,, Ano, pane Králi.."

-10-

,,Řekla jsem mu že půjdu"
Moje srdce začalo zběsile bít. Nevěděl jsem co na to odpovědět, proto jsem se sebral a odešel. Chtěl jsem mít chvíli pro sebe, tak jsem šel na záchody to rozdýchat.
Slyšel jsem přicházející kroky a proto jsem zvedl hlavu. Tato osoba byla ta poslední, kterou bych chtěl právě teď vidět.
,,Copak Marku? Naštvanej?"
Zeptal se mně Kryštof se smíchem v hlase.
,,Drž hubu" zabručel jsem a dal hlavu zpět do dlaní. Vysmátý Kryštof odešel a ve dveřích mi řekl ,,Tak kdo zatím vede?" usmál se, a s radostí odešel.

Sobota odpoledne

Fajn.. Musím něco vymyslet, ona tam s ním prostě nepůjde!
Říkal jsem si v hlavě, mezitím co jsem byl zavřený u mě v pokoji a nervózně chodil tam a zpět. To je mám jako sledovat a kdyby se něco stalo tak zakročit? Nebo jí to prostě zakázat? To prostě nemůžu.. Do kina sám aby jsem je mohl sledovat nemohu. Proto jsem zavolal jedinému člověku, který by mi mohl pomoct.

,,Dominiku? Slyšíš mě?"
,,Jojo, čus kámo, co potřebuješ?"

Vše jsem mu dopodrobna vysvětlil s tím, že je domluvený sraz v 19:00 před kinem. Začíná to ve 20:00, tak snad si nás nevšimnou.

Sobota večer

Tak, je přesně 18:00 a já bych se mohl začít chystat. Vzal jsem na sebe obyčejné tričko a černé kalhoty. Bez výrazné vůně, která je pro mou osobu typická by to taky nešlo, peněženku a mobil do kapsy, černé conversky a můžeme jít.

Z dálky jsem uviděl Dominika, jak na mě mává a tak jsem šel k němu.

,,Čau kámooo!"

Pozdravili jsme se s Dominikem a plácli jsme si. Měli jsme ještě docela dost času, a tak jsme si zašli do místní pizzerie. Sedli jsme si k volnému stolu v rohu pizzerie, po chvíli jsme si objednali pizzu a já se rozhlížel kolem sebe.
Najednou jsem uslyšel mě moc známý smích. Otočil jsem se směrem, odkud ten úžasný melodický smích pocházel a uviděl jsem Alex s Kryštofem. Situace byla asi taková, že Kryštof sedí naproti ní a krmí jí kouskem pizzy.
Krev se ve mě vařila, ale v tento moment jsem prostě nic nemohl udělat. Proto jsem koukal na celou tu "dokonalou" situaci, mezitím co mi Dominik něco zajímavého vyprávěl.

,,Hej posloucháš mě vůbec?" Zeptal se mě Dominik po minutách mluvení.
,,Co?" odpověděl jsem a Dominik se na mě podíval výrazem "jako vážně?". ,,Jestli mě posloucháš?" zeptal se znovu ,,Ne" odpověděl jsem narovinu a otočil se zpět na Alex s Kryštofem. Já. To. Prostě. Vyhraju.
Opakoval jsem si tyto slova stále dokola a snažil se jim uvěřit. Dominik pochopil proč neposlouchám a jeho pozornost, stejně jako mě, upoutal Kryštof krmící Alex.

Situaci jsem nějak přežil a Alex s Kryštofem odešli koupit si lístky. My vyšli až nějakou dobu po nich aby si nás nevšimli. Koupili jsme si 2 lístky s tím, že jsem jako poděkování Dominikovi zaplatil oba já. Sedli jsme si hned za Alex s Kryštofem a museli jsme doufat, že si nás nevšimnou. Potichu jsme se posadili, aby to neslyšeli a neotočili se, aby zjistili, kdo za nimi sedí. Film už začal, takže v celém sále byla tma. Místo filmu jsem ale stále sledoval osoby sedící před námi. Stále se k sobě víc a víc přibližovali, ale já nevěděl co udělat, prostě jsem nic udělá nemohl, mohu jen sedět a koukat na to, jak prohrávám. To co se ale stalo jsem nečekal. Dominik se ke mě naklonil a pošeptal mi do ucha ,,Promiň kámo". Nechápavě jsem se na něj podíval, a tep se mi zrychlil hned potom, co mi vše došlo. Dominik natáhl ruku dopředu a poklepal Kryštofovi na rameno.

,,Čau Kryštofe"