Střepy duše
křupou pod nohama,
Já cítím jak jsem
A nejsem
Sama.
Směješ se, světe,
A ten smích bolí.
Jak kámen v srdci,
Jak zával do údolí.
Slyšíme hedvábí křičet,
A bojíme se oba.
Ty strachem bolestným,
Leč taková jest doba.
Duše se topí,
To slzy do ní kanou,
Jak jinak mluvit s touto dívkou,
Mluvit s věčnou pannou.
Dusím se samotou
A tebe můj děs láká.
Jak pro rybu je voda,
Co kvítí pro čmeláka.
A stále cítím bolest
Jak v těle vrostlé šípy,
Jak roztříštěná mysl,
Jak pahýl uschlé lípy.
A znovu strach a zloba,
A znova ke mě vchází
Tvá slabost.
Která žene laně do nesnází.
Já nechci
býti laní víc.
Ty nechceš bát se sám.
Leč otázka,
zda na příkaz tvůj
navždy život vzdám.
ČTEŠ
Knížka pro motýla
PoetryJe léto a všechno kvete. Jak jinak... Vždyť jsme v létě. Však i něco jiného Kryje horký vzduch. Ne, není láska. Spíš krve duch. Cover by: @siriusinka
