Milovaný bratránek

Samé modřiny

Kluci vylezli ven a začali se obouvat. Já seděla u auta a dostávala se do těch svých. Už jsem stála a rozjížděla se, když kolem mě projela Alex. Najednou se ozvala rána a po ní smích. Otočila jsem se a začala se smát taky. První, co Zayn stihl, potom co se obul, bylo se postavit a hned potom slítnout na zem. Ležel tam jak rozpláclá žába s vyplázlým jazyk. Za mnou se ozvala další rána. Alex se neudržela na nohou a spadla v záchvatu smíchu na zem. Nemohla jsem se přestat smát. Kousek popojedu a vytahuju Zayna na nohy. Ten se po chvíli začne smát taky. Všichni vyjíždí a já si všímám jedné osoby, co sedí u auta a zkoumá svoje nohy.

"Co se děje?" Dojedu k němu.

"Já to neumím!" posmutní a vzhlédne ke mně.

"Vstaň a pojeď Horane, já tě to naučím!" chytám ho za ruku a vytahuju do stoje. Trochu se zakymácí, ale já ho stahuju k sobě. Chytne mě pevněji a usměje se.

"Koukej!" nechám ho stát u zábradlí a kousek popojedu, aby mě viděl. Pak se vracím a Niall se odrazí. Docela mu to jde a po chvíli už jede i docela rychle. Ostatní na nás čekají.

"Tak co?" zeptám se, když je vidím.

"Ani se neptej!" ozve se. Pohlédnu na Zayna a začnu se smát. Je celý pomlácený a ten jeho účes.

"Jak dlouhý to je?" zeptá se Harry.

"Takových pět kilometrů!" zavrávorá Patrik.

"Dojedeme nakonec!" poskočí si Alex. Vyjíždíme. Po cestě je samá sranda a pár těch pádů. Zayna už radši přidržujeme. Niall jede poslední a snaží se udržet s námi tempo.

"Zpomalte!" křičím za nimi. Jedu vedle Nialla a povídáme si. Všichni zastaví.

"Mám nápad! Já se vrátím, vezmu auto a sjedu sem dolů a tady vás naložím." Stojíme na mostě a pod námi je silnice.

"Dobře!"ozve se sborovně. Pomáhám Niallovi si sednout na lavičku. Je vyřízenej.

"Pojedu s tebou!" říká zadýchaně.

"Hlavně ty tu čekej, odpočin si a já za chvíli přijedu!" lípnu mu pusu na tvář. Nabere ještě větší červeň než předtím a skoro omdlí. Vytáhnu pití a podávám mu ho. Vypije skoro celou flašku.

"Tak já jedu!" mávnu na ně a jedu zpátky.

"Dan počkej!" ozve se za mnou. Já se otáčím a zastavuju.

"Liame!?" podivím se.

"Pojedu s tebou!" usměje se.

"Dobře!" úsměv mu oplatím a vyrážíme.

"Loui mi něco říkal!" řekne šibalsky.

"Co… co ti říkál?" koktám rudá.

"Že jsi ho odmítla!" koukne na mě a po očku sleduje cestu.

"No.. já…" nevím co říct.

"Neboj Dan, já vím proč!" usměje se.

"Jo???!" začínám panikařit.

"Jo, je to vidět!" zakopne, ale udrží se.

"Cože?" vyjeknu.

"Klid, vím to jen já a Loui!" ujistí mě.

"A… on to… ví?" kouknu na něj.

"Neví, tyhle věci se mu nestávají! Ale je vidět, že ty se mu taky líbíš!" pochopil mě.

"Liame, já pro něj, ale nejsem dost dobrá! Nesmí se to dozvědět!" zabořím oči do asfaltu a snažím se zadržet slzy.

"Co to povídáš? Proč bys pro něj nebyla dost dobrá? Podle něj jsi prý… počkej jak to řekl… jo prý si pro něj až moc dobrá! Že na tebe nemá!" řekne a sleduje okolí.

"Cože!? Já, takováhle holka, co se bojí podívat do zrcadla!" zasměju se.

"To není pravda! Celá naše skupina tvrdí něco jinýho!" obdaří mě zářivým úsměvem, "Ale mně se líbí někdo jiný!" pokračuje.

"A kdo?" zeptám se s úsměvem.

"Já bych řekl, že víš!" zastaví. Už jsme u auta.

"Alex!" zajásám, pomalu i skáču.

"Jo, ale neříkej jí to!" zvedne ukazováček. Zavrtím hlavou.

"Neřeknu, pokud se Niall taky nic nedoví!" usměju se. Natáhne ke mně ruku.

"Dohodnuto!" řekne. Chytnu ho za ruku. On mě ale stáhne k sobě a obejme.

"Jsi dobrá holka!" zašeptám.

"Ty seš úžasnej kluk!" přitisknu se k němu. Pustíme se a v kufru se přezujeme.

"Dan?" otočí se na mě.