídali si o všem. O tom, co se okolo nich děje, o tom co dělali před lety, co by chtěli dělat v budoucnu. Někteří byli na kost promočení. 

Stejně tam stáli. Byli jako ptáci v kleci. Žádné hospody, žádné kluby, žádné povyražení. Toto byla jejich jediná 'zábava.'

Nevyřčený důvod toho, proč tito muži za jakéhokoliv počasí denně postávali u ohně a povídali si.

Avilio to též bral jako povyražení. Rád utekl jakýmkoliv způsobem od svých tísnivých myšlenek. O to rád poslouchal vyprávění ostatních.

Vždy miloval příběhy.

Velké přehnané historky, o dobru vždy vítězícím nad zlem, kouzelných předmětech a magických bytostech. O princeznách, věrně milujících své prince. O bohatství a všech krásách světa.

O dobrém konci.

'...a žili šťastně až do smrti.'

Nebyl tolik dětský. 

Miloval detektivní, náročné a zamotané příběhy s nevyřešitelnými zápletkami. 

Také ho lákala psychologie. Způsob, jakým lidé uvažují a na základě čeho jednají, a tak.

Nepohrdnul žádným žánrem. 

Líbilo se mu všechno, pokud to bylo 'dobře' odvyprávěné nebo napsané. Měl pochopení pro všechno, i když něčemu neporozuměl. Byl hodně tolerantní.

Ale při pobytu zde, se mu ze všech příběhů poslouchaly nejlépe ty, co měli dobrý konec.

Dnes Avilio neposlouchal. Nevnímal příběhy, rozhovory, tolik pronikavé dešťové kapky.

Byl jinde.

Vzpomínal. Vzpomínal na to, jak si o prázdninách, kdy ještě chodil do základní školy, hrával s kamarády. Na všechny průšvihy, zážitky, první lásky. Byl štastný.

Byl jinde.

Pobyt zde pro něho byl náročný. I když to mohl brát jako útočiště, nikde jinde ho nechtěli. Všude měl zakázaný vstup, všichni se ho štítili, nikdo s ním nic nechtěl mít. Používali ho jako odstrašující případ.

Byl totiž Žid.

Ale i přesto všechno chtěl mezi těmito lidmi, co ho tolik nenáviděli, zůstat. Cítil se tam doma. I přesto. 

Nelíbilo se mu, že musí být v nějakém ghettu. Zase to nechápal, proč by měl? Své víře se nikdy nevěnoval, ani se nikdy neúčastnil žádné události se židovstvím spojené.

Když byl malý, řekli mu, že rodiče vyznávali židovství, a on ho též bude vyznávat.

A tak to vzniklo.

Měl by to brát jako zkoušku vytrvalosti?

Ne, určitě to přehání. 

Brzy bude dobře. Skončí válka a on se zase vrátí domů za přáteli. Ano, přesně tak to bude. Zbytečně přehání.

Jen to tu přečká. Vždyť se zle ani nemají. Mají jídlo a střechu nad hlavou. Všechno co potřebuje člověk k životu.

A stejně mu to nestačilo, aby dosáhl klidu. Bylo příjemné poslouchat, že vše bude v pořádku. Ale něco tomu chybělo. 

Pokaždé, když to někdo řekl za sebe věrohodněji, v Aviliových očích to bylo zvláštně podbarveno. 

Nerozuměl tomu , ale nutilo ho to zůstávat nejistým a nevěřit tomu. Kvůli tomu podnarvení. Ale proč?

Taková negativní síla, která se uvolnila pokaždé,co to někdo řekl. Jako těžký vzduch, co vám dává kyslík potřebný k životu, ale svazuje a zatěžuje vaše plíce. 

A čím je těžší, tím je každý nádech obtížnější. A i když na vás působí tak jak působí, nevzdáte se ho. Potřebujete ho k životu.

Proto Avilio často vypínal, jako teď. Potřeboval být jinde. Doma. Alespoň v vzpomínkách.

Potřeboval to jako drogu, něco co by tento negativní pocit přebylo.

Jeho klid byl totiž velmi často podlitý úzkostí.

Není se ale čeho bát, všechno bude v pořádku.

Avilio se vrátí domů, za přáteli a bude studovat. Bude z něho doktor, a bude pomáhat lidem.

Doktor? Ano, doktor. Až se vrátí domů, chtěl by studovat, aby mohl pomáhat lidem. Lidem, kterým nepřálo štěstí.

Bude to dobrý doktor, milý, vstřícný, štědrý a chápavý.

Lidé ho budou milovat.

Pokud se vrátí...