,, Ano, pane Králi.."

-4-

,,No co chceš Kryštofe?" zabručel jsem na vysokého kluka s hnědými vlasy, které mu padali do očí.

,,Učitel tě volá debile" řekl jeho hrubým hlasem a kývl hlavou na učitele, který mě probodával pohledem. Situaci bych popsal asi takhle:
Stojím asi tak 10 centimetrů od Alex, jednu ruku mám stále mezi jejíma nohama a "utírám" jí mokrá místa, všichni na mě koukají , včetně učitele a spolužáci se tiše smějí.

,,Marku nechceš mi vysvětlit tuhle situaci?" zeptal se rozzlobený učitel a já nevěděl co říct.
,,Marek mě omylem polil vodou a tak mi to utírá, nic se neděje"
Odpověděla Alex která se mě zastala a já se musel pousmát.
,,A co znamená tvoje ruka mezi jejíma nohama?" zeptal se na otázku a v tuhle chvíli nic neodpověděla ani Alex, ani já.
,,Nic? Dobře... Běž, vyměň si dvojici s Kryštofem. Ty budeš s Natálií a Kryštof s Alex"

▪▪▪

Celou hodinu pozoruji, jak se Alex v blízkosti Kryštofa culí. Stále se tam spolu tiše smáli a také práci měli hotovou jako první z nás všech, to znamenalo, že mohli odejít dřív. Neměl jsem tedy dohled nad tím, co Alex s Kryštofem dělají.

Hodina s Natkou proběhla v pohodě, je to fajn kámoška a vždy pomůže.

▪▪▪

A teď ta párty. Zavolal jsem všem které znám, aby přišli ke mě domů. Však to znáte, chlast, hudba a tak.
Jel jsem tedy nakoupit do blízkého obchodu a vycházel z něj s prázdnou peněženkou. Super, teď nemám ani na rohlík ty vole.
Povzdechl jsem si a nákup donesl domů. Vše jsem připravil a začali se scházet první lidi.

Brzy byla párty v plném proudu a skupinky opilých teenagerů byli v celém mém domě. Procházel jsem mezi nimi, když jsem zahlédl Alex, jako vždy byla dokonalá, jen jedna věc tuto chvíli kazila... Kryštof který stál před ní a o něčem "hrozně vtipném" se bavili.
Můj obličej se zbarvil do ruda a šel jsem tam.
,,Ahoj Alex, můžeš na chvíli?"
Pousmála se, omluvila se Kryštofovi a šla za mnou.
,,Co potřebuješ?" zeptala se pobaveně, taky v sobě něco měla.
,,Nic, jen si s tebou na chvíli popovídat"
Zasmál jsem se taky, ale najednou jsem ze zadu slyšel své jméno. Otočil jsem se a zjistil, že mě volá Luca... Omluvil jsem se Alex a šel jsem otráveně za ním. Ten mi začal mluvit něco o tom, že tu někdo usnul na zemi. Popravdě mi to bylo úplně jedno, proto jsem se vrátil zpátky na místo, kde jsem před chvílí nechal Alex, ale ona tam nebyla. Zahlédl jsem Kryštofa, u kterého ale také nebyla. Začal jsem jí hledat. Nakonec jsem jí našel u bazénu asi s třemi dalšími kluky. Byla tam sama. Jen ona a ti kluci. Zaposlouchal jsem se.
Hned jsem zjistil o co jim jde... Jen o to jedno..

Vystrašená Alex stála na naší zahradě poblíž bazénu a skoro brečela.

,,No tak zlato, jen jedna noc" řekl nechutně jeden z nich. Musel jsem zakročit.

,,Ta je moje" zařval jsem na ně a všichni se otočili.

,,Vypadněte z mého domu" nakázal jsem opilým nadrženým úchylákům a ti bez připomínky opustili můj dům. Rozběhl jsem se za Alex, aby jsem jí obejmul a zjistil, jestli je v pohodě. Za ní ale byl bazén, do kterého jsme při rychlém objetí oba spadli.

,,No taaak...vody už bylo dnes dost"
Zasmála se Alex, narážela na dnešní hodinu chemie. Musel jsem se také zasmát.
,,To máš pravdu"
,,Děkuji moc Marku.. Nedokážu si představit co by se mohlo stát"
,,Nemáš za co Alex"
Upřímně jsem se usmál
Stáli jsme naproti sobě, nikdo nikde, jen tlumená hudba z mého domu. Měsíc prudce svítil a tak jsem více každý detail jejího krásného obličeje. Její zrychlený dech a tlumená hudba z domu. To byly jediné zvuky které narušovaly ticho mezi námi. Teď už nám to žádný Kryštof neskazí.
Pomalu ale jistě jsem se k ní začal přibližovat. Její dech byl rychlejší a rychlejší... Cítil jsem ho na svém krku. Zastavil jsem se kousek před jejími rty... Tím že jsem se zastavil, jsem jí požádal o svolení, jestli to můžu opravdu udělat. Mou nezodpovězenou otázku potvrdila tím, že ten kdo spojil naše rty byla právě ona. Její rty byly měkké a jemné. Jediné po čem jsem teď toužil byla ona, nikdo jiný.