,, Ano, pane Králi.."

-6-

Pondělí ráno

Stál jsem před školou a kopal nohama do sněhu. Nenávidím zimu, zabručel jsem. Studený sníh vám padá za krk a vy s nemůžete nic dělat.
Viděl jsem Báru, která kolem mě prošla, bylo mi to divné, protože vždy stojí u nás. Zkusil jsem jí pozdravit. ,,Ahoj Báro" řekl jsem vesele, Bára se na mě jen otočila, protočila očima a šla dál. Co se to tu kurva děje? Pomyslel jsem si. Stejnou věc udělal i Kuba, který kolem mě také prošel a ani se nezastavil. Báru i Kubu jsem viděl přicházet ke Kryštofovi. Pozdravili se, a Kryštof na mě provokativně mrknul. Aha.. Tak to v tom případě už chápu..

...

Seděl jsem v lavici a nevěděl co dělat, proto jsem házel malé kousky papírků po Šárce, která seděla hned před námi. Alex se tomu tiše smála stejně tak jako Šárka, která je pro každou srandu. Docela si rozumí s Alex což je super, potřebuje nějakou kamarádku.
Dveře od třídy prudce otevřel zadýchaný učitel. ,,Chtěl bych vás o něco poprosit. Byla za mnou ředitelka základní školy tady z města, jestli by jste jim tam pro malé děti nemohli udělat čerta, Mikuláše a anděla. Promiňte že vám to říkám takhle pozdě. Potřebovala by to hned na 4. hodinu, tady máte nějaké věci, stačí se nějak rozdělit do skupin. Děkuji"
A odešel pryč.
Ve třídě začala panika, všichni se začali domlouvat na skupinkách. Po chvíli jsme se tedy domluvili, že budeme tvořit 2 skupiny. V jedné budu já, Alex, Šárka, Dominik, Luca a Honza a v druhé skupině Kryštof, Kuba, Bára, Dan, Kačka a Natka.

Obcházení tříd bylo v plném proudu, byli jsme dokonalá skupina. Dominik jako Mikuláš, Alex a Šárka andílci a my ostatní čerti. Byla to vážně zábava. Chodili jsme do jednotlivých tříd za dětmi, které z nás měli strach. To ale vždy napravili andílci. Šárka i Alex se v tom opravdu vyžívali, krásný úsměv na tváři vydržel Alex po celou dobu. Úplně zářila a to mě dělalo vážně šťastným. Zbývala nám poslední třída a to 2.A... Šli jsme po chodbě a přímo naproti nám byla druhá skupina. Až na Natku s Kačku šli všichni za Kryštofem, který se choval jako největší šéf té skupiny, Kačka s Natkou šli ale trochu více vepředu, nejspíš se moc nechtěli zapojovat. Procházeli jsme kolem nich a já zrudnul když Kryštof Alex "nenápadně" plácl přes zadek. Když ale procházel kolem mě, strčil do mě a já doslova bouchnul. ,,Hej děláš si ze mě prdel Kryštofe? Máš problém nebo co?" ,,Ty jsi ten problém Marku" a začal se smát, jen mě chce vyprovokovat, klid Marku, je to debil, neřeš ho. Říkal jsem si v hlavě, mezitím co se mi Kryštof vysmíval do obličeje. ,,Tak pojď ne? Bitka?" zasmál se znovu Kryštof. ,,Tady se ti prát nebudu, po škole?" snažil jsem se zachovat klidnou hlavu, ale moc mi to nešlo, Kuba se do toho trochu zapojil ,,Kryštofe ser na to, nemá to cenu" stejné věci na mě mluvil i Dominik, otočil jsem se na Alex, která celou situaci vystrašeně sledovala. ,, To už jste spolu píchali? Myslel jsem si že má laťku o dost víš."
A to byl ten moment kdy moje trpělivost přetekla a já ho chtěl praštit. ,,Marku vážně? Jste přeci kamarádi, nehádejte se" řekla smutně Alex a lítostivě se mi podívala do očí. Nemohl jsem odolat, byla vážně roztomilá. Poslechl jsem jí. Na Kryštofa jsem jen hodil jeden z mých nenávistný pohledů a šli jsme se skupinou dál. Šel jsem jako poslední, Alex se na mě stále otáčela až se jednou úplně zastavila, aby jsem k ní došel ,,Jsi v pohodě? Myslela jsem že jste s Kryštofem kamarádi? " zeptala se Alex starostlivě. ,,Jsem v pohodě.. Neřeš to, jen nedorozumění" odpověděl jsem na uklidnění. Nemůžu jí prostě jen tak říct ,,Hej Alex vsadili jsme se o to kdo s tebou bude dřív chodit". ,,Dobře, tak doufám že to vyřešíte" usmála se a doběhla Šárku.

Obešli jsme poslední třídu a já byl rád, že ze sebe můžu sundat všechny ty chlupy a rohy a všechno. Byl jsem konečně v lidském oblečení a domluvil jsem se s mojí skupinou, jestli dnes nechtějí jít ke mě, že se společně koukneme na film a tak. Všichni souhlasili.
Šli jsme tedy koupit nějaký ten popcorn, chipsy, Colu a šli jsme směrem k mému domu. Máma byla v práci, takže jsem nemusel řešit jestli to dovolí nebo ne, stejně bych si je tam pozval.
,,Tak na co koukneme?" položil jsem otázku a podíval se na ostatní.
,,Nebo víte co? Já jdu zatím do kuchyně udělat popcorn a vy něco vyberte... Jde mi někdo pomoct?" doplnil jsem a čekal na odpověď. ,,Já jdu" ozvalo se z rohu místnosti kde seděla Alex. Usmíval jsem se od ucha k uchu a mířil si to do naší prostorné kuchyně. Popcorn jsem dal do mikrovlnky a čekal, až se udělá. Alex mezitím v tichosti stála opřená o kuchyňskou linku a já měl opět chuť jí políbit. ,,Co tak koukáš?" zasmála se Alex a čekala na to, co odpovím. ,,Mám na tebe chuť" odpověděl jsem naprosto v klidu ale ona v klidu nebyla, vyvedl jsem jí s tím z míry a přesně o to mi šlo. Čekal jsem na dobrou příležitost a začal jí lechtat. Začala se pomalu přibližovat k zemi, až si na ní úplně lehla a svíjela se smíchem. Já nepřestával a dál jí lechtal. Po chvíli mě už vážně prosila, aby jsem přestal. Zasmál jsem se a nechal jí být. Pomohl jsem jí vstát. Popcorn se mezitím dodělal a já ho mohl nasypat do misky, to samé jsem udělal i s chipsy. ,,Otevři pusu" řekl jsem Alex která vůbec nechápala, proč po ní chci, aby otevřela pusu. ,,co?" řekla pobaveně ,,Prostě otevři pusu" odpověděl jsem. Udělala to co jsem chtěl, já vzal popcorn do ruky a naznačil, že chci, aby ho chytila do pusy. Hodil jsem ho ale ona ho nechytila, začali jsme se smát. ,,Tak znovu" řekl jsem a vzal si do ruky další. Znovu to nechytila. Hodil jsem jich asi 10, dokud ho Alex konečně nechytila a já jí musel zatleskat. ,,Šikovná Alex" uklonil jsem se jí a se smíchem jsme se vrátili do obýváku. Nikdo nechápal proč se s Alex smějeme, proto si ostatní prohodili nechápavé výrazy, ale radši to neřešili. ,,Tak co jste vybrali?" zeptal jsem se. ,, Smrt ve tmě " ,,No fajn, jdeme koukat".