,, Ano, pane Králi.."

-8-

,,Dominiku?! Marku?! Nechcete nám něco vysvětlit?"

Samozřejmě že Dominik se schoval za mě, takže bylo opět vše na mě. Začal jsem tedy koktat a Alex se stále víc a víc smála. ,,To byl jeho nápad! On to.. Noo... Vás chtěl vidět aby věděl kterou ohnout" vypustil jsem rychle z pusy a holky se začaly smát. Musel jsem i já. Jen Dominik stál za mnou a do smíchu mu moc nebylo. ,,No tak smůla Dominiku, a teď už běžte" zasmála se Šárka a přes okno kterým jsme koukali dala kus nějakého trička nebo co to bylo.. No.. Takže jsme zase nic neviděli.
,,Debile! Teď mě budou mít za úchyla, já je nechtěl ohnout!" vztekal se Dominik, ale mě to bylo vážně úplně jedno.

Čtvrtek

Dneska bude zábava.. Protože je dva dny před vánočníma prázdninama, učitelka výtvarky se rozhodla, že si spolu upečeme perníčky. Proto jsme si rozdělili kdo co přinese a mohli jsme začít. Rozdělili jsme se do 3 skupin. Ve skupině kde jsem byl já byla Šárka, Alex, Kuba a Daniel.
,,Tak, označíme si naší skupinu"
Řekl jsem a všichni se na mě nechápavě podívali. Zabořil jsem ruku do mouky a každému jsem prstem udělal tečku od mouky na nose. Alex jsem tam ale obtiskl celou ruku a za to jsem si vysloužil jeden krásný, roztomilý nenávistný pohled. Všichni se skupiny se začali smát. Alex vzala hrst mouky a hodila ji po mě. V tuto chvíli se smála ona. ,,Jak chceš" řekl jsem a vzal do ruky vajíčko, které jí v okamžiku teklo po celé hlavě. Začala se připojovat celá naše skupina, po místnosti začalo létat jídlo a všichni byli od mouky. Učitelka na nás spoléhala a proto odešla a nechala nás v klidu péct perníčky. My by jsme přeci nic neudělali ne? Jsme slušní...

,,Válka?!" zakřičel jsem a teď už se připojili opravdu všichni.. Teda až na Kryštofa, který se vyhýbá tomuto "dětinskému chování". Bože on je tak trapnej. Pomyslel jsem si, ale v mém myšlení mě přerušilo vajíčko, které se mi roztříštilo o hlavu. ,,Kdo to byl?!" zařval jsem se smíchem v hlase a otočil se směrem, odkud vajíčko letělo. Za mnou stála vysmátá Alex, která na sobě už měla snad všechno, co se dalo.
,,Copak perníčku, dovoluješ si?" řekl jsem hravě a ona se pozastavila ,,Perníčku?" odpověděla nechápavě a já se musel pousmát.
,,No.. máš na sobě všechny ingredience, které se používají na perníčky, teď už tě jen upéct a byl by z tebe moc chutný perníček" už jsem se skoro olizoval při pomyšlení na perníčky, když na mě přistála další mouka. ,,Já ti dám perníček!" zakřičela Alex a začala na mě sypat další mouku. Musel jsem rychle utéct na bezpečnější místo. Schoval jsem se pod stůl a čekal až Alex odejde trochu dál. Když byla dostatečně daleko, pomalu jsem došel pro sklenici, do které jsem si nalil vodu a došel zezadu k Alex. ,,Alex?" oslovil jsem jí a s úšklebkem jsem čekal až se otočí. ,,Ano?" odpověděla a v tu samou chvíli se otočila. Lehce jsem naklonil sklenici s vodou nad její hlavu, ale ještě jsem jí nepolil. ,,Teď se Markovi hezky omluvíš" řekl jsem vítězně. ,,To teda ne!" odpověděla a založila si ruce na prsou. ,,Ne?" ušklíbl jsem se a sklenici víc naklonil, ovládla jí panika ,,Dobře dobře, omlouvám se Marku" řekla v rychlosti a sledovala sklenici naplněnou vodou, která byla nad její hlavou. ,,Slibuješ že už na mě nikdy nehodíš žádné jídlo?" zeptal jsem se znovu. ,,Ano, slibuji Marku"
,,Víš co Alex? Od teď mě oslovuj "Pane Králi" zasmál jsem se a ona taky. ,,To jako myslíš vážně?" zeptala se ironicky a já naklonil ještě víc sklenici nad její hlavou. ,,Ano, myslím to smrtelně vážně... Takže ještě jednou, slibuješ že už po mě nikdy nehodíš žádné jídlo Perníčku?" znovu jsem se ušklíbl a čekal na její odpověď.

,,Ano, pane Králi"