14. listopad 1939
"Ale, ale. Copak to tu máme~?"
Ruce svázané, blúza roztrhaná.
"N-ne", sykla.
Vlasy černé jako zášť. Postava drobná, přehlédnutelná. Kůže nezdravě bílá. Tvář kulatá, kulatá jako tmavé kruhy pod očima. Oči prázdné a přesto plné bolesti.
"Gerdo, Gerdičko. Řekni, že mě chceš."
Po nezdravě bílé pokožce stékal další stroužek rudé krve.
"Řekni to!"
'Proč to muselo být takhle? Já už nechci, nechci. Já už nechci žít.'
"Kühlen, musíš to dělat tady? Zvedá se mi žaludek."
"Tak mu řekni, ať si sedne."
"Alespoň to odtáhni, než to začne smrdět."
Zrzavý muž ve vojenské uniformě se opíral o futra výslechové místnosti. Znechuceným pohledem pozoroval výjev před sebou.
Jeho kolega se právě chystal znásilnit čtrnáctiletou Němku po tom,co zabil její rodinu. Jejího brášku.
Bylo mu sedm. Byl roztomilý, vlastně pořád je, i když je mrtvý.
Pohled do jeho bledých hnědých očiček, na jeho hnědě zkrvavené vlásky. Malé,nehybně, ležící tělíčko na chladné zemi od krve k zulíbaní. Tělíčko plné modřinek a škrábanců.
Na krku fialové otisky hrubých rukou.
Jsem divný, když mi takhle přijde krásnější?
Jsou to odpůrci vůdce.
Její matka pomáhala Židům. Skrývala je u sebe a dávala jim najíst. Říkala kam jít, kde je bezpečno, jak se dostat přes hranice.
A přitom,ta kurva sama měla židovské jméno. Neumann.
Tohle se stane všem, co nebudou poslouchat vůdce.
6. listopad
Naši muži vtrhli do jejího domu a celé to svinstvo zatrhli. Pak následoval výslech.
Manžel loni zemřel, uchlastal se. Jinými slovy 'srdeční příhoda'.
Jistě že.
A pak další nepodstatné informace, jako zdědění majetku po mrtvém bratru 19. února 1935. Zakoupení domu, půjčka na auto, vzdělání a bla bla bla.
Pak ta zajímavější část.
Ta mrcha nechtěla říct ani slovo, ale když jsme přivedli její děti, hned změnila názor.
Všechno to na ně vysypala.
Kolik jich bylo, kam šli, jména. Dva byli u ní ve sklepě.
No, chápete to?
V našem lokálu, taková krysa a my o tom víme,až teď.
Ale ten její pohled, ten byl k nezaplacení, když jsme přivedli toho kluka.
"Marco! Marco!" I teď slyším, jak řvala. Jako když kvičí prase, kterému připálíte prdel.
Copak to nechápou?
My se snažíme o dokonalou budoucnost, společnost, tvoříme historii, jsme jejich chlebodárci a oni takhle?
Ničíme špínu, kterou oni živí.
Když nechtěla mluvit, vzal jsem lovecký nožík, který jsem dostal od babičky-nechť je jí zem lehká-a zapíchával ho do droboučkého těla jejího synáčka.
Plakal a plakal, a já mu šeptal ' neplač, takhle je to správně, to si zasloužíš, když budeš statečný, tak tě i zabiju.'
A on pořád plakal a plakal.
Jeho matka také plakala, ale neřekla všechno, neřekla dost.
Takhle jsme si pár dnů hráli.
Hráli jsme si i s tou holkou, její dcerou. Bylo to zábavné.
A protože byla tlustá, řekli jsme si, že jí dáme dietu.
Celá jejich famílije byla tlustá, takže jsme se neobtěžovali s jejich občerstvením.
Moc nevydržela, dnes jí teklo moc kreve.
Tekla tak moc, že tu teď leží mrtvá na podlaze, vedle svého 'chlapečka' a Kühlen nad ní znásilňuje její dceru.
Vím, co se vám honí hlavou, 'potom všem se ti z tohohle udělá špatně?! '
I já mám své hranice.
A věřte nebo ne, já jsem jen voják, co jen dělá jak mu řeknou, vidí jak mu řeknou a myslí, jak mu řeknou.
Jako kůň s klapkami na očích.
Ale je to zábava, to nebudu zapírat.
"Jestli nechcípne Kühlen, pošleme jí do tábora. Zítra tam jede dodávka s odpůrci." "Tábora?"
"Nevíš o táborech?"
"Když nad tím tak uvažuju, někde se ti lidi musejí ztrácet", uchechtl se.
Bude to lepší než ji zabít, pokud vůbec přežije, a pak napsat, že celá rodina dělala nezákonné věci a tak byla zabita, ale koho to vůbec zajímá?
Zrzek si v jemném gestu přiložil prst k ústům. "Pssst."
Přidala jsem vám sem úryvek z filmu Spalovač mrtvol. Můžete si všimnout, jakým způsobem 2. SV a plán holocaust zapůsobily na různé lidi a k jakým činům je dohnaly.
Pokud se rozhodnete shlednout videa, chci vás požádat aby jste shlédli obě dvě. Navazují na sebe.
Pokud by jste nepochopili děj, osoba oběšena v prvním videu, je v druhém pohřbívána svým mužem.
!Videa jsou vytržena z kontextu!
ČTEŠ
Až příjde zima, budeme si spolu zase hrát.
DiversosSmyšlený příběh. Děj probíhá v období druhé světové války, z pohledu devatenáctiletého židovského chlapce Avilia. Jakým směrem se bude ubírat jeho život? Bude schopen překonat veškerá příkoří, která mu válka přinese? Vše se dočtete zde. Korekci pr...