,, Ano, pane Králi.."

-2-

Vešla do třídy a já měl pocit, že vůbec nedýchám. Její rozpuštěné hnědé vlasy jí padaly do obličeje. Jeden neposedný pramen vlasů si zastrčila za ucho a v tu chvíli vynikly její oči v barvě oceánu.
Všimla si mě a na zlomek sekundy se naše pohledy střetly. Sám pro sebe jsem se musel usmát.
Až po chvíli jsem si všiml, že za ní jde náš ředitel.
,,Žáci? Chci vám představit novou žákyni, jmenuje se Alexandra Vaisová. "
Stála před tabulí a nervózně si prohlížela její nové spolužáky. Byla vážně nervózní... stále se kontrolovala, jestli je na ní vše dobře, protože já jsem na ní koukal jako na zjevení, a to z toho důvodu, že byla dokonalá.
Učitelka jí řekla, ať se jde posadit. Prošla kolem mě a já ucítil její vůni, která nebyla moc výrazná ale já ji i přes to cítil. Po zjištění, že ve třídě není moc volných míst se vrátila tam kde sedím já. Srdce se mi rychle rozbušilo a já nevěděl co dělat. To se mi moc často nestává... Proto jsem se na ní jen otočil a usmál se. Ona si mě nervózně prohlížela a řekla ,,Emm.. Můžu si přisednout?" řekla tiše a já se musel ještě víc usmát. ,,No jasně" odpověděl jsem a trochu se odsunul, aby mohla projít a posadit se. ,,Jsem Alex " ,,Já Marek, těší mě". Usmáli jsme se na sebe a učitelka dál vysvětlovala svoji nudnou látku.
Poslouchání toho co učitelka mluví bylo vážně teď to poslední, co bych chtěl dělat a proto jsem ji stále jen nenápadně pozoroval, když mi na lavici přiletěl papírek. Tiše jsem ho otevřel a tam bylo Kryštofovým písmem napsáno ,,Aby se ti z ní nepostavil ty vole".
Otočil jsem se do rohu místnosti kde seděl Kryštof a ten nad mým pohledem jen zakroutil očima.
Debil.

Zazvonilo na přestávku a já šel jako vždy za ostatními. U lavice stál Ondřej, Kryštof, Kuba, Dominik a zrovna si povídali o Alex . ,,Hej kámo ale ta má libovou prdel. Viděli jste jak šla? Hej tak tu bych tady ohnul o lavici" zasmál se Kuba. Je to takový třídní vtipálek. Dělá si ze všeho srandu a většinou to nemyslí vážně.

Po chvíli povídání si s těma magorama jsem si šel sednout a připravit na další hodinu. ,,Matika? No to si děláš prdel" zařval jsem a lidi kolem se jen začali smát. Najednou mi někdo zaklepal na rameno a já po zjištění kdo to byl, se musel usmát. ,,Promiň že otravuju ale.. Moc to tu neznám a nechci tu chodit v bundě.. Nemohl by jsi mi prosím ukázat kde jsou tu nějaké šatny?"
,,Jo klidně tak pojď"
Odpověděl jsem šťastně a šel dolů ze schodů, kde jsem prošel dveřmi ke skříňkám.
Ticho... Nikdo tu není... Jen ona a já.. Dokonalá šance... Aleeee.. Nemůžu, nesmí hned na začátku vědět co jsem zač...