Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dnes začínají letní prázdniny. Konečně. Asi chcete vědět, kdo jsem. Jmenuji se Daniela Drozdová. Mám krátké hnědé vlasy s melíry a ofinu. Modré oči, jsem menší postavy a docela hubená. Je mi osmnáct a studuju ve třetím ročníku nastřední škole. Žiju v České republice. Když dneska začínají prázdniny, jedu k tetě. Možná čekáte, že někam do zahraničí. Ale špatně. Je to tady v Česku. Bohužel. Ale mám to tam ráda. Bude tam můj bratránek. Zrovna teď si balím a už můžu vyrazit. Poslední věc a to notebook.
"Hotovo!" zajásám nahlas. Popadnu kufr a odnáším ho do chodby.
"Opravdu musíš odjet?" připlete se mi pod nohy má mladší sestra. Je jí osm let a každý si jí zamiluje. Je to blonďatý andílek se zelenými kukadly.
"Jo, ale neboj! Přijedete za mnou!" usměju se a zvednu jí do náruče.
"Tak jo!" zajásá a obejme mě.
"Mami, tak já jedu!" zahulákám do kuchyně. Místo odpovědi se objeví v chodbě.
"Pozdravuj ségru a kluky," usměje se na mě. Kývnu hlavou. Chytám kufr, tašku přes rameno a otvírám dveře.
"Hlavně jim pomáhej!" ozve se ještě máma.
"Jasně!" zašklebím se.
"Tak papa!" zamávám a jdu k výtahu. Ano, bydlíme v paneláku. Jedu dolů a už mířím k autu. Jelikož je mi osmnáct a o peníze nemáme moc nouze, mám řidičák a vlastní auto. Oprava, dvě. Černé BMW X6 a wolksvagna golfa. Dneska si beru Golfa. Šmátrám po klíčích v kabelce. Prví pokus klíče od bytu, druhý od bavoráka. Sakra. Bingo. Tady jsou. Odemykám, kufr dám na zadní sedadlo a sedám si za volant. Startuju, zapínám rádio a vyjíždím. Hrajou mi zrovna dobře. Moje a ségry oblíbená skupina. One Direction. Zní to divně, já vím. Ale prostě je mám ráda. Cesta mi trvá asi půl hoďky. Zastavuju u příjezdové cesty k tetině baráku. Vylézám a už slyším štěkot. Teta má chovnou stanici trpasličích špiců. Jsou úžasní. Ale je jich moc. Beru kufr a otvírám vrátka. Ještě ani nestihnu zazvonit a už se otevírají dveře.
"Ahoj, Dan!" zajásá Patrik a vrhá se na mě. Patrik je vysoký. Hnědé vlasy a modré oči. Je to ten nejlepší klukna světě. Je mu devatenáct a má takové tajemství.
"Ahoj!" obejmu ho taky. Cítím, jak na mě někdo skáče.
"Ahoj, krasavče!" usměju se na jednoho špice, který se na mě dobývá. Patrik mi bere zavazadlo a už peláší chodbou do pokojů. Zuju se a beru do ruky Badyho. Je to něco jako můj pes. Ale je tady. Je to černý špic a ty jeho kukadla. Vyjdu tak dva schody a vejdu do místnosti, která slouží jako pokojík pro psy. Spustí se řev a na mě se valí lavina čtyř dospělých psů a osmi malých štěňat.
"Klid!" stišuju je. Nic. Prodírám se ke schodům a vycházím do druhého patra. Jsou tu čtyři pokoje. Jeden je Patrikův, druhý jeho bratra, třetí můj a čtvrtý je koupelna. Hned nalevo je můj, kde už úřaduje Páťa, napravo je jeho. Chodbou kousek dál je nalevo Ondry pokoj a napravo koupelna. Vejdu do toho svého. Patrik se válí na posteli a chrápe.
"Nech toho, vím, že nespíš!" dloubnu do něj. Prohne se a posadí.
"Nebudeš tu sama!" zakření se. Co?
"Jak jako sama?" zarazím se.
"Umíš dobře anglicky?" vybalí další otázku.
"Jo, umím, vždyť to víš, proč?" začínám se zlobit.
"Zítra mi přijedou kamarádi z Londýna a budou tu celý prázdniny," usměje se. Vykulím oči.
"Kdo?" zeptám se ze zvědavosti.
"Pět kluků!" zajásá.
"Co??" vykulím oči a otevřu překvapením pusu.
"Jo, dva budou spát u Ondry, dva tady a jeden u mě!" usměje se. Začnu se smát.
"Jo a to říkal kdo?"
"Já!" zatváří se uraženě.
"Myslíš, že by ti to máma dovolila?" směju se.
"Už dovolila!" zvedne palec, "i když na mě koukala divně!" nahodí psí pohled.
"Nedivím se jí!" vypláznu na něj jazyk.
"Já za to nemůžu!" obhajuje se.
"Já vím!" obejmu ho. Takhle se prostě bavíme. Abyste byly v obraze. Patrik je na kluky. Proto se divím, že tohle teta dovolila. Sice to neví, ale podezřívá ho. Já jediná z rodiny to vím.
"Vybal si, pak půjdeme do lesa," usměje se na mě.
"Kde je teta se strejdou?" dojde mi.
"Jeli nakupovat." A už zavírá dveře. Položím tašku na postele a svoje věci dám do jedné skříně vedle postele. Je tu jedna manželská a palanda. Strop se v půlce stáčí dolů, protože tu končí střecha. Takže se v jedné části musím krčit. Postele jsou povlečené do oranžové a stěny jsou bílé. Je to tu útulné a já to beru jako druhý domov. Když mám vybaleno, převléknu se do černého tílka a kraťasů. Prázdnou tašku strkám pod postel. Vycházím z pokoje, počkám až projde i Bady a zavírám. Beru psa do ruky a jdu dolů po schodech. V obýváku ho pouštím. Obývák je spojen s kuchyňským koutkem. Jsou rozdělené vitrínou se skleničkami. V obýváku je gauč, křeslo a naproti televize a škrabadlo pro kočky. Přesněji, mají pět psů, dvě kočky a osm štěňat na udání. Proti mně jsou prosklené dveře, které vedou na terasu, z které se dá jít na zahradu. A že je to obrovská zahrada. Mají velký bazén a spoustu stromů. Novou kůlnu a dílnu, kde pracuje strejda. Mají tu kotec na Patrikova labradora a klec na papouška. Jo, ara arara. Patrik je určitě vzadu u zahrádky. Přezula jsem se a vydala se dozadu. Prošla jsem kolem jezírka s rybičkami a zahlédla ho, jak ujídá jahody. Přešla jsem k němu zezadu a bafla na něj.
"Fuj, to sem se lek!" zasmál se. Přešla jsem o kus dál a utrhla rybíz.
"Kdo jsou ti kluci?" nedá mi zvědavost.
"To se dozvíš zítra!" zašklebí se.
"Pojď, kouknem na film a půjdem do bazénu!" vybíhá zpět k baráku a já se rozbíhám za ním.
"A co ten les?" ptám se zvědavě.
"Ten až zítra!" usměje se. Kývnu hlavou a hledám nějaký film, zatímco Páťa dělá popcorn. Hotovo. Pouštím ho a už je i občerstvení. Sedám si na gauč. Patrik vedle mě a psí komando po celé pohovce. Koukali jsme na Hunger games 2. Dokonce sem si i pobrečela, když málem Peeta umřel. Když film skončil, šli jsme si pro plavky. V bazénu jsme blbi asi dvě hodiny.
"Ahoj, Danny!" ozvalo se. Otočila jsem se a spatřila tetu u okraje bazénu.
"Ahoj!" připlavu k ní, "pozdravuje tě máma!" vzpomenu si.
"Večer jí zavolám, co jste dělaly celý den?" zeptala se nás. Patrik jí povyprávěl a já zatím hledala svůj přívěsek, který mi spadl. Půlka stříbrného srdce. Ta druhá půlka, černá, čeká natoho pravého. Dohromady tvoří krásný šperk, ale zatím nic.
"Nemůžu ho najít!" zakňučím.
"Už je zima, polezte ven!" řekne teta.
"Ale.."
"Najdeme ho zítra!" poplácá mě po ramenou Partik.
"Dobře no!" posmutním a lezu ven. Po osprchování jsme se všichni usadili u televize a udělali si filmový večer. Kolem jedné hodiny ráno, jsme se konečně dokopali do postele.
"Dobrou!" popřeju Páťovi a zalezu do pokoje. Čapla jsem knížku, ale jen sem začala číst, padla mi hlava a já upadla do bezesného spánku.
