Milovaný bratránek

Bolest

Dobrý den, slečno Dan!" objevila se vedle mě hlavní cvičitelka naší, nebo spíš tátovi stáje.

"Dobrý den Amando!" usmála jsem se na ni. Amanda je blondýna a je jí něco kolem třiceti. Je s mojí mámou dobrá kamarádka. Pracuje pro nás už asi pět let a je to mistryně ve svém oboru. Cestou do stájí se nám pod nohy připletli psi, co tu to hlídají. Dva vlčáci. Zavedla jsem je do šatny a zabořila hlavu do skříně. Našla věci a hodila je po holkách.

"My budeme taky jezdit?" zarazil se Zayn.

"Pokud chcete!?" podíval jsem se na ně. Zayn zavrtěl hlavou rovnou.

"Já to chci zkusit!" zasmál se Loui. Harry kývl. Liam a Patrik zavrtěli hlavou a Niall ke mně přišel.

"Já chci taky a chci tebe za učitelku!" usmál se.

"Jasně, Louiho si vezme na starost Lexi a Alex Harryho," usmála jsem se na něj. Vybrala věci i pro ně a šla si pro svoje věci. Vzala si ze skřínky kufřík s věcmi a šla do stájí. V sedlovně jsem dala klukům věci na čištění a holky si je vzaly sami. U boxů jsem položila svoje věci k jednomu boxu a vedla kluky k jejich koním. Niallovi jsem dala klidnou, černou kobylku Leilu, Louimu opatrného bělouše Kevina, já vím, jaká náhoda! A Harrymu poslušného hnědáka Erika. Sam jsem šla ke svému úžasnému hřebci Nickovi. Je sametově černý a má uhlově černou hřívu. Je tu od hříběte a je jen můj. Holky si své koně už vedly do jízdárny. Já ještě klukům ukázala, jak se vyčistit a osedlat a mohli jsme vyrazit taky. Přinesla jsem stoličku a pomohla klukům nahoru. Šli krokem a drželi se tak křečovitě, až měli bílé klouby. Po chvíli jsme se rozdělili na tři skupinky a ostatní na nás koukali. Nialla jsem naučila základům a už jezdil sám. Holky byly pozadu jen kousek a nakonec se kluci naučili jezdit i rychleji. Pádům jsme nezabránily, a tak každý z nich spadl alespoň jednou. Na konci jsme je poslaly zpět a samy ještě jezdily. Cválaly jsme a dokonce si zahrály fotbal. Kluci se vrátili a sledovali nás. Smála jsem se, a když uviděla, jak na mě kouká Niall, neudržela jsem rovnováhu a spadla. Mou smůlou bylo to, že jsme běžely rychle a já skončila pod Nickem. Jeho zadní noha se mi nestihla vyhnout, takže mi plnou silou šlápl na ruku. Slyšela jsem jen, jak to křuplo a pak už jen bolest. Nick zastavil a se sklopenou hlavou ke mně přicupital, strčil mi hlavu do klína a tvářil se, že ho to mrzí. Všichni ke mně vyběhli a holky seskočily z koně. Z očí se mi řinuly slzy, z toho jak to bolelo, i přes to jsem se usmívala.

"Jsi v pořádku?" klek si ke mně Liam a vystrašeně koukal na mojí ruku.

"Jsem v poho!" usmála jsem se a hned pusu zkřivila v bolestech, protože mi na ruku šáhl.

"To není dobré!" Liam mě chytl na pas a postavil. Nick si odfrkl a zaryl kopytem. Bylo mu hrozně. Chytila jsem ho za hlavu a podrbala ho.

"Neboj, ty za to nemůžeš! Budu v pořádku," usmála jsem se na něj. Pořád smutně koukal. Holky přivedly Amandu.

"Panebože, Dani!" přiběhla k nám, "a jedťe do nemocnice hned!" nakázala a mě násilím tahali pryč.

"Postarej se o Nicka!" zaječela jsem za ní.

"Neboj se!" zamávala nám a my už mířili ven.

"Budu řídit a jedeme zkratkou!" vykřikla Lexi a už odemykala. Niall mi pomohl do auta a zalezl za mnou.

"Nikam nemusíme! Ta ruka je v pohodě!" zavrčela jsem. Liam se natáhl a ukazováčkem se dotkl modřiny, která se začala rýsovat v podobě podkovy.

"Áááá!" zařvala jsem na celé auto.

"Tohle není v pohodě!" napomenul mě. Už zase. Kvůli bolesti mi vytryskly slzy, Liam si toho všiml.

"Promiň!" zesmutněl. Zavrtěla jsem hlavou a opřela se o Nialla. Ten mě objal kolem ramen a hladil mě. Trochu mě to uklidňovalo. Během pěti minut jsme byli v nemocnici. V čekárně jsme byli asi pátí a čekali. Mně se podařilo usnout a probudila jsem se, až když mě volal doktor. Šel se mnou Liam.

"Budu hádat! Kůň?" zatvářil se zděšeně doktor při pohledu na moje předloktí, kde už bylo zřetelně vidět, kdo to udělal. Kývla jsem hlavou. Poslal mě na rentgen. Potom jsme zase chvíli čekali, než nás zavolali.

"Slečno, máte zlomené obě kosti v předloktí a je to hodně naražené. Musíme ruku natáhnout, protože kosti jsou špatně a mohly by blbě srůst. Pak na to dáme sádru a bude to v pořádku." Ukazoval nám snímky. Já se zděsila. Přišly dvě sestřičky, jedna mě chytla za paži ta druhá za dlaň a nakonec doktor, chytl mi předloktí a zatáhl. Sestry taky, myslela jsem, že prasknu. Liam mě chytl za zdravou ruku a něco mi šeptal.

"Áááá!" bez řvaní to nešlo. Cítila jsem křupnutí a pak doktor povolil. Cítila jsem trochu úlevy, ale tu hned vystřídala bolest.

"Omlouvám se!" usmál se na mě smutně doktor. Přes slzy jsem se na něj usmála. Odvedl mě na sádrovnu a tam mi nasadili docela těžkou bílou sádru. Na krk mi uvázali šátek a ruku mi do něj zavěsili. S Liamem jsme vyšli ven. Jen co nás viděli, se k nám rozběhli. Niall mě opatrně objal a já mu zabořila hlavu do ramene. Šli jsme k autům. Nasedli a jeli domů. Po cestě jsem usnula a vnímala jen to, jak mě Niall nese do domu. Položil mě na gauč a sedl si vedle mě. Uvelebím se mu na klíně a dřímám dál.

"Nechceš nahoru?" zašeptá mi do ucha. Zavrtím hlavou a po chvíli usínám. Probouzím se docela pozdě. Niall se ani nehnul a četl si knížku. Liam sledoval televizi a ostatní hráli dostihy. Mírně jsem se nadzvedla, Niall se podíval a pomohl mi se narovnat.

"Dobrý večer!" usmál se na mě Loui. Zamrkám a usměju se.

"Dobré! Kolik je?" zeptám se.

"Je půl jedenáctý, za chvíli přijdou rodiče. Budeme mít, co vysvětlovat." Poukáže na mojí ruku. Sjedu jí očima. Zahýbu prsty a syknu bolestí. Niall mi dá ruku na rameno. Zvednu hlavu a usměju se na něj. Opřu se mu o rameno a on zvedne knížku. Srovnám se s ním a čteme spolu. Ostatní si zase začali všímat svého. Po necelé půl hodině jsme uslyšeli otevírání dveří. Všichni ztuhli. Sakra. Do obýváku přišla teta