,, Ano, pane Králi.."

-1-

Pohled Marka

Nervózně jsem cvakal propiskou. Za chvilku mělo zvonit, a já už se nemohl dočkat.
Nenávidím chemii, ale nejspíš to bude tím učitelem.. Typický starý a slizký dědek, který balí každou kterou uvidí a doufá, že mu nějaká vleze do postele.

Hned co zazvonilo zvedl jsem se a šel ven ze třídy. Cestou mě pozdravilo pár zmalovaných a namyšlených spolužaček. Sem tam jsem se na nějakou usmál, ale jinak jsem jim pozdravy nevracel.
Mířil jsem na oběd a doufal, že se dnes bude dát jíst.
Když jsem věšel do jídelny chtěl jsem ihned odejít jelikož tam byla strašná fronta..
,, Fuj " vylítlo mi z pusy hned co mi naše kuchařka nandala. Šel jsem k mému obvyklému stolu a položil před sebe ten zelený humus.
Jen o pár minut později si ke mě přisedl Kryštof.
,,Čus" ,,Ahoj, nemůžou ty píči v kuchyni uvařit někdy něco normálního? Já mám hlad kurva!" Tiše jsem se mu zasmál a nestihl mu na to ani nic říct, protože už se k nám řítil Ondřej. ,, Ty vole, Ondřeji kde jsi zase byl tak dlouho?! " Jen nademnou protočil očima a posadil se k nám. Zbytek pauzy na oběd jsme si jen povídali a řešili, kde se bude koukat na dnešní zápas v hokeji.
Pak jsme se vydali na další hodinu, což byla čeština. Tu hodinu jsme měli společně takže jsem šli stejnou cestou.
Ve třídě jsem si sedla jako vždy kluci do poslední lavice a já do lavice před ně.
Po pár minutách jsme ve tam byli už všichni a čekalo se jen na učitelku. Ale češtinářka je naštěstí v pohodě, milá, lehce obézní paní.

Dveře se otevřely, ale osoba co vešla mi vyrazila dech..